Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Teorie práva je vědní obor zabývající se pozitivním právem a právní filozofií.
Obsah |
Předmětem teorie práva je veškeré právní jevy. Tedy především samotné právo jakožto normativní systém, tedy jako množina právních norem (objektivní právo). Dále se zabývá právními vztahy.
Zabývá se také pozicí práva ve společnosti, společenským působením práva, kulturou práva a vztahem práva a člověka (právní antropologie). Zvláštní otázkou je vztah státu a práva.
Počátky právní vědy lze klást do antického Řecka, kde byla součástí univerzální vědy, filozofie. Úvahy o právu (a státu) lze nalézt zejména u Platóna (Ústava, Zákony) a Aristotela (Etika Nikomachova). Římané sice prosluli jako výborní právníci (římské právo), ale zabývali se především jeho aplikací, právní praxí.
Ani ve starověku netvořilo právní myšlení samostatnoý vědní obor, bylo součástí teologie. Za zmínku stojí především Augustinus (O Boží obci) a svatý Tomáš Akvinský. Křesťnaští teologové stavěli nad světské (pozitivní) právo tzv. božské právo (přirozené právo). Vznik samostatné právní vědy je spojován s oddělením výuky práva od právní praxe na renesančních italských univerzitách (zejména boloňské a padovské).
Velký rozmach právní teorie souvisí zejména s dílem holandského právníka Huga Grotia. Jeho díla Mare liberum (Svobodné moře) a De iure belli et pacis (O právu válečném a mírovém). Svým přelomovým výrokem „Přirozené právo by bylo, i kdyby nebylo Boha“ založil moderní přirozenoprávní filozofii. Na přelomu 18. a 19. století se v souvislosti s osvícenstvím tvoří koncept lidských práv.
V 19. století již existují v teorii práva dva vyhraněné právně-filozofické směry, iusnaturalismus a právní pozitivismus. Třetím alternativním přístupem je sociologický přístup k právu. Moderní právní pozitivismus je spojen především se jménem Angličana Johna Austina. Na kontinentální Evropě lze za jeho zakladatele považovat Němce Karla Bergbohma. Právní pozitivismus se soustředí především na zkoumání platného práva.
Na začátku 20. století získává převahu právní pozitivismus, zejména jeho puristická odnož, ryzí nauka právní. Ta je reprezentována především Hansem Kelsenem a Františkem Weyrem. Po 2. světové válce nastává návrat přirozenoprávních hodnot, neboť světové společenství cítí potřebu po prožitých hrůzách garantovat lidská práva. Ve východním bloku převládá do konce 80. let marxistická teorie práva, ztotožňující právo a stát, založená především na myšlence, že právo je nástroj vládnoucí třídy.