Symbolický odkaz

S termínem symbolický odkaz nebo symbolická linka (anglicky symbolic link, zkráceně symlink nebo softlink) se můžeme setkat v operačních systémech na bázi Unixu (Linux, FreeBSD, OpenSolaris). Nazýváme ho taktéž měkký odkaz, měkká linka. Tento odkaz je vlastně malý soubor speciálního typu, který obsahuje cestu k jinému souboru, na který odkazuje.

Jeho výhodou, na rozdíl od pevného odkazu je, že může překročit hranice souborového systému, ve kterém je uložen a také může ukazovat na adresář. Naopak nevýhoda tkví v tom, že sám nenese žádnou informaci o souboru na který odkazuje, tudíž smazáním souboru dostaneme neplatný symlink (broken link). Symbolické odkazy také nemají svou sadu práv – ty si přebírají od cílového souboru. Z důvodu ochrany před zacyklením je interpretace symbolických odkazů omezena (např. v Linuxu na 16 odkazů symbolické linky na další symbolickou linku).

Symbolický odkaz vytvoříme příkazem: ln -s jméno_cíle [jméno_sym_odkazu]

Ve Windows 95 a novějších (viz Microsoft Windows) je používána obdoba symbolických odkazů, které jsou nazývány zástupce (soubory .lnk). Jejich interpretace je však ponechána na jednotlivých aplikacích. Protože není podpora zabudována do operačního systému, získá uživatel po použití standardních funkcí místo cílového souboru jen vlastní obsah zástupce (souboru .lnk).

Ve Windows 2000 (resp. v systému soborů NTFS 3.0 a vyšších verzích) lze vytvořit přibližný ekvivalent symbolických odkazů (tzv. junctions) jež však mohou směřovat výhradně na adresář. Pro jejich vytvoření je navíc nutné použít externích programů. Od Windows Vista jsou pak podporovány symbolické linky na úrovni systému souborů včetně síťových odkazů (nejsou však zpětně kompatibilní s předchozími verzemi Microsoft Windows).

[editovat] Související články

• Pevný odkaz
• Jednoduchý příkaz na zobrazení všech symbolických odkazů ve složce a podsložkách v Linuxu