Těžké opevnění

Sruby na francouzské Maginotově linii byly pro československé opevnění vzorem

Izolovaný pěchotní srub N-S 82 Březinka zrekonstruovaný do původní podoby

Tvrzový dělostřelecký srub N-S 75 Zelený

Tvrzový vchodový objekt K-S 22a Krok

Těžké opevnění je druh pevnosti, která byla budována tak, aby odolala delšímu obléhání. Je mnohem vybavenější, větší a pojme větší posádku než opevnění lehké.

Těžké opevnění může být rozestavěno do terénu náhodně, podle předpokládaného útoku nepřátelských vojsk, nebo může tvořit, s navzájem se chránícími se pevnostmi, linie, která může být také podpořena buď lehkým nebo polním opevnění nebo obvodovými překážkami.

[editovat] Československé těžké opevnění

V Československu se k takto stavěným objektům postoupilo v době ohrožení republiky před nacistickým Německem. Čeští odborníci čerpali z francouzské Maginotovy linie. Objekty, nebo také sruby jak se někdy uvádí, se projektovaly podle terénních podmínek.

Základní rozdělení je na objekty tvrzové a izolované. Tvrzové objekty byly vzájemně propojeny podzemím, které umožňovalo v průběhu boje zásobování objektu střelivem i proviantem. Kdežto izolované sruby byly odkázány jen na vlastní zásoby, které byly uloženy v samotném objektu.

Dalším rozdělením se dálo podle odolnosti objektu. Jednalo se o následné rozdělení podle rozměrů:

• Arab - nazváno podle arabských číslic, rozdělení přidáno později. Jedná se o slabší opevnění než u Římana.
  • 1. - a) 100, b) 120, c) 80, d) 80
  • 2. - a) 150, b) 175, c) 80, 100, d) 80
• Říman - základní rozdělení opevnění. I. stupeň odolnosti se používal u opevnění, které nebylo vystaveno přímé palbě nepřátelského dělostřelectva, kdežto IV. stupeň odolnosti byl projektován pro tvrzové objekty. Odolnost tohoto stupně byla přizpůsobena pro všechny doposud známé dělostřelecké ráže.
  • I. - a) 150, b) 175, c) 100, d) 100
  • II. - a) 200, b) 225, c) 100, d) 100
  • III. - a) 250, b) 275, c) 125, d) 125
  • IV. - a) 350, b) 350, c) 150, 150, d) 150

Vysvětlivky:

• a) strop
• b) čelní stěna
• c) stěna se střílnami hlavní výzbroje
• d) ostatní týlové stěny

Dále se také dělí na jednopatrové a dvoupatrové. To se odvíjelo od toho, zda se v lokalitě nevyskytovala příliš vysoká hladina spodních vod. Výhodnějším řešením samozřejmně byl objekt dvoupatrový, který snižoval svůj půdorysný tvar a tak i pravděpodobnost zasažení při ostřelování. Vícepatrové objekty byly jen ojedinělé. Jedna výstavba takového objektu proběhla v ŽSV Králíky a to objektu K-S 12b Utržený u kterého to bylo vlivem příkrého terénu. Dále se s touto variantou uvažovalo u výstavby izolovaných dělostřeleckých srubů v ŽSV Hrušovany nad Jevišovkou, avšak k žádné takové výstavbě nedošlo.

Značení u Československého těžkého opevnění se odvíjelo od umístění v jednotlivém ŽSV. Například jestli byl objekt umístě v ŽSV Náchod, vypadalo značení tohoto objektu N-S 82 Březinka. Kde číslo 82 je pořadové a slovo Březinka je krycí název srubu. Jednalo-li se o srub v rámci tvrze, byla do názvu přidána zkratka příslušné tvrze, kterou používalo Ředitelství opevňovacích prací.