Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Těšínsko, také Těšínské Slezsko (pol. Śląsk Cieszyński, Ziemia Cieszyńska, něm. Teschener Schlesien) je termín označující území bývalého Těšínského knížectví ve Slezsku včetně všech jeho bývalých území, z nichž se stala samostatná stavovská panství, a s územím k němu nikdy nenaléžejícím stavovským panstvím Bohumín. Na západě je území ohraničeno přibližně toky řek Ostravice a Odry (hranice se ve skutečnosti místy klikatila podél obou řek), a z východu řekou Bělou. Historickou metropolí území je Těšín. Dnes je území rozděleno mezi Polsko a Česko.
Obsah |
Území Těšínska zahrnuje východní (slezskou) část města Ostravy, okres Karviná (Karviná, Havířov, Orlová, Bohumín a Český Těšín), část okresu Frýdek-Místek (Frýdek, Třinec, Jablunkov, Hnojník) a současný polský okres Cieszyn až po dvojměstí Bielsko-Biała, které je napůl ve Slezsku (k Těšínsku náleží Bílsko) a napůl v Malopolsku (Bělá).
Těšínsko je součástí Moravskoslezského kraje (česká část) a Slezského vojvodství (polská část). Příhraniční spolupráce se odráží především v projektu euroregionu „Těšínské Slezsko - Śląsk Cieszyński“ [šlonsk čěšyňski].
Nejstarší archeologické nálezy na Těšínsku pocházejí zhruba z doby 10 000 – 8 000 př. n. l., které sice nevypovídají o nijak hustém osídlení, naznačují však, že již v této době byla tato oblast důležitou komunikační oblastí, kterou procházely stezky spojující povodí Moravy, Odry, Visly a Váhu.[1]
Těšínsko není dosud uspokojivě archeologicky probádáno, a proto je obraz dějin do 9. století n. l. jen velmi mezerovitý. Přítomnost Slovanů je doložena od poloviny 8. století. Etnicky se tito obyvatelé řadili spíše k Vislanům či Opolanům a své mocenské centrum měli v hradisku v Chotěbuzi-Podoboře. Obyvatelstvo Těšínska spadlo do závislosti na Velkomoravské říši a po jejím zániku Těšínsko ovládala česká knížata z rodu Přemyslovců.[2]
Po vpádu polského knížete Boleslava Chrabrého do českého knížectví na konci 10. století připadlo Těšínsko Polsku. Břetislav I. je sice získal koncem 30. let 11. století nakrátko zpět, avšak roku 1054 nakonec připadlo znovu polským Piastovcům. Po smrti Boleslava III. Křivoústého roku 1138 se však polský stát začal rozpadat. Roku 1163 si Piastovci mezi sebou Slezsko rozdělili a Těšínsko se dostalo pod vládu Měška I. Slezského a dalších opolských vévodů.[3]
Roku 1281 zemřel opolský kníže Vladislav a Opolské knížectví si rozdělili jeho synové. Roku 1290 tak Měšek I. Těšínský založil Těšínské knížectví, za své sídlo si zvolil zřejmě hrad v Těšíně a začal se přiklánět k Českému království, což se projevilo i sňatkem Měškovy dcery Violy Těšínské s českým králem Václavem III. Inklinace k Českému království pokračovala i v následujícím století, když se roku 1327 těšínský kníže stal leníkem českého krále.[4]
V dalších staletích však byly z důvodu zadluženosti knížecího dvora některé části Těšínského knížectví rozprodány a z těchto částí se stala nižší stavovská panství (Frýdek, Bílsko, Fryštát). V 16. století však začalo mj. v důsledku válek v Uhrách Těšínskem procházet stále více vojska a průtahy armád Těšínsko postihly i za třicetileté války. Prosazování protestantství, či naopak katolictví těšínskými knížaty napětí v oblasti jen zvyšovalo.[5]
Když roku 1653 těšínská větev Piastovců vymřela, připadlo Těšínské knížectví jako odúmrť českému králi. Další průtahy vojsk a rostoucí daňové zatížení, které mělo pokrýt válečné výdaje habsburské monarchie vedlo v 18. století k vlnám povstání a zbojnictví. Roku 1781 bylo nakonec nevolnictví zrušeno a ve stejném roce byla zavedena náboženská tolerance.[6]
19. století bylo ve znamení rozvoje průmyslu (především těžby černého uhlí, hutnického a dřevozpracujícího průmyslu), ale také českého a především polského nacionálního hnutí.[7]
Mezi lety 1918 až 1958 probíhal mezi nově vzniklými státy Československem a Polskem o Těšínsko s různou intenzitou územní spor, který na počátku roku 1919 vyústil v Sedmidenní válku. V roce 1920 bylo rozděleno mezi Československo a Polsko. Hlavní město knížectví Těšín je taktéž od té doby rozděleno mezi obě země. Hranice probíhá z velké části řekou Olší. Východní část české části Těšínska je od rozdělení Těšínska v roce 1920 Poláky běžně nazývána Zaolzie [zaolžje] (tedy Zaolší, viděno směrem z Polska). Tato část československého Těšínska byla v říjnu 1938 na základě polského ultimáta připojena k tehdejšímu Polsku a po porážce Polska za druhé světové války se stala spolu s polským Těšínskem přímou součástí Německa. Po válce byl znovu nastolen stav hranic z období před říjnem 1938.
Severní část Těšínska je silně poznamenána průmyslem, především těžařstvím, jižní část tvoří pásmo Moravskoslezských a Slezských Beskyd a s výjimkou Třineckých železáren nejsou nijak výrazně poznamenány průmyslem.
V české části Těšínska žije bezmála půl milionu obyvatel, z toho přibližně 10% tvoří Poláci. Mnohé obce na českém Těšínsku mají více než deset procent obyvatelstva polské národnosti a jsou tudíž dvojjazyčné.
Těšínsko je místem nejvyšší koncentrace protestantského obyvatelstva jak ve své české, tak i v polské části.
Oblast je turisticky velmi zajímavá a nabízí řadu atraktivit. Od turistických letovisek v Beskydech až po pozoruhodné industriální památky a historická města na obou stranách hranice.
V oblasti působí několik univerzit (Cieszyn, Karviná, Havířov), řada muzeí, galerií, divadelní scény. Významný je památník Životické tragédie (Havířov-Životice), archeopark (Chotěbuz), řada zámků.
Výjimečný je i folklór, místní kuchyně a těšínské nářečí (lokálně nazývané „po našimu“/„po našymu“, resp. polským pravopisem „po naszymu“), jehož užívání je oproti jiným místním nářečím v České republice relativně hodně rozšířené.
