Bell UH-1 Iroquois

Bell UH-1 Iroquois
UH-1 Huey
Typ:	vrtulník
Výrobce:	Bell Helicopter Company
První let:	22. října 1956
Zaveden:	1959
Hlavní uživatel:	USA
Vyrobeno:	více než 16 000

Bell UH-1 Iroquois (známý také pod rozšířenou přezdívkou Huey), americký víceúčelový vrtulník z druhé poloviny 50. let XX. století. První prototyp vzlétl 22. října 1956, sériová výroba začala roku 1959. Stroj je určen zejména k přepravě výsadku vojsk, k ochraně a palebné podpoře výsadkových akcí, k evakuaci raněných, k převozu proviantu a munice, k leteckému průzkumu, jako létací velitelské stanoviště, či jako školní, spojovací, záchranný nebo dopravní vrtulník. Rozšířil se i v civilním sektoru.

Označení UH-1 je společné pro typové dvě řady, Bell Model 204 a 205. Druhý z nich má prodloužený trup, zvětšenou kabinu cestujících, nový nosný rotor s průměrem zvětšeným o 48 palců (na 48 stop), a pohánějí jej výkonnější varianty motoru Lycoming T53 (Bell UH-1D poháněl motor T53-L-13 s max. výkonem 1400 hp).

[editovat] Hlavní technické údaje

[editovat] Bell UH-1C (Bell 204)

• Osádka: 2 muži
• Přepravní kapacita: 7-9 cestujících
• Pohonná jednotka: turbohřídelový motor Lycoming T53-L-11
  • o výkonu: 1100 hp (820 kW)
• Průměr nosného rotoru: 13,411 m
  • Plocha rotorového disku: 141,26 m²
• Šířka: 2,59 m
• Vzletová hmotnost: 3855 kg
• Maximální rychlost: 230 km/h
• Dynamický dostup: 3048 m
• Dolet: 615 km

[editovat] Bell UH-1D (Bell 205)

• Osádka: 2 muži
  • Přepravní kapacita: max. 16 cestujících, nebo
  • 12 plně vyzbrojených vojáků, nebo
  • 6 nosítek s raněnými a ošetřovatel, nebo
  • max. 1814 kg nákladu
• Pohonná jednotka: turbohřídelový motor Lycoming T53-L-13
  • o výkonu: 1400 hp (1044 kW)
• Průměr nosného rotoru: 14,63 m
  • Plocha rotorového disku: 168,11 m²
• Celková délka: 17,391 m
• Šířka: 2,59 m
• Rozpětí stabilizátoru: 2,852 m
• Výška: 4,475 m
• Hmotnost prázdného stroje: 2365 kg
• Vzletová hmotnost: 4309-4763 kg
• Maximální rychlost: 222 km/h
• Cestovní rychlost 204 km/h
• Dynamický dostup: 4300 m
• Dolet: 512 km

[editovat] Výzbroj

— některé zbraňové systémy, používané či zkoušené na vrtulnících Bell UH-1 Iroquois

• M2 — dva kulomety M60C ráže 7,62 mm na bocích trupu
• M3 — dva raketomety na bocích trupu, každý s 24 kusy raket FFAR ráže 2¾ palce (70 mm)
• M5 — 40mm granátomet M75 v otočné střelecké věži (spolu s M3)
• M6 — 2 × 2 kulomety M60C na bocích trupu (po 1500 nábojích na zbraň)
• XM14 — boční kontejner s kulometem M3 ráže 12,7 mm (.50"), se 750 náboji (UH-1B)
• XM15 — systém M6 (4 kulomety M60C), dva 7hlavňové raketomety FFAR, granátomet M75
• M18 — dva šestihlavňové kulomety M134 Minigun (GAU-2B/A) ráže 7,62 mm (zbraň s rotujícím svazkem hlavní — Gatling) na trupových závěsnících
• XM21 — dva kulomety M134 a dva 7hlavňové raketomety XM158 (se 70mm raketami FFAR) na bočních závěsnících
• M22 — šest PTŘS typu AGM-22B (fr. SS.11), na UH-1B
• M23 — dva kulomety M60D v bočních dveřích, 200-600 nábojů na zbraň (UH-1D)
• XM26 — šest kusů PTŘS typu TOW (UH-1B, -1C)
• XM29 — jeden kulomet M60D se 600 náboji (v bočních dveřích)
• XM31 — dva 20mm kanóny M24A na bočních závěsech, 500 nábojů na zbraň (UH-1B, -1C)
• XM50 — kombinace systémů M5 (granátomet M75 ve věži) a XM21 (dva kulomety M60, dva 7hlavňové raketomety)
• XM59 — dva kulomety M2HB v odsuvných bočních dveřích, s 500 náboji na zbraň (UH-1D, -1H)

• • Používaly či zkoušely se raketomety M157, XM158 (každý se 7 raketami FFAR), M159, XM159C a XM200 (každý s 19 raketami FFAR)

[editovat] Verze vrtulníku

Záchranná verze vrtulníku

• UH-1A - základní verze (Bell 204)
• UH-1B - zdokonalená verze (Bell 204B) s výkonnějšími motory
• UH-1C - modernizovaná verze
• UH-1D - Bell 205
  • verze s vyšší přepravní kapacitou
  • pohon turbohřídelovým motorem T53-L-11 nebo -13 (1100 nebo 1400 hp)
  • přepracovaná palivová soustava se zvýšenou kapacitou
  • první vzlet (YUH-1D) 16. 8. 1961
  • první sériové stroje převzaty 9. 8. 1963
• UH-1E - verze pro USMC (Bell 204)
• UH-1F - verze pro USAF
  • poháněn turbohřídelovým motorem General Electric T58-GE-3
  • používán na raketových základnách SAC
• UH-1H - zvětšená modernizovaná verze (Model 205),
  • vychází z verze UH-1D
• UH-1M - verze pro noční akce
• UH-1N Twin Huey
  • dvoumotorová zvětšená verze (Bell 212), vycházející z modelu 205
  • poháněn kanadskými turbohřídelovými motory Pratt & Whitney of Canada PT6T Twin Pac
  • (jde o zdvojenou turbohřídelovou verzi turbovrtulového motoru PWC PT6, o celkovém výkonu 1800 hp)
• HH-1H - záchranná verze
• HH-1K - záchranná verze
• HH-1N - záchranná verze
• NU-1B - testovací verze

[editovat] Uživatelé

• Argentina, Brazílie, Dominikánská republika, Honduras, Chile, Japonsko, Kanada, Kolumbie, Korejská republika, Mexiko, Německo, Nový Zéland, Řecko, Saúdská Arábie, Taiwan, Turecko, USA

[editovat] Prameny

• Václav Svoboda: Vrtulníky, Naše vojsko, Praha, 1979
• Patryk Janda: Bell UH-1 Iroquois, AJ-Press
• L+K 13, ročník XLIX
• Siegfried Wache: Bell UH-1D Luftwaffe, F-40 (1/1997)
• Paweł Kłosiński: Śmigłowiec wielozadaniowy Bell UH-1 Iroquois (Typy Broni i Uzbrojenia 150)
• Lubomír Popelínský, Vladimír Kodeš: Střelecká a raketová výzbroj letadel, Naše vojsko, Praha, 1997
• Jiří Kroulík, Bedřich Růžička: Vojenské rakety, Naše vojsko, Praha, 1985

Tento článek o letectví je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Bell UH-1 Iroquois