Hledat:

Invia.cz Last minute Tunisko Dovolená v Chorvatsku Pojeďte do Egypta Bulharsko Last minute Kréta
 

Tučnice obecná

Wikipedie:Jak číst taxoboxTučnice obecná
alternativní popis obrázku chybí
Tučnice obecná (Pinguicula vulgaris)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď bublinatkovité (Lentibulariaceae)
Rod tučnice (Pinguicula)
Binomické jméno
Pinguicula vulgaris
L., 1753
Poddruhy rostoucí v ČR
  • tučnice obecná pravá (Pinguicula vulgaris vulgaris)
  • tučnice obecná česká (Pinguicula vulgaris bohemica)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ilustrace tučnice obecné

Tučnice obecná (Pinguicula vulgaris) je vytrvalá, příležitostně masožravá rostlina. Obvykle roste v půdě chudé na živiny, které si doplňuje lapáním drobného hmyzu. Je na severní polokouli nejrozšířenějším druhem rodu tučnice a jediným, který roste v České republice. Je rozšířena téměř po celé Evropě a v severních částech Asie a Severní Ameriky, obvykle v jižnějších položených oblastech roste ve vyšších polohách.

Česku má těžiště rozšíření v oreofytiku a chladnějších místech mezofytika, nejvíce lokalit se nachází na Šumavě a v Krušných horách. V malých počtech se také vyskytuje v Orlických a Novohradských horách, v Brdech, na Českomoravské vrchovině a v Hrubém Jeseníku.[2][3][4]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Nejčastěji roste na podmáčených nebo často zaplavovaných loukách, v rašeliništích, slatinách, vřesovištích, prameništích, rákosinách a na březích potoků, rybníků, příkopů a melioračních struh, jakož i na mokvavých místech skal a v jejich vlhkých štěrbinách, lze ji nalézt také na odvalech po těžbě surovin. Vyskytuje se na dobře provzdušněných substrátech slabě kyselých až neutrálních, které jsou strukturou hlinité, písčité či drobně štěrkovité. Bývají to stanoviště slunná nebo polostinná, s omezenou konkurencí jiných rostlin.

Vodu a částečně i živiny získává rostlina nejen chabými kořeny, ale i přímo listy, které se tisknou celou plochou k vlhkému podkladu. Je hemikryptofyt, jehož listy s nástupem zimy usychají. Rostlina do příštího jara přežívá v podobě tzv. spícího (hibernujícího) pupenu, který vyrostl z listové růžice a je tvořen k sobě přitisknutými šupinami chránícími zárodky budoucích listů. V dolní části tohoto pupenu někdy jsou drobné, snadno oddělitelné rozmnožovací pupeny. Za vyhovujících podmínek se rostlina dožívá věku okolo deseti let. Při pěstování lze pupen přes zimu uchovat v chladničce při teplotě málo nad nulu a na jaře vysadit.[2][3][5][6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Drobná, vytrvalá bylina, vysoká 5 až 15 cm, s přízemní růžici lesklých, jasně zelených až žlutozelených, masitých listů. Mají řapíky, jsou nedělené, k zemi přitlačené a bývá jich 5 až 10. Jejich čepele jsou eliptické, vejčité či kopisťovité, obvykle bývají dlouhé 2 až 5 a široké 1 až 2 cm, po obvodě jsou celokrajné, na konci zaokrouhlené až tupě špičaté, okraje mají ohnuty vzhůru a na líci jsou žláznaté a intenzivně lepkavé. Kořenová soustava je tvořena jednotlivými, bělavými a nevětvenými kořínky, které mají spíše upevňovací, než vyživovací funkci.

Z růžice vyrůstají obvykle jeden až dva tenké, pouhý 1 mm tlusté, žláznatě chlupaté, přímé, květonosné stvoly až 15 cm vysoké. Na vrcholu stvolu se vyvine po jednom, 1,5 až 2 cm dlouhém květu na vztyčené nebo svěšené centimetrové stopce. Zelený až hnědavý, široce otevřený kalich je nezřetelně dvoupyský. Horní pysk má tři cípy které jsou podlouhle kopinaté, tupě špičaté a od sebe oddálené, dolní pysk je složen ze dvou vejčitých, tupě špičatých cípů. Dvoupyská, uvnitř chlupatá koruna dlouhá 1,5 až 2 cm bývá nejčastěji modrofialová a v ústí nálevkovité korunní trubky mívá bílou skvrnu. Horní pysk je vzpřímený a má dva laloky obdélníkovitého tvaru, dolní pysk je přímo odstávající a má tři větší, navzájem oddělené laloky a vespod vybíhá v rovnou, si 0,5 cm dlouhou ostruhu obsahující nektar. V koruně jsou dvě tyčinky s přirostlými bázemi nitek. Ze dvou plodolistů je vytvořený svrchní, vejčitý semeník nesoucí bliznu se dvěma nestejně velkými laloky. Květy rozkvétají v květnu a červnu a jsou opylovány létajícím hmyzem, hlavně včelami a čmeláky; v případě nedostatku opylovačů někdy dochází k samoopylení.

Plodem je podlouhle vejčitá až kulovitá, jednopouzdrá, dvěma chlopněmi se otvírající tobolka zabalena ve vytrvalém kalichu. Obsahuje několik stovek drobných, hnědých semen vřetenovitého tvaru se síťnatým osemením. Semena si podržují schopnost vyklíčit pouze po dobu kratší než rok, nestávají se součásti půdní semenné banky. Ploidie druhu je 2n = 64.[2][3][5][6][7][8]

Masožravost[editovat | editovat zdroj]

Pro doplnění živin, hlavně dusíku který bývá poměrně vzácný, si rostlina pomáhá pasivním lapáním drobných živočichů, převážně hmyzu. Horní povrch listu je porostlý velkým množstvím mikroskopických žlázek produkující lepkavý slizový výměšek, který se ve slunečních paprscích třpytí a láká hmyz. Ten se po usednutí přilepí a při snaze uvolnit se vybudí v listu tvorbu a vylučování trávicích enzymů, podobných lidskému trypsinu. Enzymy společně se symbiotickými bakteriemi obsaženými ve slizové látce živočicha zahubí, rozloží a list postupně vstřebá rozpustitelné části. Nestravitelné díly, např. křídla, krovky, zůstanou přilepeny na listu.[9][10]

Využití[editovat | editovat zdroj]

V oblastech s hojným výskytem se využívalo enzymů obsažených v listech ke srážení mléka při výrobě tvarohu. Rostlina se také tradičně používala jako léčivka, v době květu se sušila její nať, ze které se dělal nálev používaný při snižování dušnosti, při křečíchčerného kašle a proti mnoha dalším plicním neduhům, pomáhal také zvyšovat sekreci hlenuhorních cest dýchacích. Působí i jako insekticid.[7][8]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

ČR se rozlišují dva poddruhy:

  • tučnice obecná pravá (Pinguicula vulgaris L. subsp. vulgaris)
  • tučnice obecná česká (Pinguicula vulgaris L. subsp. bohemica (Krajina) Domin)

V minulosti se někteří čeští botanikové snažili povýšit endemickou populaci z Polabí, tučnici obecnou českou, na samostatný druh "tučnice česká". Dnes se však po karyologické analýze a upřesnění počtu chromozomů (je shodný s nominátním poddruhem, s tučnicí obecnou pravou) se od tohoto zatřídění upouští a přiznává se ji pouze statut poddruhu.

Navíc tučnice obecná je vzhledově velmi plastická, jednotlivé rostliny se mohou odlišovat celkovým vzrůstem, délkou koruny květu, postavení korunních cípů, tvarem a velikost kalichu, zakončením ostruhy i tvarem tobolky. Také se vyskytuje okolo pěti ustálených typů ve zbarvení koruny, která bývá celá modrofialová nebo celá bílá, anebo má spodní pysk bílý a horní modrofialový, neb spodní i horní pysk jsou modrofialové a korunní trubka bílá, eventuálně je koruna celá modrofialová a má bílou skvrnu v ústí trubky. Dále se vyskytují jedinci s přechodnými znaky. Vždy se jedná o taxonomicky bezvýznamné odchylky.[3][11][12]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

V české přírodě je tučnice obecná v důsledku ničení lokalit, hlavně těžbou rašeliny nebo melioracemi, ohrožena vyhynutím. Je proto ve "Vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb." i v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2012" prohlášena za druh silně ohrožený (§2), (C2t).[6][9][13][14]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. a b c HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Tučnice obecná [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 03.07.2007 [cit. 2016-09-08]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c d VÁLOVÁ, Lenka. Rod tučnice (Pinguicula) v České republice. Olomouc, 2010 [cit. 08.09.2016]. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Martin Dančák. Dostupné online.
  4. HASSLER, M. Catalogue of Life 2016: Pinguicula vulgaris [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2016 [cit. 2016-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/2: Tučnica obyčajná [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1997 [cit. 2016-09-08]. S. 540-543. Dostupné online. ISBN 80-224-0481-0. (slovensky) 
  6. a b c HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Tučnice obecná [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 27.06.2009 [cit. 2016-09-08]. Dostupné online. (česky) 
  7. a b Velký atlasu masožravých rostlin: Tučnice obecná [online]. Zdeněk Žáček, Darwiniana [cit. 2016-09-08]. Dostupné online. (česky) 
  8. a b AtlasRostlin.cz: Tučnice obecná [online]. Tiscali media, a.s., Praha [cit. 2016-09-08]. Dostupné online. (česky) 
  9. a b Květena ČR: Tučnice obecná [online]. Petr Kocián [cit. 2016-09-08]. Dostupné online. (česky) 
  10. POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Tučnice obecná [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2016-09-08]. S. 50. Dostupné online. (česky) 
  11. BERNÁTOVÁ, Dana. K premenlivosti Pinguicula vulgaris v Západných Karpatoch na území Slovenska. Bulletin Slovenskej botanickej spoločnosti http://www.sbs.sav.sk/SBS1/bulletins/docs/bulletin32_2/44_Bernatova.pdf [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2010 [cit. 08.09.2016]. Roč. 32, čís. 2, s. 175-181. ISSN 1337-7043. (slovensky) 
  12. DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 08.09.2016]. Roč. 84, čís. 3, s. 647-811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  13. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2016-09-08]. Dostupné online. (česky) 
  14. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 08.09.2016]. Roč. 84, čís. 3, s. 631-645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tučnice_obecná&oldid=16227261
Stránka byla naposledy upravena 8. 7. 2018 v 20:40. Editovat celý článek Tučnice obecná.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy