Tyrolské elegie

Brixenský dům, kde Havlíček pobýval v letech 1851 – 1855

Tyrolské elegie je báseň Karla Havlíčka Borovského, která vznikla v době jeho internace v Brixenu. Jedná se o ostrou, útočnou satiru na rakouskou vládu a státní policii. Rukopis byl dokončen roku 1852, časopisecky pak dílo vyšlo v roce 1861.

Skladba je výrazně autobiografická, má 9 zpěvů. Vypráví o Havlíčkově zatčení a jeho následné deportaci do Brixenu. Promlouvá k měsíčku, ten ale vlastně zastupuje jeho vlastní pocity, protože on sám se cítí osamocen, odříznut od domova a přitom chce Čechům říct co se stalo a proč. Zároveň zesměšňuje zaostalý státní aparát Rakouska a svazující nadvládu cizího národa, kterému navíc vládne despotický Bach, který vládou teroru za pomoci vojáků a tajné policie drží zkrátka ostatní národy v Rakouské monarchii. Havlíček kritizuje i církev, za její zaostalost a pomáhání vladaři.

Popisuje svoji cestu, od příchodu policajtů, loučení s rodinou, rodným městem a vlastí. Vlastně ani nevěděl kam jede a jestli se vůbec někdy vrátí. Po cestě v Rakousku v noci na horské cestě se jim splašili koně a kočí zmizel, policajti vyskákali hned ven, strachy celí bez sebe. Havlíček však zůstal ve voze a dojel až do města. Nakonec dojeli do Brixenu a Havlíčkovi se začínala vytrácet naděje na návrat.

[editovat] Úryvek

Projekt Wikisource obsahuje původní text související s tímto článkem:

Tyrolské elegie

Ach ty světe, obrácený světe!
Vzhůru nohama ve škarpě leží stráž,
ale s panem delikventem samým kluše ekypáž!

Ach ty vládo, převrácená vládo!
Národy na šňůrce vodit chceš,
ale s čtyřmi koňmi na opratích
vládnout nemůžeš!