Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Trest smrti byl v Československu zákonný a užívaný před jeho zrušením v roce 1990. Tohoto zrušení se drží i nástupnické státy Československa, takže v současné době ani v České republice, ani na Slovensku, není trest smrti legální.
Pokud jde o formu provedení trestu smrti, v období první republiky byl prováděn výlučně oběšením, trestní zákon z roku 1950 připustil jako další formu provedení trestu smrti zastřelení, ovšem pouze v období „zvýšeného ohrožení státu“. V období německé okupace ale byly užívány i jiné formy trestu, například gilotina. Pokud jde o oběšení je nutno říci, že šlo vždy o méně humánní postup, při kterém není použita metoda tzv. dlouhého pádu a odsouzenec je tedy udušen, není mu zlomen vaz. Agónie v tomto případě trvá asi sedm minut.
Trest smrti byl s výjimkou let 1787 - 1795, kdy byl nakrátko zrušen císařem Josefem II., obvyklým trestem v Habsburské monarchii a také v Československu. V letech 1918 - 1989 bylo popraveno 1207 lidí[1], většina z nich bezprostředně po druhé světové válce (toto číslo se vzhledem k chaosu v historických záznamech může zdroj od zdroje mírně odlišovat). Toto číslo nezahrnuje osoby, popravené v průběhu okupace českých zemí nacisty v letech 1939 - 1945 a osoby, popravené Slovenským štátem. V těchto obdobích byly popraveny nebo zabity statisíce lidí, jen v Pankrácké sekyrárně bylo popraveno 1079 osob, viz také Oběti nacismu z Československé republiky.
Za první republiky (1918 - 1938) bylo k trestu smrti odsouzeno 433 lidí, vykonáno bylo ale jen 21 (někdy se uvádí 20) poprav, ostatním byla udělena milost. Minimální počet poprav v tomto období byl způsoben především tím, že první prezident Československa, Tomáš Garrigue Masaryk (ve funkci v letech 1918 - 1935) byl odpůrcem trestu smrti[2], většině odsouzených tedy udělil milost[3].
Po druhé světové válce v období tzv. retribuce podle Benešových dekretů zvláštními mimořádnými soudy na krajské úrovni (tzv. lidové soudy) za válečné zločiny do roku 1948 odsouzeno k smrti více než 730 lidí (to je 60% z celkového počtu lidí, popravených v letech 1918-1989). Velmi kruté rozsudky těchto soudních dvorů byly ale často motivovány touhou po pomstě. Procesy mimořádných lidových soudů byly také velmi rychlé (řízení nesmělo trvat více než tři dny, rozsudky byly vykonávány okamžitě) a nepříliš odborné (soudní tribunál měl pět osob, jen jedna z nich ale měla být soudce z povolání, ostatní byli soudci z lidu). To vedlo k tomu, že rozsudky byly často nespravedlivé či pochybené, byly také zneužity k likvidaci nepohodlných osob.
V průběhu vlády prezidenta Klementa Gottwalda (1948 - 1953) bylo popraveno 237 lidí, z toho 190 pro politické zločiny, mnohdy šlo o justiční vraždy, jejichž účelem bylo zbavit se politických odpůrců komunistického režimu a také odstrašení obyvatelstva. Většina z monstrprocesů byla navržena a zorganizována poradci ze Sovětského svazu, veškeré svědecké výpovědi byly naplánovány a obžalovaní mučeni. Prezident Gottwald v průběhu své funkce udělil milost pouze 17 lidem. Nejznámějším z popravených v politických procesech byla Milada Horáková, pravicová politička, oběšená v roce 1950. V procesu se Slánským a dalšími bývalými stranickými špičkami bylo popraveno 11 osob.
V té době také mnoho lidí zemřelo v důsledku krutých podmínek ve věznicích a koncentračních táborech (viz také Koncentrační tábory při československých uranových dolech), zde ovšem nejde o trest smrti v pravém slova smyslu.
Za vlády prezidenta Antonína Zápotockého (1953 - 1957) bylo popraveno 94 lidí, za vlády Antonína Novotného v letech 1957 - 1968 osmdesát sedm lidí a za vlády Gustáva Husáka (1975 - 1989) třicet osm lidí.
V letech 1954 - 1968 byly všechny popravy prováděny v Pankrácké věznici v Praze, po roce 1968 byly některé vykonávány také v Bratislavě. V roce 1956 byl zákonně snížen počet zločinů, za něž je možno udělit trest smrti a několik dalších zákonných úprav ke snížení počtu poprav. V roce 1961 byly zpřísněny podmínky k vykonání trestu smrti, takže byli popravováni pouze obzvlášť brutální vrazi. Poslední poprava na území Československa byla vykonána v Bratislavě v červnu 1989, popraveným byl vrah Štefan Svitek.
Brzy po pádu komunistického režimu (1989) nastoupivší prezident Václav Havel prosadil v parlamentu zrušení trestu smrti. V květnu 1990 byl reformou trestního práva trest smrti nahrazen doživotním uvězněním, v lednu 1991 byl Listinou základních práv a svobod, součástí československé a nyní české ústavy, trest smrti zakázán.
Do roku 2007 bylo 32 lidí, z toho tři ženy, odsouzeno k doživotnímu trestu odnětí svobody za vícenásobné vraždy či vraždy se zvlášť přitěžujícími okolnostmi.
Růst počtu násilných trestných činů po roce 1989 a nízká zdatnost policie jsou příčinou hlasů po znovuzavedení trestu smrti za obzvlášť brutální trestné činy. Při výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění v roce 2005 58 % respondentů odpovědělo, že trest smrti existovat má[4]. V současnosti ale žádná vlivnější politická strana trest smrti nepodporuje.
Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Capital punishment in the Czech Republic na anglické Wikipedii.