Typologická klasifikace jazyků

Typologická klasifikace jazyků pojednává o způsobech dělení různých typů jazyků podle různých hledisek. Nejvíce propracovaná je morfologická typologie, jazyky je však možné rozlišovat například i z hlediska fonologie, syntaxe, pravopisu atd.

Přiřazení jazyka k určitému typu se děje podle převládajícího rysu. Je běžné, že se v jazyce vyskytují i rysy charakteristické pro jiný jazykový typ.

[editovat] Morfologická typologie

Podrobnější informace naleznete v článku Morfologická typologie jazyků.

Jazyky se tradičně dělí na:

• flektivní
• aglutinační
• introflektivní
• izolační
• polysyntetické

U prvních tří typů se vyjadřují syntaktické vztahy ve výpovědích především pomocí bohatství tvarů (flexe, tj. skloňování a časování). Izolační jazyky mají tuto možnost omezenou, syntaktické vztahy vyjadřují slovosledem.

[editovat] Syntaktická typologie

Z hlediska syntaxe se jazyky dělí zejména podle slovosledu, který může být buď volný, nebo pevný – tj. rozlišuje se, do jaké míry je pevně dáno postavení jednotlivých členů ve větě (výpovědi). Míra volnosti slovosledu obvykle souvisí morfologickým typem jazyka. Volný slovosled je charakteristický pro jazyky s bohatou flexí (flektivní a aglutinační). Pevný slovosled mají především izolační jazyky.

Podle převládajícího pořadí větných členů se jazyky dělí do těchto slovosledných typů:

• SVO
• SOV
• VSO
• VOS
• OSV
• OVS

S = podmět (subjekt), V = přísudek, tedy sloveso (verbum), O = předmět (objekt)

[editovat] Fonologická typologie

Fonologie dělí jazyky z různých hledisek:

• přízvuk – pevný x pohyblivý;
• tónový x netónový jazyk;
• charakter slabiky;
• typ systému samohlásek a souhlásek;
• a jiné.

[editovat] Reference

• Čermák F. Jazyk a jazykověda. Karolinum. Praha 2004. ISBN 80-246-0154-0.

Tento lingvistický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.