Turečtina

Turečtina je turkický jazyk používaný zejména v Turecku, Bulharsku, na Kypru, na území bývalé Osmanské říše a je také jazykem několika milionů imigrantů v zemích Evropské unie. Turečtina používala výhradně arabské písmo až do roku 1928, kdy byla na popud Kemala Atatürka zavedena latinka.

Mezi turečtinou a jinými oghuzskými jazyky, např. azerštinou, turkmenštinou či kaškajštinou, je poměrně vysoká úroveň vzájemné srozumitelnosti. Počet rodilých mluvčích v této podskupině dosahuje 100 milionů a celkový počet mluvčích 125 milionů.

[editovat] Rozšíření jazyka

V Turecku a turecké části Kypru je turečtina úředním jazykem, turecky však mluví i mnoho menšin po celém světě.

[editovat] Abeceda

Turečtina používá od roku 1928 pro zápis latinku. Turecká abeceda sestává z 29 písmen. Některá písmena (Ç, Ğ, I, İ, Ö, Ş a Ü) byla upravena tak, aby odpovídala fonetickým potřebám jazyka.

Velká písmena:

A, B, C, Ç, D, E, F, G, Ğ, H, I, İ, J, K, L, M, N, O, Ö, P, R, S, Ş, T, U, Ü, V, Y, Z

Malá písmena:

a, b, c, ç, d, e, f, g, ğ, h, ı, i, j, k, l, m, n, o, ö, p, r, s, ş, t, u, ü, v, y, z.

Turečtina má 8 samohlásek (A, E, I, İ, O, Ö, U, Ü) a 21 souhlásek.

[editovat] Názvy písmen

Názvy písmen představujících samohlásku jsou samohlásky samy, zatímco názvy souhlásek odpovídají souhláska + e. Jediná výjimka je písmeno ğ, jeho výslovnost je „yumuşak ge“

a, be, ce, çe, de, e, fe, ge, yumuşak ge, he, ı, i, je, ke, le, me, ne, o, ö, pe, re, se, şe, te, u, ü, ve, ye, ze.

[editovat] Výslovnost

Turecký pravopis je vždy fonetický a výslovnost každého slova odpovídá jeho výslovnosti. Následující tabulka obsahuje turecká písmena, jejich ekvivalenty v mezinárodní fonetické abecedě a jejich přibližná vyslovnost podle češtiny

[editovat] Související články

• Turecké osmanské písmo

[editovat] Externí odkazy

• Základní informace o zápisu a výslovnosti turečtiny (CZ)
• Základní slovní zásoba (CZ)

Tento lingvistický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.