Thrákové

Thrácký voják, páté až čtvrté století př. n. l.

Thrácký jezdec

Zlatý thrácký poklad z bulharského Panagjurište

Thrákové byli skupinou indoevropských kmenů mluvících thráckým nebo dáckým jazykem. Obývali Balkánský poloostrov a přilehlé oblasti východní Evropy.

Thrákové osídlili území pozdějších římských provincií Thrákie, Moesie, Dácie, Malá Skythie, Bithýnie, Mýsie, Makedonie, Pannonie a v menším počtu i některé další. Tyto provincie pokrývají většinu balkánského poloostrova na sever od Řecka. Severní thrácké kmeny - Getové, žili na území od Dunaje až k Jižnímu Bugu.

[editovat] Původ

Jejich původ je nejasný, protože se nám dochovalo jen minimum písemných zpráv. Předpokládá se, že Thrákové vznikli smíšením původních obyvatel balkánského poloostrova s indoevropskými kmeny, které přišli do Evropy v rané době bronzové.

Podle moderních jazykovědců patří Thrákové, spolu s Íránci, Slovany a Baltskými národy, do východní skupiny indo-evropských národů. Příbuznost se staro-íránskými národy (Skythové, Sarmati, Kimmeriové) je podpořena i archeologickými nálezy a historickými důkazy o způsobu života, umění a způsobu pohřbívání.

Někteří historikové (Alexander Fol, Ivan Marazov, Elka Penkova) si myslí, že Thrákové byli součástí větší „thrácko-pelasgické“ skupiny národů. K tomuto názoru dospěli porovnáním thrácké kultury s frýžskou, mínojskou a mykénskou kulturou.

První historické zmínky o Thrácích nalézáme v Iliadě, kde jsou spojenci Trójanů.

[editovat] Starověk

Hérodotos je v 5. století př. n. l. považoval za druhý nejpočetnější národ na světě (po Indech) a pokud by se sjednotili, stali by se pode něj i nejmocnějším národem na světě. Až na výjimky typu odryského království nebo Dácie pod vedením Burebisty však zůstaly thrácké kmeny nesjednocené.

V této době styky mezi Thrákií a Řeckem zintenzivněly, což vedlo k posílení řeckého vlivu na thráckou společnost, kulturu a řemesla. Protože jejich jazyk neměl žádnou tradici, přijali členové aristokratických rodin v některých oblastech klasickou řečtinu za svůj vlastní jazyk. Thráčtí obchodníci používali řečtinu jako "lingua franca" při svých kontaktech se sousedními kmeny a národy.

Poté, co byli podmaněni makedonským králem a následně i římskou říší, byli Thrákové buď helenizováni nebo romanizováni. Romanizované kmeny v Dácii se staly etnickými předky Valachů, o němž existují první zmínky z 10. století, a z kterého se vyvinuli dnešní Rumuni.

V 6. století byli Thrákové žijící jižně od řeky Dunaj poslovanštěni nově příchozími slovanskými kmeny. V 8. a 9. století se stali jedním ze základních prvků při formování bulharského národa. Díky tomu thrácký jazyk a kultura postupně vymizely.

[editovat] Významné osobnosti

[editovat] Mytické

• Dionýsos - thrácký a posléze i řecký bůh vína.
• Orfeus - bájný pěvec hrající na lyru (podle řeckých bájí). Důležitá postava v náboženské historii Bulharska a Řecka. Viz též Orfismus.
• Rhésos - bájný thrácký král, spojenec Trójanů v trojské válce, byl zabit Odysseem.

[editovat] Historické

• Kotys I. - thrácký král, kolem r. 375 př. n. l. sjednotil thrácká království, jeho období je považováno za „zlatý věk“ thrácké moci ve Středomoří. Zavražděn, pravděpodobně na popud Athén, které se obávali vzrůstající thrácké moci.
• Kavaros - krutý keltský král, vládce Thrákie, v r. 218 př. n. l. byl svržen a vyhnán ze země.
• Spartakus - thrácký otrok, který vedl povstání proti Římanům v letech 73 př. n. l. - 71 př. n. l..
• Burevista - dácký král, který v letech 70 př. n. l. - 44 př. n. l. sjednotil Thráky.
• Decebalus - dácký král (vládl 87 - 106 n. l.), který porazil římského císaře Traiana.

[editovat] Literatura

BOUZEK, Jan. Thrákové. Praha: Panorama 1990.