Thallium

Thallium
Atomové číslo	81
Relativní atomová hmotnost	204,3833(2) amu
Elektronová konfigurace	[Xe] 4f14 5d10 6s2 6p1
Elektronegativita (Pauling)	1,62
Teplota tání	304 °C (577 K)
Teplota varu	1473 °C (1746 K)
Hustota	11,85 g.cm-3
Hustota při teplotě tání	11,22 g.cm-3
Registrační číslo CAS	7440-28-0
Tvrdost	1,2

Thallium, chemická značka Tl, lat. Thallium je značně toxický měkký, lesklý kov bílé barvy.

[editovat] Základní fyzikálně - chemické vlastnosti

Velmi řídce se vyskytující kovový prvek, nalézající se obvykle jako příměs v sulfidických rudách. V přírodě se vyskytuje pouze ve formě sloučenin, v mocenství Tl⁺¹ a Tl⁺³.

Objevil jej roku 1861 sir William Crookes při spektroskopickém zkoumání obsahu telluru ve zbytcích po zpracování sulfidických rud.

[editovat] Výskyt a výroba

• Thallium je v zemské kůře značně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 0,5-2 ppm (mg/kg). V mořské vodě je jeho koncentrace natolik nízká, že ji nelze změřit ani nejcitlivějšími analytickými technikami, udává se, že je nižší než 0,01 μg/l. Ve vesmíru připadá na jeden atom thallia přibližně 300 miliard atomů vodíku.

Zkorodované thallium

• V horninách se vyskytuje vždy pouze jako příměs, především v sulfidických rudách mědi, olova a zinku. Odpad po zpracování těchto rud slouží pak jako surovina pro přípravu čistého thallia elektrolýzou. V některých lokalitách se také nachází ve zvýšené koncentraci v jílových minerálech a žule.

[editovat] Využití

• Většina produkce se spotřebovává v elektronice. Je důležitým prvkem při výrobě některých polovodičů, např. tranzistorů, fotočlánků s citlivostí v infračervené oblasti spektra, a supravodičů.

• Sloučeniny thalia jsou značně toxické, a používají se proto jako základní součást některých prostředků na hubení krys, dalších hlodavců i hmyzu, za což si tyto přípravky zasloužili neblahou kritiku.

• Thallium nachází uplatnění při výrobě speciálních skel. Jde o slitiny se sírou, selenem a arzenem, které poskytují velmi těžká, ale snadnou tavitelná (teplota tání 125-150 °C) skla s mimořádně velkou odrazivostí, tedy s vysokým lomem světla.

• Přidává se do lehkotavitelných slitin.

• Výbojky plněné parami thallia vydávají zelené světlo.

• Jeho slabými roztoky se impregnuje dřevo a moří obilí před výsevem.

• Slouží k výrobě detekčních členů pro měření úrovně gama radiace v atomových elektrárnách a jaderném výzkumu.

[editovat] Zdravotní rizika

Thallium je považováno za mimořádně toxický prvek. V mnoha státech světa proto již bylo zakázáno používat jej jako součást nástrah na krysy a mravence.

V hutním a metalurgickém průmyslu hrozí expozice pracovníků thalliem v poletavém prachu. Jako maximální přípustná dávka bylo určeno množství 0,1 mg Tl na 1 m² pokožky za pracovní směnu.

Při dlouhodobějším styku se solemi thalia dochází k vypadávání vlasů a soli thalia jsou pokládány za potenciálně karcinogenní.

Thallium postihuje periferní nervy a později jed poškozuje mozkové centrum a vnitřní orgány. Smrtelná dávka je menší než jeden gram, avšak lékaři již dnes znají protilátku, kterou je pruská modř. Pro tyto vlastnosti je thallium oblíbené mezi traviči.

[editovat] Literatura

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Thallium

Wikislovník obsahuje slovníkovou definici slova thallium.

• Jursík F.: Anorganická chemie kovů. 1. vyd. 2002. ISBN 80-7080-504-8 (elektronická verze)
• Greenwood N.N., Earnshaw A.: Chemie prvků II. 1. vyd. 1993. ISBN 80-85427-38-9