Turkmenistán

Republika Turkmenistán Türkmenistan Jumhuriyäti Republic Turkmenistan
vlajka znak
Hymna: Hymna nezávislého Turkmenistánu
geografie
Hlavní město:	Ašchabad
Rozloha:	488 100 km² (53. na světě) z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Gora Ayribaba (3139 m n. m.)
Časové pásmo:	+5
obyvatelstvo
Počet obyvatel:	4 952 081 (112. na světě, odhad 2005)
Hustota zalidnění:	10 ob. / km² (209. na světě)
Jazyk:	turkmenština 72%, ruština 12%, uzbečtina 9%, jiné 7%
Náboženství:	muslimové 89%, pravoslavní 9%, nezjištěno 2%
státní útvar
Státní zřízení:	republika (vláda jedné strany)
Vznik:	27. října 1991 (nezávislost na Sovětském svazu)
Hlava státu:	prezident a předseda vlády Gurbanguli Berdymuhamedov
Hlava vlády:	prezident a předseda vlády Gurbanguli Berdymuhamedov
Měna:	turkmenský manat = 100 tesseni (TMM)
mezinárodní identifikace
ISO 3166-1:	795 TKM TM
MPZ:	TM
Telefonní předvolba:	993
Národní TLD:	.tm

Turkmenistán je stát ve Střední Asii. Jeho sousedy jsou Afghánistán, Írán, Kazachstán, Uzbekistán. Hlavním městem je Ašghabat (Ašchabád). Většinu státu pokrývá poušť Karakum. Z řeky Amudarji vede Karakumský kanál, který ji spojuje s hlavním městem.

[editovat] Geografie

Podnebí Turkmenistánu je silně kontinentální. Naprostou většinu země - asi 90 % - tvoří pouště a stepi, vodních plochy je zanedbatelné množství, obdělavatelná půda zaujímá asi 1,6%. Většina země leží v nížinách, hory se vyskytují pouze na jihu země jako severní okraj Íránské vysočiny. Turkmenistán má velmi slabou říční síť - kromě Amudarji, v Afghánistánu pramenícího Murghabu a řeky Atrak, vlévající se do Kaspického moře, není v zemi větší řeky. Významný je proto Karakumský kanál, dokončený v roce 1988, který se táhne podél jižní hranice státu přes jeho hlavní město a v jeho nejvýchodnějším cípu se napojuje na řeku Amudarja. Tento uměle vybudovaný zavlažovací kanál, který znamená přísun vláhy pro zemědělství a pitné vody, spojuje většinu jižních měst a obcí Turkmenistánu a je podél něj vybudována hlavní tepna jinak sporé železniční sítě. Střední a severní část země, pokrytá pouštěmi, je prakticky bez měst a větších obcí. Ještě v 19. století byla velká část území Turkmenistánu neznámou a neprobádanou zemí, na mapách z této doby se objevují velké chyby a nepřesnosti – jsou zde zakreslovány neexistující řeky, nesprávně je zakreslován tok řek existujících a další. Některé nepřesnosti jdou ovšem na vrub geografickým změnám – především pobřeží Kaspického moře doznalo za posledních 200–300 let některé posuny (na místě dnešní osady Kjumiš-Tepe byl ostrov Kjumiš-Tepe, ostrov Ogurčinskij měl zcela jiné obrysy, z některých ostrovů se staly poloostrovy).

[editovat] Historie

V 7. století př. n. l. bylo území součástí Baktrie. Od 3. století př.n.l. se stalo součástí Parthské říše. V 6. století připadlo území turickému kalagátu. Od 8. století se do země postupně dostávali Arabové a začali šířit islám. Dnešní obyvatelé jsou potomky kočovných Turkmenů, kteří přišli v 11. století. Následné období je plné válek mezi jednotlivými kmeny o nadvládu nad územím.

V roce 1869 zabrali Rusové východní břeh Kaspického moře. Válka, kterou Turkmenové vedli proti carskému Rusku, trvala 30 let a stála život asi 15 000 Turkmenů. Jednou z rozhodujících byla bitva u Geok-Tepe v roce 1881. Na konci války Rusové ovládli celé území a přetvořili jej na ruský Turkestán. Území dnešního Turkmenistánu bylo na začátku 18. století nazýváno podle obyvatel „Zemí Turkmenů“ a jednalo se o oblast osídlení turkmenských rodů vymezenou na východě řekou Amudarjou, na západě Kaspickým mořem, na severu poloostrovem Mangyšlak a městem Chivou a na jihu turkmeno-chorazanskými horami. V době před postupným ovládnutím území dnešního Turkmenistánu na konci 19. století carským Ruskem patřily východní oblasti částečně k chivskému chanátu a částečně k bucharskému emirátu. Západní část dnešního Turkmenistánu nespadala pod žádnou administrativní kontrolu a jednalo se především o oblasti využívané pasteveckými nomády.

Pod nadvládou carského Ruska zůstala země do bolševické revoluce v roce 1917. Turkmenistán vyhlásil nezávislost a začal bojovat proti bolševickému Rusku. Do Turkmenistánu byli poslány britské jednotky, které Turkmenům v boji pomáhali. Avšak Britové své jednotky stáhli v roce 1920 a oslabení Turkmenové byli Rudou armádou poraženi. V roce 1924 vznikla na území Turkmenská sovětská socialistická republika.

Ozbrojený odpor trval do 30. let 20. století. Faktem ale je, že Turkmenistán byl poprvé ve své historii sjednocen. Do země začal pronikat evropský styl života. Turkmenové začali nosit evropské oblečení a osvojili si některé evropské vymoženosti. Byla zavedena elektřina či vodovod. Postavena železnice a silniční síť. SSSR potřeboval ze země vytvořit prosperující zemi. Při plánované válce se Západem chtěl ze střední Asie mít ekonomickou základnu, daleko od raket či letadel tzv. imperialistů. Ovšem odboj v Turkmenistánu nikdy úplně nepřesal.

[editovat] Po rozpadu SSSR

Snahy o sebeurčení a o samostatný stát se vyplnily v roce 1991, kdy se SSSR rozpadl na 15 nástupnických států. V témže roce se Turkmenistán stal členem Společenství nezávislých států. Vůdcem nově vzniklé republiky se stal Saparmurat Nijazov. Sám sebe představoval jako zastánce turkmenské kultury a muslimských tradic. Avšak de facto se stal neomezeným vládcem země. Začal si říkat „Türkmenbaši“ (otec Turkmenů). Západ ho obviňoval z porušování lidských práv a vytváření kultu osobnosti. V roce 1999 mu byla potvrzena funkce prezidenta do konce jeho života. Nijazov zemřel 21. prosince 2006. Novým prezidentem se stal Gurbanguli Berdymuhamedov. Svého protivníka Ovezgelda Atayeva nechal vsadit do vazby. Ve volbách v únoru 2007 byl Berdymuhamedov zvolen 89% voličů za prezidenta. Volby však byly mezinárodními pozorovateli označeny za nedemokratické. 27. září 2008 byla schválena nová ústava, která zrušila systém jedné strany a povolila volnou soutěž politických stran.

[editovat] Hospodářství

Turkmenistán je zemědělsko-průmyslový stát. Tradice je v chovu dobytka (karakulské ovce, kozy, velbloudi). Průmysl je zaměřen na zpracování textilních plodin (bavlny a vlny) a zpracování nerostů a především fosilních paliv. Turkmenistán má značné zásoby ropy a zejména zemního plynu, o jehož vývozu a stavbě potřebného produktovodu v současné době jedná s Čínou. V těžbě zemního plynu zaujímá země 4. - 5. místo na světě.^[1]

Seznam aktuálního počasí

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

1. ↑ Rozdělování Turkmenbašiho zásob plynu pokračuje, Britské listy, Kotrba Štěpán, 31. srpna 2007

[editovat] Externí odkazy

• [1]

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Turkmenistán

Státy a území v Asii

Afghánistán • Arménie² • Ázerbájdžán¹ • Bahrajn • Bangladéš • Bhútán • Brunej • Čínská lidová republika • Egypt³ • Filipíny • Gruzie¹ • Indie • Indonésie • Irák • Írán • Izrael • Japonsko • Jemen³ • Jižní Korea • Jordánsko • Kambodža • Katar • Kazachstán¹ • Kuvajt • Kypr² • Kyrgyzstán • Laos • Libanon • Malajsie • Maledivy • Mongolsko • Myanmar (Barma) • Nepál • Omán • Pákistán • Rusko¹ • Saúdská Arábie • Severní Korea • Singapur • Spojené arabské emiráty • Sýrie • Šrí Lanka • Tádžikistán • Thajsko • Turecko¹ • Turkmenistán • Uzbekistán • Vietnam • Východní Timor⁴
Závislá území: Britské indickooceánské území (GB) • Kokosové ostrovy (AUS) • Palestinská autonomie (IL) • Vánoční ostrov (AUS)
Mezinárodně neuznané státy: Abcházie¹ • Jižní Osetie¹ • Náhorní Karabach • Severní Kypr² • Čínská republika

Poznámky: ¹ Státy a území ležící částí svého území v Evropě • ² Státy a území historicky a kulturně zařazované do Evropy • ³ Státy ležící částí svého území v Africe • ⁴ Stát ležící částí svého území v Austrálii a Oceánii

Společenství nezávislých států
Arménie • Ázerbájdžán • Bělorusko • Kazachstán • Kyrgyzstán • Rusko • Tádžikistán • Uzbekistán • Moldavsko Přidružené členství: Turkmenistán • Sporné členství: Ukrajina • Bývalí členové: Gruzie