Testování hypotéz

Testování statistických hypotéz umožňuje posoudit, zda experimentálně získaná data vyhovují předpokladu, který jsme před provedením testování učinili. Můžeme například posuzovat, zda platí předpoklad, že určitý lék je účinnější než jiný; nebo například, zda platí, že úroveň matematických dovedností žáků 9. tříd je nezávislá na pohlaví a na regionu.

[editovat] Statistická hypotéza

Jako statistickou hypotézu chápeme určitý předpoklad o rozdělení náhodných veličin. Jestliže se tyto předpoklady týkají hodnot parametrů rozdělení náhodné veličiny, pak hovoříme o parametrických hypotézách. V opačném případě se jedná o hypotézy neparametrické.

Jsou-li hypotézou specifikovány všechny parametry rozdělení sledované veličiny, tzn. rozdělení je určeno jednoznačně, pak říkáme, že hypotéza je jednoduchá. Pokud není některý parametr rozdělení specifikován jednoznačně, např. je vymezen intervalem, pak hovoříme o složené hypotéze.

[editovat] Statistický test

Při testování statistických hypotéz vždy porovnáváme dvě hypotézy. Jedna hypotéza, tzv. nulová (testovaná), je hypotéza, kterou testujeme. Značíme ji obvykle $H 0$ . Druhou hypotézou je tzv. alternativní hypotéza, kterou obvykle značíme $H 1$ .

Posuzování nulové hypotézy $H 0$ je založeno na následující úvaze:

Předpokládáme, že hypotéza $H 0$ platí.
Rozhodneme se, kterým náhodným pokusem (například založeném na náhodném výběru) hypotézu ověříme. Určíme, která náhodná veličina bude výsledkem pokusu.
Stanovíme si hladinu spolehlivosti $α$ neboli pravděpodobnost (míru rizika) toho, že hypotézu $H 0$ neoprávněně zamítneme, ačkoliv platí (viz též dále chyba I. druhu). $α$ se přitom stanovuje jako malé, obvykle 0,05 nebo 0,01.
V oboru možných hodnot použité náhodné veličiny určíme takovou část, do níž za platnosti $H 0$ padne výsledek veličiny s pravděpodobností $α$ . Tato část oboru možných hodnot se nazve kritický obor.
Pokud nyní hodnota náhodné veličiny padne do kritického oboru, hypotézu zámítáme, neboť nastal jev, který by za platnosti $H 0$ měl jen velmi malou pravděpodobnost a jehož výskyt tudíž svědčí proti platnosti nulové hypotézy.

Výsledkem testu je rozhodnutí o nulové hypotéze. Přijetí hypotézy $H 0$ znamená, že ji považujeme za možnou. Zamítnutí hypotézy $H 0$ je ekvivalentní přijetí hypotézy $H 1$ . Testování hypotéz je tedy proces, při němž se na základě náhodného výběru rozhodneme pro testovanou nebo alternativní hypotézu.

Samotný postup testování hypotéz označujeme jako statistický test (test významnosti).

Testujeme-li neznámý parametr $Θ$ pak testovanou (nulovou) hypotézu zapisujeme jako

$H_0:\Theta=\Theta_0 \,$

Alternativní hypotézu pak formulujeme jedním z následujících způsobů

$H_1:\Theta=\Theta_1 \,$

$H_1:\Theta>\Theta_0 \,$

$H_1:\Theta<\Theta_0 \,$

$H_1:\Theta\neq\Theta_0 \,$

První formulaci alternativní hypotézy $H 1$ používáme pouze v případě, kdy rozhodujeme mezi dvěma hodnotami $Θ 0$ a $Θ 1$ . Další dva případy se používají tehdy, chceme-li dokázat, že odchylka od $Θ$ je pouze v jednom směru. Alternativní hypotéza formulovaná posledním vztahem pouze popírá testovanou hypotézu $H 0$ .

[editovat] Testovací kritérium

K otestování nulové hypotézy $H 0$ proti alternativní hypotéze $H 1$ použijeme statistiku $T$ , kterou označujeme jako testovací kritérium. Testovací kritérium je funkce náhodného výběru, která má vztah k nulové hypotéze, a jejíž rozdělení za předpokladu platnosti nulové hypotézy známe. Obor možných hodnot testovacího kritéria rozdělíme na dva neslučitelné obory. Jedním z nich je obor přijetí testované hypotézy $\mathbf{V}$ a druhým je kritický obor $\mathbf{W}$ . Pokud výběrová hodnota testovacího kritéria padne do oboru přijetí testované hypotézy, pak přijímáme nulovou hypotézu. Padne-li tato hodnota do kritického oboru, nulovou hypotézu zamítáme.

Kritický obor oddělují od oboru přijetí tzv. kritické hodnoty, což jsou kvantily rozdělení testovacího kritéria při platnosti $H 0$ .

Místo porovnání hodnoty testovacího kritéria s kritickými hodnotami se pro rozhodování o nulové hypotéze používá též p-hodnota, zejména při použití statistického software. Význam p-hodnoty objasní následující postup.

Nechť testovací kritérium $T$ nabylo při testování hodnoty $t$ .
Obor možných hodnot testovacího kritéria se číslem t rozdělí na dvě části:
- obor $\mathbf{V'}$ , v němž jsou všechny takové hodnoty testovacího kritéria $T$ , jež svědčí pro platnost $H 0$ více než nebo stejně jako číslo $t$
- obor $\mathbf{W'}$ , v němž jsou všechny takové hodnoty testovacího kritéria $T$ , jež svědčí proti platnosti $H 0$ více než číslo $t$
P-hodnota je pravděpodobnost, že výsledek testovacího kritéria $T$ za platnosti $H 0$ padne do oboru $\mathbf{W'}$ .
Je-li p-hodnota menší než předem stanovené $α$ , nulovou hypotézu zamítáme.

P-hodnota tedy znamená, zjednodušeně řečeno, jaká je pravděpodobnost, že by testovací kritérium dosáhlo své hodnoty, případně hodnot ještě více svědčících proti $H 0$ , pokud by $H 0$ opravdu platila. Čím menší p-hodnota, tím nepravděpodobnějšího výsledku (za předpokladu platnosti $H 0$ ) bylo dosaženo.

Výhoda p-hodnoty je v tom, že její výpočet nezávisí na konkrétní volbě $α$ . Není tak nutné znát kritické hodnoty pro různé volby $α$ , p-hodnota obsahuje dostatečnou informaci sama o sobě.

[editovat] Chyby testu

Uvedený postup může také vést k chybnému zamítnutí testované hypotézy (tzv. chyba I. druhu) nebo k chybnému přijetí testované hypotézy (tzv. chyba II. druhu).

Pravděpodobnost chyby I. druhu je označována jako hladina významnosti testu.

$\alpha = P(T\in\mathbf{W}|H_0)$

Pravděpodobnost, že hodnota testovacího kritéria padne do oboru přijetí $H 0$ , jestliže platí $H 1$ , tzn. pravděpodobnost chyby II. druhu, je

$\beta = P(T\in\mathbf{V}|H_1)$

Doplněk k $β$ se nazývá síla testu (hovoříme také o silofunkci)

$1-\beta = P(T\in\mathbf{W}|H_1)$

[editovat] Postup při testování

Při volbě testovacího postupu je naším cílem, aby chyby byly co nejmenší. Lze dokázat, že za daných podmínek vede snižování $α$ k růstu $β$ a naopak.

Při testování obvykle postupujeme tak, že nejdříve formulujeme nulovou a alternativní hypotézu. Poté volíme hladinu významnosti $α$ (obvykle se volí $α = 0,05$ nebo $α = 0,01$ ). Nalezneme vhodné testovací kritérium a jeho pravděpodobnostní rozdělení při platnosti $H 0$ . Dále vymezíme kritický obor s ohledem na formulaci hypotézy $H 1$ . Vypočteme testovací kritérium $T$ a určíme kritické hodnoty testovacího kritéria. Jestliže $T\in\mathbf{W}$ , pak hypotézu $H 0$ zamítáme a říkáme, že s pravděpodobností $1 - α$ platí hypotéza $H 1$ . Pokud $T\in\mathbf{V}$ , pak hypotézu $H 1$ považujeme za neprokázanou. V takové případě neprovádíme úsudek o platnosti $H 0$ , nechceme-li se zabývat sílou testu.

[editovat] Související články

Odhad

Tento matematický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.

Kategorie: Matematické pahýly | Matematická statistika

Testování hypotéz v jiných jazycích: Cymraeg, Dansk, Deutsch, English, Español, فارسی, Français, Italiano, 日本語, ລາວ, Nederlands, Polski, Русский, Simple English, اردو, 中文

Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „http://cs.wikipedia.org/wiki/Testov%C3%A1n%C3%AD_hypot%C3%A9z“
Stránka byla naposledy upravena v Stránka byla naposledy editována 17. 9. 2008 v 10:57.
Veškerý text je dostupný za podmínek GNU Free Documentation License (Autorské právo pro podrobnosti).