Teleologie

Teleologie (řecky: telos, cíl, účel) je oblast filosofického zkoumání o účelnosti veškerého dění a směřování k nějakému cíli. Podle tohoto učení je účelnost řídícím principem přírody i lidského jednání, což zároveň předpokládá cíl a určenost tímto cílem. Aristotelés pojímá účelnost jako imanentní, vyplývající ze samotné povahy věci (entelechie, k cíli zaměřené bytí), Platón vidí základ účelnosti v transcendentních idejích, které předcházejí uskutečňovanému bytí. Proti těmto koncepcím stojí v opozici naturalismus, který nepředpokládá nějaký předem daný cíl nebo určenost. Řečtí atomisté ze svých teorií účel zcela vypustili, neboť kosmickou dynamiku lze vysvětlit pouhým nahodilým pohybem atomů.

Ačkoliv je teleologie historicky spjata s aristotelismem, je později rozvíjena scholastickou tradicí reprezentovanou Tomášem Akvinským, stává se centrem spekulativní filosofie Friedricha Hegela a své zevrubné odůvodnění nachází u Immanuela Kanta v Kritice soudnosti.

Teleologii adoptovala nejen scholastická teologie, jako nástroj důkazu Boží existence, ale i např. psychologie jako integrující princip osobnosti (C. G. Jung). Bioetika užívá pojmu teleologie k definování měřítka dobrého a špatného např. ve vztahu k identitě lidského embrya. Též moderní teologie aplikuje tento pojem pro potřeby syntézy s přírodními vědami (koncept inteligentního plánu).

Kritické vyrovnání s představou účelnosti přichází z oblastí biologie, kde je největší sklon k teleologickému výkladu (přirozený výběr v opozici k účelem řízenému vývoji, Ch. Darwin). Kritika však také přichází z oblasti společenských věd, kde hlavní námitkou proti teleologii bývá její původ v perspektivě a potřebách člověka (kritika antropomorfismu). Podle J.-F. Lyotarda patří představa účelnosti k tzv. velikému vyprávění s univerzálním nárokem na platnost, čímž škodí ostatním diskursům.

Tento filosofický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.