Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Svatováclavská koruna (Koruna sv. Václava) je nejvýznamnější součást českých korunovačních klenotů a je zasvěcena svatému Václavovi. Koruna je nejstarší součástí korunovačních klenotů (jablko a žezlo vznikly v první polovině 16. století).
Obsah |
České království vzniklo dlouho před tím, než byla zhotovena koruna, která se dochovala do dnešních časů. S korunou jsou vyobrazeni už první dva čeští králové, Vratislav II. a Vladislav II. To byly ovšem ještě výjimečné korunovace. Dědičný královský titul získal až Přemysl Otakar I. Není třeba pochybovat, že při této příležitosti vznikla i královská koruna.
O tom, jak vypadala přemyslovská koruna, nejlépe svědčí vyobrazení z doby Přemysla Otakara II. Měla vysokou čelenku, která přecházela ve stylizované květy lilií. Stejnou podobu má ostatně i koruna z Přemyslových pohřebních insignií. Tvar koruny Karla IV. je inspirován tvarem přemyslovské koruny, stejně jako podobou koruny francouzských králů.
Stejnou korunou jako Václav II. byl zřejmě korunován i Jan Lucemburský. Není však jasné, co se s ní stalo poté.
Svatováclavskou korunu nechal v roce 1346 zhotovit Karel IV. pro svou korunovaci českým králem. Její existence je poprvé zmíněna v roce 1351 v ochranném dokumentu ze 6. května 1346, který vystavil papež Kliment VI. Svatováclavská koruna měla podle papežské buly z roku 1346 spočinout na hlavě sv. Václava v pražském chrámu sv. Víta, z čehož se odvozuje její název „Koruna svatého Václava“.
Prvním králem, který byl korunován touto korunou, byl v roce 1347 Karel IV. a posledním Ferdinand V. Habsburský. Dlouho zůstávala na Karlštejně, odkud byla vydávána jen při příležitosti korunovace. Samozřejmě se ovšem koruně nevyhnul pohyb v době ohrožení, její pohyb ovšem není dodnes přesně zmapován.
Události 17. století přinesly změny i pro korunovační klenoty, mnohokrát změnily místo uložení. Ocitly se ve svatovítském chrámu i v úřadě Desek zemských nebo Staroměstské radnici. Ve Vídni se na dlouho ocitly v době Marie Terezie, která se obávala nevěrnosti českých zemí. V roce 1791 král Leopold II. vyhověl žádostem českých stavů o vrácení klenotů z Vídně do Prahy. Ať už byly ovšem uloženy kdekoliv, do Prahy se vracely u příležitosti korunovace.
Svatováclavská koruna je penězi nevyčíslitelný klenot, který je dnes spolu s jablkem, žezlem a ostatními částmi korunovačních klenotů uložen v chrámu sv. Víta, chráněn sedmi zámky, k nimž má klíč sedm představitelů české národní státnosti (prezident republiky, předseda Senátu, předseda Poslanecké sněmovny, předseda vlády, primátor hl. m. Prahy, arcibiskup pražský a probošt Metropolitní kapituly sv. Víta). Tato tradice sedmi klíčů pochází z doby Leopolda II., kdy klenoty byly uloženy v chrámu sv. Víta, tentokrát v korunním archivu za Svatováclavskou kaplí, za železnými dveřmi s pěti zámky. Zde byla zvláštní skříň opatřená dalšími dvěma zámky, k nimž dostali klíče dva strážci klenotů.
Podle pověsti, každý člověk, který není oprávněn k tomu si korunu posadit na hlavu a účiní tak, do roka zemře. V listopadu roku 1941 při prohlídce Pražského hradu si korunu údajně nasadil zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich a v květnu 1942 podlehl zraněním po atentátu. Ve skutečnosti neexistuje žádný důkaz ani svědectví, které by prokazovalo skutečnost, že si Heydrich korunu opravdu nasadil.[1].
Koruna váží 2,358 kg a obsahuje 96 drahokamů, mimo jiné také jedny z největších safírů na světě. Korunu dále zdobí 20 perel. Je vytvořena z 21–22 karátového 1 mm silného zlatého plechu. Na vrcholu koruny je kříž, v němž je prý uložen trn z Kristovy trnové koruny. Koruna má průměr 19 cm, výška koruny i s vrcholovým křížkem je též 19 cm. Skládá se ze čtyř dílů spojených závlačkami, z nichž každá je zakončena spinelem. Díly, mající podobu stylizovaného květu lilie, jsou pokryty drahokamy, upevněnými v kornoutovitých šatonech, asi 2 cm vysokých.
Kameny jsou většinou velkých rozměrů a jsou upevněné zlatými drápky. Barevné uspořádání jednotlivých drahokamů má svůj symbolický význam. Na čelní a zadní části koruny převládají kameny barvy červené, na bočních dílech koruny je rozhodující barva modrá. Hrot každé lilie je zakončen perlou. Koruna je dále spojena dvěma křížícími se oblouky - kamarami - na které byly upevněny čtyři díly jiné čelenky, pokryté smaragdy, spinely a perlami.
| Panovník | Datum korunovace |
|---|---|
| Karel IV. (1346–1378) | 2. 9. 1347 2. 9. 1347 |
| Václav IV. (1378–1419) | 15. 6. 1363 17. 11. 1370 |
| Zikmund Lucemburský (1419–1421, 1436–1437) | 28. 7. 1420 11. 2. 1437 |
| Albrecht Habsburský (1438–1439) | 29. 6. 1438 |
| Ladislav Pohrobek (1453–1457) | 28. 10. 1453 |
| Jiří z Poděbrad (1458–1471) | 2. 4. 1458 |
| Vladislav II. Jagellonský (1471–1516) | 22. 8. 1471 |
| Ludvík Jagellonský (1516–1526) | 11. 3. 1509 1. 6. 1522 |
| Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) | 24. 2. 1526 24. 2. 1526 |
| Maxmilián II. (1564–1576) | 20. 11. 1562 20. 11. 1562 |
| Rudolf II. (1576–1611) | 25. 9. 1575 |
| Matyáš II. (1576–1619) | 11. 5. 1611 10. 1. 1616 |
| Fridrich Falcký (1619–1620) | 4. 11. 1619 4. 11. 1619 |
| Ferdinand II. (1619–1637) | 29. 6. 1617 21. 11. 1627 |
| Ferdinand III. (1637–1657) | 24. 11. 1627 11. 9. 1656 |
| Ferdinand IV. (vládu nenastoupil) | 15. 8. 1646 |
| Leopold I. (1657–1705) | 14. 11. 1656 |
| Karel VI. (1711–1740) | 5. 9. 1723 8. 9. 1723 |
| Marie Terezie (1740–1780) | 12. 5. 1743 |
| Leopold II. (1790–1792) | 6. 9. 1791 12. 9. 1791 |
| František I. (1792–1835) | 9. 8. 1792 11. 8. 1792 |
| Ferdinand V. (1835–1848) | 12. 9. 1836 12. 9. 1836 |