Hledat:

Invia.cz Pojeďte do Egypta Kanárské ostrovy Dovolená - Turecko Dominikánská republika Madeira Last minute
 

Trestní právo

Tento článek je o právním odvětví. Další významy jsou uvedeny na stránce Trestní právo (rozcestník).
Právo

Právo

Trestní právo v České republice je odvětvím veřejného práva, které určuje, jaká společensky škodlivá jednání jsou trestnými činy, jaké jsou sankce za jejich spáchání a jakým způsobem stát prostřednictvím svých příslušných orgánů spáchání trestných činů zjišťuje a jejich pachatele trestá.

Trestní právo je součástí právního řádu příslušného státu. Spolu s právem ústavním a správním se řadí mezi obory práva veřejného, neboť mu dominuje vztah mezi státem a jeho orgány na straně jedné a dalšími osobami (občany státu a dalšími osobami podléhajícími pravomoci státu) na straně druhé.

V trestním právu rozlišujeme:

  • trestní právo hmotné – stanoví, co je trestným činem, podmínky trestní odpovědnosti, jaké sankce (trest či ochranné opatření) lze za trestný čin uložit
  • trestní právo procesní – stanoví postup příslušných orgánů státu (v ČR tzv. orgány činné v trestním řízení) při zjišťování trestných činů, prokazování jejich spáchání konkrétním osobám, ukládání a výkon trestů a ochranných opatření, upravuje zároveň i práva a povinnosti osoby, proti které se trestní řízení vede, jakož i dalších osob, jichž se toto řízení dotýká
  • trestní právo hmotné se uplatňuje v rámci trestního práva procesního, pachatele trestného činu lze odsoudit pouze trestním řízením

Sepětí trestního práva hmotného a procesního je větší než u jiných právních oborů, např. než u práva občanského, neboť zatímco se v oblasti občanského práva většina právních vztahů uskutečňuje a funguje pouze v hmotné rovině bez ingerence procesní složky, trestní právo hmotné ke své realizaci nezbytně potřebuje procesní složku. Je třeba si uvědomit, že v každodenním životě všichni jedinci, aniž si to zpravidla uvědomují, vstupují do řady občanskoprávních vztahů (např. koupě novin, jízda prostředkem hromadné dopravy), které jsou realizovány pouze mezi soukromoprávními subjekty a do kterých nikdy stát v podobě soudu v rozhodujícího v občanskoprávním řízení nebude zasahovat, neboť k tomu vůbec nevznikne důvod. V oblasti trestního práva však lze pouze v trestním procesu závazně určit, že se stal určitý trestný čin, která osoba je za jeho spáchání odpovědná a jaké to pro ni bude mít právní důsledky.

  • V rámci trestního práva vznikají tzv. trestněprocesní vztahy - vztah mezi orgány činnými v trestním řízení a osobou, proti níž je řízení vedeno. Vznik trestněprocesního vztahu je považován od chvíle založení usnesení o zahájení trestního stíhání. Obsahem jsou práva a povinnosti s ním spojené, tedy povinnost podrobit se trestnímu řízení a právo provádět trestní řízení.
  • Dále vznikají tzv. trestněprávní vztahy - vztah mezi činným orgánem, tedy většinou státem a pachatelem. Zde je užší vztah, než u trestněprocesního vztahu.
  • Hlavní rozdíl, mezi trestněprocesním a trestněprávním vztahem je, že v procesním vztahu není řízení vedeno nutně proti pachateli, kdežto u právního vztahu je pachatel potvrzen, vztah má tedy hmotněprávní charakter.

Trestní právo hmotné (TPH)[editovat | editovat zdroj]

Stanoví, co je trestným činem, podmínky trestní odpovědnosti, jaké sankce (trest či ochranné opatření) lze za trestný čin uložit.

Trestný čin je protiprávní čin, který trestní zákoník označuje za trestný a zároveň naplňuje znaky skutkové podstaty uvedené ve zvláštní části trestného zákona. Trestnost se vztahuje nejen na dokonaný čin, ale i na pokus či přípravu trestného činu, je-li příprava trestná. Pachatelem je ten, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty. Spolupachatelé jsou osoby, které spáchaly trestný čin společným jednáním.

Účel a funkce trestního práva hmotného[editovat | editovat zdroj]

Základním účelem TPH je chránit právo a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob, zájmy společnosti atd. Říká co je trestní čin a jakou sankci za něj uložit. Trestní právo plní několik funkcí- ochrannou funkci, preventivní funkci, represivní funkci a regulativní funkci.[1]

Ochranná funkce - ochranná funkce je dominantní, neboť základní funkcí trestního práva je ochrana společnosti před kriminalitou.[1]

Trestní právo doplňuje ochranu poskytovanou normami jiných odvětví práva, nastupuje tam, kde se ostatní právní prostředky ukáží jako neúčinné."[1]

Represivní funkce - represivní funkce je spojená s uplatněním ochranné funkce, to znamená - postihu. Reaguje prostředky trestního práva na protiprávní chování. „Represivní funkce je orientována k ochraně chráněných zájmů, a to individuálně – působením na pachatele trestného činu." [1] Jejím účelem je tedy zabránit pachatelům v další trestné činnosti a během výkonu trestu vytvářet podmínky pro jejich převýchovu, obnovení narušených sociálních vztahů a sociální integraci (například u mladistvých).[1] Uplatnění represe je vždy ovlivněno zásadou pomocné role trestní represe – umírněnost činu a trestu (závažnost činu by vždy měla odpovídat výši trestu, když trest přináší vyšší újmu než je potřebná, ztrácí účinnost a naopak jako nespravedlivý přináší škodu.)[1]

Jedním z problémů, kterým trestní právo čelí je dilema, které jevy je již nutné a účelné trestněprávně postihovat (např. trestněprávní postihy interrupce, prostituce, korupce apod.)[1]

Preventivní funkce - trestní právo má působit preventivně, to znamená - má předcházet a zamezovat trestné činnosti. Rozlišuje tzv. individuální prevenci, ta je zaměřená na konkrétního pachatele a tzv. generální prevenci, která je zaměřená na ostatní (potenciální) pachatele trestných činů.[1] Například sankcionování právnických osob má nejen represivní ale i preventivní funkci. Slouží k odrazování tentýž, a i jiných právnických osob od budoucího protiprávního jednání.[1]

Regulativní funkce - upravuje trestní odpovědnost a reguluje jednání na právní či protiprávní, to znamená, že co nepřesněji vymezuje zákonné podmínky trestní odpovědnosti i beztrestnosti.[1] Dále zakotvuje podmínky ukládání trestů a ochranných opatřeních u dospělých pachatelů.[1]

Podmínky trestní odpovědnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Protiprávnost činu
  • Typové znaky trestného činu (tj. naplnění skutkové podstaty – objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka)
  • Obecné znaky uvedené v zákoně (věk, příčetnost a u mladistvých rozumová a mravní vyspělost)

Pachatelovo jednání je úmyslné, jestliže chtěl porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem nebo jestliže věděl, že takové porušení nebo ohrožení zákonem chráněného zájmu může způsobit. V nutné obraně jedná ten, kdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem. Z důvodu nedostatečného věku je beztrestný ten, kterému v době spáchání činu nebylo patnáct let.

Tresty a ochranná opatření[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Trest.

Trestní zákoník zná tyto druhy trestů:

Trestní zákoník zná tyto druhy ochranných opatření:

Účelem trestu je chránit společnost a zabránit pachateli v další trestné činnosti.

Trestní právo procesní (TPP)[2][editovat | editovat zdroj]

Reguluje trestní řízení (trestní stíhání), a to jak řízení přípravné, před podáním obžaloby, tak řízení před soudem po podání obžaloby. Upravuje i speciální druhy řízení (amnestie, vydávání do ciziny apod.). Zahrnuje právní normy upravující trestní řízení, tj. zákonem stanovený postup při zjišťování trestných činů a jejich pachatelů, při ukládání trestů pachatelům a při výkonu těchto trestů. Hlavním pramenem trestního práva procesního je zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) č. 141/1961 Sb.

Základní zásady trestního řízení:

  • Stíhat lze osobu jen ze zákonných důvodů a zákonným způsobem.
  • Každý má právo na obhajobu.
  • Platí presumpce neviny. Až do pravomocného rozsudku je jedinec považován za nevinného.
  • Zásada legality. Státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o kterých ví.
  • Trestní stíhání před soudem je možné jen na základě obžaloby podané státním zástupcem.
  • Jednání před soudy je ústní a veřejné.

Průběh trestního řízení:

  1. Přípravné řízení: Hlavním cílem je zajištění veškerých informací o trestném činu a nashromáždění důkazů. Osoba, proti které jsou důkazy shromažďovány, se nazývá obviněný. Obviněný má právo nevypovídat a má právo na obhajobu. Při nashromáždění důkazů je státním zástupcem podána žaloba k soudu.
  2. Předběžné projednání žaloby: V této fázi soudce posuzuje, zdali je zajištěn dostatek důkazů, aby obžaloba tvořila spolehlivý podklad pro hlavní líčení. Soudce může pro nedostatek důkazů vrátit návrh žaloby a žádat o doplnění, či vyhodnotit čin jako přestupek.
  3. Hlavní líčení: Hlavním účelem hlavního líčení je vyslovení zákonného a odůvodněného rozhodnutí o základní otázce trestního řízení a rozhodnutí o vině a výši trestu obžalovaného. Hlavního líčení se účastní obžaloba (státní zástupce), obžalovaný, obhájce, soudce a svědci.
  4. Odvolací řízení: Jde o jeden z řádných opravných prostředků, který umožňuje přezkoumání soudního rozhodnutí. Možnost odvolání proti rozsudku má jak obžalovaný, tak i státní zástupce (obžaloba). Řádné odvolání je proti nepravomocnému rozsudku. Odvolání proti pravomocnému rozsudku je mimořádné.
  5. Vykonávací řízení: Úlohou vykonávajícího řízení je zajistit uskutečnění výkonu trestu, jestliže rozsudek nabyl právní moci a jestliže to povaha takového rozhodnutí vyžaduje.

Základní zásady trestního práva[editovat | editovat zdroj]

Zásady, na kterých je založeno TPH - vycházejí z účelů a funkcí trestního práva a jde o určité právní principy a ideje.

Význam těchto zásad se dělí na: Poznávací (ty umožňují pochopit podstatu a cíle trestního práva), Interpretační (fungují jako vodítko především u sporných otázek v oblastní trestního práva), Aplikační (slouží jako vodítko při aplikaci řešení při sporných otázkách z oblasti TPH) a Pro tvorbu práva (všeobecné požadavky pro všechny instituty).

Příkladem těchto zásad je např. Zásada humanismu, která říká, že trestní právo by mělo chránit demokratické a humanitní hodnoty společnosti, zároveň i oběti trestní činnosti. Jednoduše řečeno tato zásada nabádá k lidskému chování.

Aktuální podoba českého trestního práva[editovat | editovat zdroj]

České trestní právo je v současné době upraveno zejména v trestním zákoníku, který lze považovat za kodex trestního práva hmotného, a v trestním řádu, který je obdobnou ucelenou úpravou trestního práva procesního. Tyto dva kodexy doplňuje zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), který obsahuje normy hmotněprávního i procesněprávního charakteru týkající se trestní odpovědnosti mladistvých a trestního řízení vedeného proti nim. Dále je od 1. ledna 2012 účinný zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, který jako novinku v českém právu zavedl trestní odpovědnost právnických osob, když do té doby byly trestně odpovědné jen osoby fyzické.[3] Další dílčí normy trestního práva nalezneme i v dalších zákonech a prováděcích předpisech.

Subsidiarita trestní represe[editovat | editovat zdroj]

Trestní právo je v demokratických státech pojímáno jako nejzazší prostředek (tzv. ultima ratio), kterou je prováděna právní regulace a sociální kontrola společnosti. Použití prostředků trestního práva (hmotného i procesního) totiž představuje nejzávažnější zásahy do práv jednotlivce, a proto musí být používány zdrženlivě pouze v případech, v nichž prostředky jiných právních odvětví (např. práva občanského a správního) selhávají nebo nejsou efektivní.[4]

Opačný přístup, který byl v České republice uplatňován komunistickým režimem před Sametovou revolucí vede k přílišné kriminalizaci mnoha jednání, která je možno řešit mírnějšími prostředky. Hovoří se o tzv. hypertrofii trestní represe. Určitý pozůstatek takového přístupu lze dosud vnímat i v samotném myšlení lidí i politiků, kteří se řadu problémů snaží „řešit“ pouhým podáním trestního oznámení, aniž by využili prostředků jiných právních odvětví, které jsou primárně určeny k ochraně těch kterých vztahů a práv.[5],[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k JELÍNEK, Jiří. a kol. Trestní právo hmotné : obecná část, zvláštní část. 4.. vyd. Praha: Leges, 2014. 976 s. ISBN 978-80-7502-044-4. S. 24-26. 
  2. CÍSAŘOVÁ, Dagmar; KOL. Trestní právo procesní. 4. vydání. vyd. Praha: Linde, 2006. 
  3. Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim
  4. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. II. ÚS 372/03
  5. www.novinky.cz – Rath podal trestní oznámení na Julínka[nedostupný zdroj]
  6. www.radio.cz – Premiér zváží trestní oznámení na Topolánka za „styky s mafií“. www.radio.cz [online]. [cit. 2006-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-14. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • D. Císařová a kol., Trestní právo a zdravotnictví. Praha : Orac, 2004
  • D. Císařová a kol., Trestní právo procesní. Praha : Linde, 2006
  • J. Chmelík a kol., Rukověť trestního práva hmotného a procesního. Praha : Linde, 2007
  • J. Jelínek, Poškozený v českém trestním řízení. Praha : Karolinum, 1998
  • J. Jelínek a kol., Trestní právo hmotné : obecná část, zvláštní část. Praha : Linde, 2006
  • J. Jelínek a kol., Trestní zákon a trestní řád s poznámkami a judikaturou a předpisy souvisící, v úplném znění. Praha : Linde, 2007
  • V. Kratochvíl a kol., Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha : C. H. Beck, 2012, ISBN 978-80-7179-082-2
  • J. Kuchta a kol., Kurs trestního práva : trestní právo hmotné. Zvláštní část. Praha : C. H. Beck, 2009
  • J. Musil a kol., Kurs trestního práva : trestní právo procesní. Praha : C. H. Beck, 2007
  • A. Sotolář a kol., Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha : C. H. Beck, 2000
  • P. Šámal a kol., Přípravné řízení trestní. Praha : C.H.Beck, 2003
  • E. Vlček, Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. Brno : Masarykova univerzita, 2006

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Trestní_právo&oldid=16424065
Stránka byla naposledy upravena 6. 9. 2018 v 02:44. Editovat celý článek Trestní právo.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy