Tosefta

Tosefta, (aramejsky: תוספתא, nezaměňovat s tosafot) je vedle Mišny druhá sbírka ústní tradice judaismu.

[editovat] Původ a stavba Tosefty

Tosefta znamená "doplněk", konkrétně doplněk k ústně tradovanému učení, tj. k Mišně. Sbírka, která je pod tímto jménem známá, má stejnou strukturu jako Mišna, a je někdy nazývána jako Šest pořádků Tosefty - Šiša sidrej Tosefta - ששה סדרי תוספתא. S malými odchylkami v názvech a především pořadí se Tosefta skládá s týchž šesti pořádků (sedarim) a týchž traktátů (masechtot), jako Mišna. Výjimkami jsou traktáty Avot, Tamid, Midot a Kinim které v Toseftě chybí; traktát Kelim je naopak rozdělen na tři "brány" (podobně jako byl v mišně rozdělen na tři brány traktát Nezikin). Rozsah Tosefty je zhruba čtyřikrát větší než Mišny.

[editovat] Tradiční podání

Tosefta je psána mišnickou hebrejštinou s výpůjčkami z řečtiny a latiny, tudíž v podstatě stejným jazykem jako Mišna. Původ a autorství Tosefty je nejasné. Podle jedné tradice byl autorem anonymní části Tosefty Rabi Nechemja z Uši, učenec o jednu generaci mladší než Rabi Akiva (kterému jsou připisovány anonymní výroky Mišny),^[1] podle druhé, mnohem populárnější, je autorem Rabi Chija bar Aba, současník Rabiho Jehudy ha-Nasiho.^[2] Ha-Meiri označuje Toseftu za barajty, pravděpodobně pod vlivem Talmudu, kde bývají jako Tosefta označeny různé doplňky k Mišně, nikoli tedy vlastní sbírka Tosefta. J. N. Esptein bere oba tradiční zdroje více méně vážně s tím, že podle něj je Tosefta zaznamenaná halacha, jak ji učil Raban Šim'on ben Gamali'el (což byla původní oficiální Mišna), respektive její odchylky od Mišny Rabiho Jehudy ha-Nasiho. Tuto teorii není možné brát jinak, než jako čistě hypotetickou a nedoložitelnou.

[editovat] Vědecký výzkum

Kriticko-vědecká teorie je mnohem komplikovanější a doposud se nepodařilo najít jednotnou odpověď na otázky:

• Je starší Mišna nebo Tosefta?
• Kdo je autorem Tosefty?
• Jaký je účel Tosefty?

Výsledek všech porovnávacích studií mezi Mišnou a Toseftou, totiž přinesl více problémů a další množství otázek, než aby na ně odpovídal. Podle Güntera Stembergera by se vztah mezi Mišnou a Toseftou dal rotřídit následovně:

• Tosefta je s Mišnou v určitých pasážích více méně totožná.
• V jiných případech uvádí Tosefta autory výroků, které jsou v Mišně anonymní.
• Tosefta někdy působí jako komentář k neexistujícímu textu Mišny.
• Tosefta uvádí mnohem více agadického materiálu a dalších doplňujících látek, než Mišna (proto je také mnohem obsáhlejší).
• V jiných pasážích si Mišna a Tosefta co se týče tradentů a platné halachy protiřečí.
• Někdy se zdá, že Tosefta a její uspořdání látky je logičtější a původnější, než uspořádání Mišny.
• Vyjadřování Tosefty je mnohem méně heslovité než u Mišny, tudíž se dá předpokládat, že učení Tosefty nebylo určeno k ústnímu předávání a k memorování nazpaměť, jako v případě Mišny.

Podle M. S. Zuckermandla je Tosefta „Mišnou“ Jeruzalémského Talmudu. Tato teorie není udržitelná, i když je pravda, že se v obou Talmudech vyskytují pasáže, které při aplikaci na Mišnu nedávají smysl, naopak, dávají je při aplikaci na Toseftu. Podobně je to se vztahem Tosefty a barajtot, zvláště těch obsažených v Babylónském Talmudu. Nepodařilo se jednoznačně prokázat, zda případy, kdy se barajta a Tosefta shodují, mají svůj původ v tom, že barajta je citací Tosefty, nebo naopak - zda se barajty staly základem učení sebraného v Toseftě.

Kritický rozbor pasáží Tosefty zkrátka znemožňuje jednoznačně říci, že Tosefta byla pouze kompilací učení, které se do Mišny nedostalo nebo s ní bylo přímo v rozporu (této teorii sice nahrává skutečnost, že Tosefta v mnoha případech předpokládá znalost Mišny), zároveň ale u některých traktátů se zdá, že spíše Mišna předpokládá znalost Tosefty.

Na základě různých srovnání je možné považovat Toseftu za úplně první, tanaitský, komentář k Mišně, na základě jiných pasáží je naopak možné Toseftu považovat za samostatné dílo (a její název tudíž za „mylný“).

[editovat] Studium Tosefty

Toseftu znali určitě již babylónští gaoni, avšak byla studována jako doplněk Mišny. Komentáře k samotné Toseftě vznikaly až v pozdním středověku, resp. v ranném novověku. Jeden z nejvýznamnějších komentářů sepsal David Parda, další, k sederu Tohorot, je dílem Gaona z Vilna, který se stal součástí rommovského vydání Tosefty. Z Vilniusu pocházel i Jechezkel Abramsky, autor obsáhlého komenáře k Toseftě Chazon Jechezkel. Moderní komentáře k Toseftě se nevyskytují, pokud pomineme práci Jacoba Neusnera a jeho žáků. Kritické a velmi kvalitní vydání Tosefty připravil Saul Lieberman pod názvem Tosefta ki-fšuta.

[editovat] Bibliografie

• Stemberger, G., Dohmen, Ch. Talmud a Midraš. Nakladatelství Vyšehrad, Praha, 1999, 447 str. ISBN 80-7021-301-9.
• Neusner, J. Tosefta. English translation

[editovat] Související články

Související články obsahuje Portál Hebraistika

• Mišna
• Halacha
• Gemara
• Talmud
• Ústní Tóra

[editovat] Reference

1. ↑ Sanhedrin 86a
2. ↑ Maimonides, Mišne Tora, předmluva; Raši k Bava Meci'a 85b