Tridentská mše

Tridentská mše (také Mše Pia V.) je způsob slavení liturgie užívaný dodnes jako mimořádná forma (forma extraordinaria) římského ritu v katolické církvi^[1]. „Tridentská“ proto, že ji zavedl tridentský koncil v 16. století. Tridentská liturgie vznikla jako jakási norma k prováděné praxi a v některých bodech vycházela ze starších mešních předpisů.

[editovat] Průběh „tridentské“ mše svaté

Kněz, oblečený do liturgických rouch (alba, humeral, štóla, kasule (ornát) a manipul) přistupil k oltáři, nahlas se přežehnal znamením kříže („In nomine Patris et Filii et Spiritu Sancti“) a zahájil mši svatou slovy „Introibo ad Altare Dei“ (Přistoupím k oltáři Božímu), načež mu ministranti odpověděli „Ad Deum qui laetficat juventutem meam“ (K Bohu, který obveseluje mladost mou). Kněz se začal modlit žalm 42, verše 1 - 5, opět následoval dialog s ministranty, prosby k Bohu a poté se znovu opakovalo „Introibo...“ přičemž kněz vystoupil na první schod oltáře. Následovaly další prosby a vzývání Nejsvětější Trojice, kněz se začal modlit konfiteor čili vyznání hříchů, načež mu opět ministrant odpověděl, poté se konfiteor modlil ministrant a přijal všeobecnou absoluci (všeobecné rozhřešení) jménem všech přítomných věřících. Následně se kněz modlil další prosby a poté vystoupal k oltáři a uctil jej políbením na středu. Následovalo trojí Kyrie eleison a Gloria in excelsis Deo, prastarý chvalozpěv. Kněz poté znovu políbil oltář a obrátě se k lidu pozdravil jej: "Dominus vobiscum" čili "Pán s vámi" - odpovědělo se "I s duchem tvým" (Et cum spiritu tuo), kněz se modlil vstupní modlitbu (oratio), načež podjáhen přečetl liturgické čtení (Epištola). Následovaly tzv. mezizpěvy - Graduale, Alleluia, Traktus a Sekvence, kterých se užívalo dle určitých pravidel a stejně jako epištola byly pro každou mši zvláštní. Následně jáhen nebo případně sám celebrant přečetl úryvek z evangelia (o velkých svátcích úryvek zpíval). Po evangeliu následovalo vyznání víry. Kněz, obrácen k oltáři (v čele lidu, zády k němu) provedl offertorium čili obětování chleba a vína smíseného s vodou, ministrant mu opláchl ruce a osušil tzv. "lavabem". Poté se obrátil k lidem a slovy: "Orate fratres ut meum ac vestrum sacrificium acceptabile fiat apud Deum, Patrem omnipotentem" je vyzval, aby se modlili za to, aby Bůh přijal oběť své církve. Ministrant odpověděl a následovala "Secreta" čili tichá modlitba. Poté kněz (zase se obrátil k oltáři) zpíval "předmluvu" zvanou preface. Závěrem preface se všichni modlili Sanctus. Následovala eucharistická modlitba, která se užívá dodnes jako tzv. Římský kánon a obsahuje (stejně jako ostatní dnes běžně užívané eucharistické modlitby) slova proměnění (konsekrace) - Toto je moje tělo. . . Toto je kalich mé krve. . .. Po závěrečné doxologii Skrze Něho (Krista) a s Ním a v něm vyzval kněz k modlitbě Otče náš, poslední prosbu této modlitby rozvedl v následných modlitbách, přál lidu Kristův pokoj (Pax Domini sit semper vobiscum). Přijal sv. přijímání a poté podal communio ostatním věřícím, kteří byli ve stavu posvěcující milosti. Poté očistil bohoslužebné nádoby, následovala modlitba, propuštění lidu. Po tomto propuštění ale lid zůstal v kostele, kněz se modlil skloněn nad oltářem modlitbu k Nejsvětější Trojici a následně udělil lidem požehnání. Po požehnání se četlo tzv. závěrečné evangelium, začátek evangelia sv. Jana: In principio erat Verbum, et Verb erat apud Deum - Na počátku bylo Slovo, a to slovo bylo u Boha. Na přečtené Evangelium lid odpověděl Bohu díky a mše svatá byla u konce.

[editovat] Po liturgické reformě

Liturgická reforma, se kterou přišel II. vatikánský koncil, přinesla změnu a do kostelů byla uvedena dodnes používaná mše Pavla VI. a sloužení "tridentské" mše svaté začalo podléhat speciálním povolením, která se udílela a udílí velice ochotně. V každé diecézi existuje pověřený duchovní, který má povolení "trident" běžně sloužit. Dne 7. 7. 2007 vydal Benedikt XVI. tzv. „motu proprio“ čili dekret vydaný z vlastní iniciativy, ve kterém povolil celebraci tridentské liturgie všem kněžím aniž by k tomu bylo potřeba povolení diecézního biskupa. V prováděcí instrukci k motu proprio stojí, že toto povolení vstupuje v platnost o svátku Povýšení sv. Kříže, 14. září 2007. Od té doby má každý kněz možnost celebrovat v tomto ritu kdykoliv chce.

[editovat] Související články

• Mše Pavla VI.

[editovat] Reference

1. ↑ http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=8050

Tento článek týkající se křesťanství je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.