Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Jste vítáni, abyste při této činnosti byli nápomocni vlastními editacemi. Najděte vkladatele této šablony v historii, pokud se chcete seznámit s jeho představou o budoucí koncepci stránky.
Pokud stránku právě editujete, zvláště v případě, že editace trvá jen krátkou dobu, použijte raději {{Pracuje se}}, abyste zabránili editačním konfliktům.
USS Enterprise (CV-6) na zkušební plavbě po opravách v Puget Sound Naval Shipyard, Washington. 13. září 1945 |
|
| Základní údaje |  |
|---|---|
| Typ: | letadlová loď |
| Třída | Yorktown |
| Číslo trupu: | CV-6 |
| Objednána: | 1933 v loděnicích Newport News Shipbuilding, Virginie |
| Zahájení stavby: | 16. července 1934 |
| Spuštěna na vodu: | 3. října 1936 |
| Uvedena do služby: | 12. května 1938 |
| Osud: | Vyřazena 17. února 1947 a 1. července 1958 prodána do šrotu |
| Technicko-taktická data | |
| Výtlak: | Po dokončení: 19 800 t (prázdný) 25 500 t (plný) V roce 1945: 27 100 t (plný) |
| Délka: | 231,95 m (na čáře ponoru) 246,58 m (celkem) |
| Šířka: | 25,37 m (na čáře ponoru) 33,38 m (celkem) |
| Ponor: | 7,91 m |
| Pohon: | 9 kotlů Babcock & Wilcox 4 parní turbíny Parsons 4 lodní šrouby 120 000 shp (90 MW) |
| Palivo | 6 500 t[1] |
| Rychlost: | 32,5 uzlů (60,2 km/h) Při zkouškách bylo dosaženo maximální rychlosti 33,65 uzlů (62,3 km/h)[1] |
| Dosah: | 12 500 námořních mil (23 200 km) při rychlosti 15 uzlů (28 km/h) 7 900 námořních mil (14 630 km) při rychlosti 20 uzlů (37 km/h)[1] |
| Posádka: | 1 889 mírový stav 2 217 v roce 1941 2 919 maximum za války[1] |
| Výzbroj: | Po dokončení: 8 × 127 mm (5″)/38 cal Mk 12 (8xI) 16 x 28 mm (1,1″)/75 cal Mk 1 (4xIV) 24 × 12,7 mm kulometů M2 Browning 1945: 8 × 127 mm (5″)/38 cal (8xI) 40 x 40 mm Bofors L/60[2] (8xII, 6xIV) 50 x 20 mm/70 cal Oerlikon (50xI)[3] |
| Letadla | 90 letounů 3 výtahy Katapulty po dokončení: 2x H MK II na letové palubě[4] 1x H MK II na hangárové palubě[4] Katapulty po modernizaci (1943): 2x H 2-1 na letové palubě 178 000 galonů (673 803 l) leteckého paliva 433 t výzbroje pro letadla[1] |
Letadlová loď USS Enterprise (CV-6) byla druhou jednotkou třídy Yorktown. Byla sedmou lodí toho jména ve službě US Navy a byla též známá pod přezdívkou Big E. Do služby byla zařazena v roce 1938 a spolu s USS Saratoga a USS Ranger přežila II. světovou válku. Zbývajících pět letadlových lodí postavených před válkou bylo během války ztraceno. Zúčastnila se mnoha významných operací a střetnutí během bojů v Pacifiku — mimo jiné například Doolittlova náletu, bitvy u Midway, zasáhla do četných střetnutí v souvislosti s boji o Guadalcanal včetně bitev u východních Šalamounů a u Santa Cruz. V pozdější fázi války pak například bitev ve Filipínském moři a u Leyte. Byla několikrát poškozena a i když jí Japonci třikrát prohlásili za potopenou, vždy se jí podařilo zachránit a po opravách opět nasadit do bojů.
Během II. světové války obdržela 20 BS, čímž se stala nejčastěji dekorovanou lodí US Navy. 25. listopadu 1945 obdržela vlajku britské Admirality[5] a stala se tak první válečnou lodí cizího námořnictva od zavedení této vlajky v 16. století, na které tato vlajka zavlála.
Kýl Enterprise byl položen 16. července 1934 v loděnicích Newport News Shipbuilding ve Virginii. Měla to být druhá a poslední jednotka třídy Yorktown, neboť limity sjednané na washingtonské konferenci pak již nestačily na stavbu třetí jednotky (ta byla postavena až po expiraci washingtonských dohod). Umožnily stavbu už jenom lehké letadlové lodi USS Wasp. Stavba byla financována z fondů úřadu veřejných prací (Public Works Administration), který vznikl na základě Nového údělu a stavba obou letadlových lodí třídy Yorktown tak měla být způsobem, jak dát lidem práci.
Na Enterprise byla nová loď pokřtěna 3. října 1936 manželkou sekretáře amerického námořnictva Claude A. Swansona paní Lulie Swanson. Jejím prvním kapitánem byl Newton H. White, kterého 21. prosince 1938 vystřídal Charles A. Pownall. Po převzetí námořnictvem v květnu 1938 zamířila na cvičnou plavbu do Rio de Janeira a po návratu se zúčastnila spolu s USS Yorktown námořního cvičení Fleet Problem XX (únor 1939) v Karibiku. Během cvičení byla Enterprise „potopena“ překvapivým leteckým úderem z USS Ranger, který jí lokalizoval pomocí HF/DF[6]. Letecký park Enterprise Air Group (Letecká skupina Enterprise) byl v této době složen ze stíhacích Grumman F3F Goblin, střemhlavých bombardérů Curtiss SBC Helldiver a torpédonosných Douglas TBD-1 Devastator[7]. Fotografie z roku 1940 zachycují na palubě navíc střemhlavý bombardér Northrop BT-1[8].
Enterprise nesla v této době (až do června 1941) nátěr „Standard Navy Gray“ na trupu a nástavbách, dřevěná letová paluba z Douglasovy jedle byla v barvě mahagonového mořidla a vodorovný povrch kovových palub byl v „Deck Gray“.[9]
10. března 1939 došlo k nehodě, když se TBD-1 (6-T-1 výr. č. 0322) propadl při startu a skončil v moři. Posádka vyvázla bez zranění. V dubnu 1939 byla Enterprise přiřazena k pacifické flotě (Pacific Fleet) s domovským přístavem v San Diego, Kalifornie. Ke 12. květnu 1939, tedy po jednom roce služby, měla Enterprise za sebou 34 809 mil (56 019,7 km) plavby na které spotřebovala celkem 4 720 191 galonů (17 867 866,6 l) paliva[10].
V následujících dvou letech prodělala několik cest mezi Havají a San Diegem (především transport letadel ze Západního pobřeží na ostrovy) a zúčastnila se i natáčení filmu Dive Bomber[11]. V květnu 1940 vyměnila domovský přístav San Diego za Pearl Harbor na Havaji, kam se přesunula i většina jádra tichooceánské floty.
21. března 1941 se novým velitelem Enterprise stal Murray[12]. V červnu 1941 dostala Enterprise novou kamufláž Measure 1, kterou nesla i během prvních válečných měsíců[9]. Mírová služba pro Enterprise skončila 28. listopadu 1941 bojovým rozkazem číslo jedna, kterým byl pro loď vyhlášen válečný stav[13]…
28. listopadu 1941 vyplula Enterprise a její doprovod z Pearl Harboru, aby dopravila na atol Wake 12 stíhaček Grumman F4F-3 Wildcat od VMF-211. Celé uskupení tvořilo Task Force 2, které velel viceadmirál William F. Halsey z můstku Enterprise. Na moři jí zastihlo vyhlášení válečného stavu bojovým rozkazem č. 1, které bylo později upřesněno bojovým rozkazem č. 2[14].
Stíhačky VMF-211 odstartovaly k přeletu na Wake 2. prosince a Enterprise obrátila k návratu do Pearl Harboru, kam měla dorazit 6. prosince. Naštěstí pro Američany byla ale zdržena bouří (tou samou, která zasáhla japonský svaz) a nedělní ráno 7. prosince jí zastihlo asi 150 mil (240 km) západně od Oahu. Průzkumná eskadra VS-6 a střemhlavá bombardovací VB-6 byly ráno odeslány na havajská letiště. Celkem 18 jejich střemhlavých bombardérů SBD-2 Dauntless ale přilétlo nad Pearl Harbor právě v době probíhajícího útoku a tak VS-6 přišla o šest strojů[15] a VB-6 o jeden (6-B-3[16]). Minimálně jeden z nich byl sestřelen vlastní protiletadlovou palbou a další byly poškozeny. Poručík (LT) Dickinson (6-S-4, #4570) a jeho střelec Miller si nárokovali sestřelení jednoho A6M2 Zero[16][17]. Ze šesti stíhacích F4F-3 Wildcatů od VF-6 odeslaných večer po útoku na ostrov byly tři sestřeleny vlastními protiletadlovými dělostřelci při pokusu o přistání na Fordově ostrově v Pearl Harboru — každé letadlo bylo považováno za nepřítele. O život přitom přišli poručíci (LT) Hebel (6-F-1, #3906) a Allen (6-F-12, #3938) a podporučík (ENS) Menges (6-F-15, #3935). Podporučík (ENS) Flynn (6-F-4, #3909) musel svůj stroj opustit na padáku poté, co mu došlo palivo. Podporučík (ENS) Hermann (3-F-15, #3982) přistál na golfovém hřišti na Fordově ostrově a tak pouze podporučík (ENS) Daniels (6-F-5, #3916) dokázal přistát na letišti na Fordově ostrově.[18][19]
Enterprise pátrala po japonském svazu. Pátrání ale díky špatnému odhadu předpokládané polohy Japonců probíhalo v prostoru jihozápadně od Oahu. Japonský svaz se pohyboval severně od Oahu a tak naštěstí pro Enterprise ke kontaktu nedošlo. V opačném případě by musela sama čelit přesile 6 letadlových lodí a jejich doprovodu. Po odvolání pátrání vplula Enterprise navečer 8. prosince do Pearl Harboru, kde doplnila palivo a zásoby a v 6:00 ráno následujícího dne opět vyplula na moře. 10. prosince potopil SBD-2 Dauntless z VS-6 pilotovaný poručíkem (LTJG) Dickinsonem[20] japonskou ponorku I-70[21] severně od Havajských ostrovů na pozici .
Následující dva týdny strávila Enterprise hlídkováním západně od Havaje (jako TF 8). 20. prosince zaútočily Dauntlessy omylem na ponorku USS Pompano, která ale unikla.[22][23] 7. ledna 1942 se Enterprise vrací do Pearl Harboru a po krátké zastávce vyplouvá 11. ledna, aby spolu s Yorktownem poskytla letecké krytí konvoji s posilami pro Samou. Na cestě jí doprovázely těžké křižníky USS Chester, USS Northampton, USS Salt Lake City, tanker USS Platte a torpédoborce USS Dunlap, USS Balch, USS Maury, USS Ralph Talbot, USS Blue a USS McCall.[24] Cesta byla plná více či méně tragických událostí: 16. ledna na palubě Enterprise havaroval při přistání jeden SBD-2 Dauntless, přičemž smrtelně zranil jednoho člena posádky a ještě téhož dne se z hlídky nevrátil jeden TBD-1 Devastator (6-T-14 (?), #0335) od VT-6[25]. Nakonec ale Enterprise doplula na Samou podle plánu a po několik dní hlídkovala severně od ostrova.
První nájezdy US Navy za II. sv. v. vs.  |
|
| Operace: | Marshallovy a Gilbertovy ostrovy • Rabaul • Wake a Marcus • Lae a Salamaua • Doolittlův nálet |
| Letadlové lodě: | Lexington Yorktown • Enterprise • Hornet |
| Cíle: | Gilbertovy ostrovy • Japonsko • Lae • Marcus • Marshallovy ostrovy • Rabaul • Salamaua • Wake |
25. ledna vyplula Enterprise (TF 8) k útoku na Marshallovy ostrovy, zatímco Yorktown (TF 17) měl napadnout cíle v Gilbertově souostroví. 1. února ve 4:43 odstartovalo 6 stíhaček F4F-3 Wildcat z VF-6 na svůj ranní CAP a v zápětí je následovaly dvě vlny celkem 37 SBD Dauntless (VS-6 a VB-6) a devíti TBD-1 Devastator (VT-6) k náletu na Kwajalein. V 6:10 odstartovalo dalších 12 F4F-3 Wildcat (VF-6) k útoku na atoly Wotje a Taroa. První úder se zaměřil na letiště a na lodě zakotvené v kwajaleinském kotvišti. Tyto lodě se po 9:00 staly terčem útoku dalších devíti TBD-1 Devastator vyzbrojených torpédy. Následovaly ještě dva další útoky VS-6 a VB-6 na nově objevené letiště na Taroa.
Po návratu posledních letounů zamířila Enterprise rychlostí 30 uzlů (55,5 km/h) na sever. Během těchto útoků přišla Enterprise o jeden F4F-3 Wildcat z VF-6, čtyři SBD Dauntless z VS-6 a jeden z VB-6. Ve vzduchu byly sestřeleny tři A5M4 Claude[28] a dalších devět letadel bylo zničena na zemi. Tři lodě byly potopeny a další poškozeny a poškozena byla i letištní zařízení. Další škody na zařízení způsobilo ostřelování ostrovů doprovodnými plavidly TF 8.
Těsně po 13:30 zaznamenal radar na ustupující Enterprise neidentifikovaný kontakt: pět bombardérů G3M2 Nell[28]. Ty pronikly přes hlídkující stíhače a nezastavila je ani nepřesná protiletadlová palba. Shozené pumy ale svůj cíl minuly, pouze jedna dopadla těsně vedle levoboku Enterprise.[29] Způsobila poškození rozvodu leteckého paliva, menší požár a smrtelné zranění jednoho člena posádky. Zatímco čtyři bombardéry odlétaly, pátý — stroj velitele letky Kazuo Nakaie — zamířil k letadlové lodi a pokusil se o sebevražedný útok. Minul jenom velice těsně: pravým křídlem přepůlil na palubě stojící SBD Dauntless S-5[22] od VS-6, pokropil palubu palivem ze svých nádrží a na levoboku přepadl do moře.
Radar vykazoval i nadále občasné kontakty, které zaměstnávaly hlídkující stíhače. V 16:00 se další dva bombardéry pokusily o útok, ale rovněž minuly. Jedna Nell byla sestřelena a druhá poškozena. Do Pearl Harboru připlula TF 8 5. února.
V sobotu 14. února Enterprise vyplouvá v čele TF 16[31] z Pearl Harboru, aby tentokrát napadla atol Eniwetok. Zároveň skupina kolem Yorktownu měla napadnout Wake, který se dostal do rukou Japonců 22. prosince 1941. 16. února ale byly rozkazy změněny: Yorktown byl pověřen jiným úkolem a Enterprise měla místo něj napadnout Wake.
17. února — zatímco byla Enterprise na moři — povolil vrchní velitel US Navy Stark odstranění hydraulického katapultu H MK II z hangárové paluby.[32][4] Samotné odstranění ale bylo provedeno až později.
Pozdě odpoledne 23. února se od Enterprise oddělila část doprovodu, která měla provést dělostřelecký přepad atolu. Enterprise, kterou teď doprovázely jenom čtyři torpédoborce, zamířila do pozice 120 mil (193 km) severně od Wake, kde v 5:17[33] 24. února začala startovat její letadla: po 18 SBD-2 a -3 z VS-6 a VB-6, 9 TBD-1 a 6 F4F. Po nich odstartovaly ještě další čtyři F4F na CAP. Cílem bylo letiště a další objekty na Wake a Peale. Američané se nesetkali s žádným odporem ve vzduchu a protiletadlová palba byla vesměs neúčinná. Jediný zaznamenaný kontakt ve vzduchu byl japonský čtyřmotorový létající člun, o jehož sestřel se podělili tři stíhači z doprovodu. V 10:14[33] přistál poslední letoun z útočné vlny a Enterprise zamířila k severovýchodu. Enterprise musela odepsat dva bombardéry (oba od VS-6: SBD-3 #4524 havaroval při startu a SBD-2 #2174 byl pohřešován)[34] a jeden stíhací F4F-3 (6-F-2, #4017)[34], který odpoledne nouzově přistál na hladině, když mu při návratu z pátrání po japonském průzkumném letadle došlo palivo.
28. února zamířila TF 8 k dalšímu cíli: ostrovu Marcus. Ve 4:38[35] 4. března, 125 mil (201 km) severovýchodně od ostrova, se Enterprise natočila proti silnému jižnímu větru a ve 4:45[36] začala startovat její letadla k útoku na Marcus. Tentokrát se útoku zúčastnilo 14 SBD z VS-6, 17 SBD z VB-6 a 6 F4F-4. Kvůli oblačnosti 9/10 byly letouny letící k cíli nad mraky navigovány novou metodou: Enterprise sledovala letadla radarem a rádiem jim předávala informace o potřebných opravách kurzu a vzdálenosti k cíli.
Jako první zaútočily na letiště a další objekty na ostrově piloti VB-6, následovaní VS-6. Ta také zaznamenala jedinou ztrátu během tohoto náletu, když její SBD-2 6-S-7 (#2152)[37] musel přistát na hladině 10 mil (16 km) východně od ostrova. Jeho pilot poručík (LTJG) Hilton a střelec Leaming se stali prvními dvěma (z celkem 12) zajatci Japonců z Enterprise.[38] Navzdory silné protiletadlové palbě se ostatní letouny vrátily na svoji loď, kde přistály kolem 8:00[35].
Útoky na Wake i Marcus ukázaly nutnost mít na palubě více létajících posádek, než kolik je neseno letounů. Obě téměř čtyřhodinové akce, kterých se zúčastnila většina posádek, znamenaly pro ně značné vyčerpání a následný nedostatek čerstvých sil pro plnění běžných hlídkových a průzkumných letů. Také bylo rozhodnuto, že letouny mají být vybaveny samosvornými nádržemi, aby se zamezilo zbytečným ztrátám.
Do Pearl Harboru se Enterprise vrátila 11. března[39] a poprvé od vypuknutí války jí čekal delší pobyt v přístavu, během kterého bylo možno provést některé úpravy. Loď dostala nové kamuflážní schéma Measure 11.[9]. Koncem března byly odstraněny těžké kulomety M2 Browning z galerií kolem letové paluby a nahrazeny 20mm Oerlikony. „Hnízdo“ s dvojicí 20mm Oerlikonů se objevilo i na přídi pod letovou palubou.[40].
8. dubna vyplouvá Enterprise jako vlajková loď TF 16 z Pearl Harboru, aby se ráno 13. dubna poprvé spojila se svazem kolem své mladší sesterské lodi USS Hornet na pozici [42]. Letovou palubu Hornetu zabíralo 16 bombardérů B-25B Mitchell určených k provedení náletu na Japonsko a proto z ní nemohly operovat jeho vlastní letouny. Enterprise byla pověřena leteckým krytím celého svazu, ke kterému měla nyní poprvé k dispozici i nové Wildcaty ve verzi F4F-4.[43] V letecké skupině Enterprise byla na tuto akci místo VS-6 přidělena VB-3 (původně patřící k USS Saratoga)[44]. Pokud to počasí umožňovalo, vysílala Enterprise hlídky až do vzdálenosti 200 mil (322 km) tak, aby pokryly prostor 60° nalevo i napravo před svazem.
V 7:15[45] 18. dubna shodil jeden z průzkumných letounů (SBD z VB-6) zprávu[46] o kontaktu s nepřátelským hlídkovým plavidlem. Šlo o člun No. 23 Nitto Maru, který ještě stihl podat zprávu o amerických lodích, než ho potopil lehký křižník USS Nashville (CL-43). Jelikož TF 16 byla odhalena, bylo rozhodnuto vyslat bombardéry do útoku okamžitě a pak zahájit ústup TF 16. Když všechny bombardéry úspěšně odstartovaly, provedl celý svaz v 9:27[45] obrat na klurz 90° a rychlostí 25 uzlů (46,3 km/h) se začal vzdalovat od Japonských ostrovů. Ve 12:40[45] podal SBD 6-B-17 z VB-6 rádiem zprávu o kontaktu s nepřítelem. Ve 14:00[45] byly zpozorovány další dva hlídkové čluny, které napadly letouny z Enterprise. Jeden byl potopen, druhý poškozen a následně doražen děly Nashville. Admirál Halsey později ve svém bojovém hlášení #0019 z 24. dubna popsal dojem z útoků palubních letounů Enterprise na hlídkové čluny jako zklamání a doporučil další výcvik během pobytu letecké skupiny na pozemních základnách.
Do Pearl Harboru dorazila TF 16 dubna. Jedinou ztrátu leteckého parku Enterprise představoval SBD 6-B-4 z VB-6, který musel pro poruchu motoru nouzově přistát na hladině v 15:03[45] 18. dubna. Nezraněnou posádku zachránil Nashville.
30. duben vyplouvá TF 16 do jihozápadního Tichomoří, aby dopravila VMF-212 na Efate[44] a poté obě její letadlové lodě podpořily USS Lexington a USS Yorktown v jejich snaze odrazit japonský pokus o vylodění v Port Moresby. Když tam ale dorazila, bylo již den po bitvě. Lexington ležel na mořském dně a Yorktown se těžce poškozen belhal domů. Podmínky na Efate byly shledány nevyhovující pro Wildcaty VMF-212 a tak byla VMF-212 odeslána do Nouméi na Nové Kaledonii.[47] Enterprise i Hornet pak po doplnění paliva z tankeru[47] byly odeslány na sever k ochraně Ocean a Nauru, ale cestu přerušily jiné rozkazy: nechat se zpozorovat japonským průzkumem, ale nenechat se napadnout. Stalo se tak 15. května a poté TF 16 již nepozorována ustoupila. Do Pearl Harboru se vrátila 26. května.[48]
Během následujícího krátkého pobytu v „Pearlu“ navštívil Big E admirál Nimitz. Důvodem návštěvy bylo vyznamenání tří letců z Enterprise a jednoho námořníka z USS West Virginia. Poručíci (LT) McClusky, Mehle a (LTJG (?)[49]) Daniels z VF-6 byli vyznamenáni DFC a pomocník kuchaře (Mess Attendant) Miller z West Virginia byl vyznamenán Námořním křížem.[50]
Po krátké zastávce v přístavu vyplouvá Enterprise 28. května jako vlajková loď TF 16, aby se setkala 2. června 325 mil (523 km) severovýchodně od Midway s TF 17 sestavené kolem narychlo opraveného Yorktownu. Viceadmirála Halseye, který doposud velel TF 16 a nyní byl hospitalizován, nahradil na palubě Enterprise kontradmirál Spruance, který doposud velel 5. křižníkové divizi doprovázející TF 16. Cílem obou svazů bylo zastavit předpokládaný japonský pokus o vylodění na Midway. Poprvé a naposledy měly všechny tři letadlové lodě třídy Yorktown bojovat společně.
3. června Enterprise a ostatní plavidla doplnila palivo z doprovodných tankerů USS Cimarron a USS Platte.[52] V 18:00 se nacházela na pozici , kurz 100° při rychlosti 15 uzlů (28,8 km/h).[53]
V očekávání boje byl na Enterprise budíček 4. června v 1:30 a snídaně mezi 3:00 a 4:00. Enterprise se pohybovala asi 200 mil (320 km) SSV od Midway. V 5:34 konečně přišla zpráva o objevení japonských letadlových lodí od jedné z průzkumných PBY Catalina. Ale teprve až v 6:03 přišla zpráva uvádějící i pozici Nagumova svazu. V 6:07 zamířila TF 16 na jihozápad, aby se přiblížila a napadla japonské letadlové lodě.
Podle plánu začala v 7:00 z Enterprise startovat první letadla. Nejprve vzlétlo 8 F4F-4 na CAP, následovaných 37 SBD-2 a -3 z VB-6[54] a VS-6[55]. V 7:25 byly již všechny SBD (kromě čtyř, které měly poruchu) ve vzduchu a formovaly se do formace. Střemhlavé bombardéry, kterým velel poručík (LCDR) McClusky DFC, zamířily kurzem 231° ke svému cíli bez stíhacího doprovodu. Předpokládaný čas příletu k cíly byl 9:20. Mezitím byly z paluby odstraněny ony čtyři SBD, kterým se nepodařilo vzlétnout a ke startu bylo připraveno 14 TBD-1[56] (poručík (LCDR) Lindsey) a 10 F4F-4 (poručík (LT) Gray), které začaly startovat po 7:45. Naneštěstí pro VT-6 a její pomalé TBD-1 se stíhači z VF-6 omylem přidali k VT-8 z Hornetu a VT-6 tak rovněž zůstala bez stíhacího doprovodu.
V 8:15, když byly bombardéry na cestě k cíli, zaznamenal radar na Enterprise japonský průzkumný hydroplán. Byli na něj navedeni stíhači z CAP, ale ti svůj cíl nenašli.[53][57]
VT-8 našla Nagumův svaz jako první z palubních skupin a byla zmasakrována japonskými stíhači. VT-6 z Enterprise by Nagumův svaz málem minula, ale kouř z bojujících lodí[58] přiměl VT-6 změnit v 9:30 kurz na severovýchod. Na scéně se torpédové letouny z Enterprise objevily v okamžiku, kdy 8. torpédová eskadra z Hornetu přestávala existovat. Lindsey (6-T-1, #0289) se rozhodl zaútočit na nejbližší Kagu a rozdělil svojí eskadru na dvě části, aby mohla provést útok ze dvou směrů. Jedné sekci velel on, druhé velel poručík (LT) Ely (6-T-10, #0342). V 9:38 byla VT-6 zpozorována japonskými hlídkami a následně napadena stíhači. Ti se jako první vrhli na Elyho sekci. Kaga navíc po chvíli změnila kurz a k útočícím torpédovým bombardérům se natočila zádí, takže Elyho bombardéry musely svůj cíl obletět, aby se znuvu dostaly do pozice vhodné pro vypuštění torpéd. Vlastní stíhači z VF-6 se tou dobou nacházeli asi 15 mil (24 km) severovýchodně od japonského svazu a volání posádek bombardérů o pomoc neslyšeli.
Z Elyho sekce se k odhozu torpéda dostali pouze piloti Winchell (6-T-8, #0367) a Smith (6-T-11, #0338). Zbývajících pět TBD-1 bylo sestřeleno Zery ještě před zaujetím vhodné pozice. Ačkoliv oba jejich letouny byly poškozeny, podařilo se jim proniknout až do vzdálenosti přibližně 900 metrů a odhodit torpéda, která ale obě minula. Pouze Smith se ale dokázal vrátit na Enterprise[59]. Winchell a jeho střelec po vyčerpání paliva nouzově přistáli na hladinu. V nafukovacím člunu strávili následujících 17 dní, než je 21. června vyzvedla PBY-5A Catalina z Midwaye[60].
Z Lindseyho sekce Zera sestřelila čtyři ze sedmi TBD-1 ještě před vypuštěním torpéd. Zbývající tři letouny vypustily svá torpéda, která ale minula svůj cíl, a vrátily se na Enterprise. Po VT-6 zaútočila (přibližně v 10:00) VT-3 z Yorktownu: opět bez jediného zásahu a „péči“ Zer přežil pouze jediný z dvanácti. Později byly všichni piloti VT-6 a jejich střelci, kteří se zůčastnili této sebevražedné akce, navrženi v hlášení #0133 na vyznamenání Námořním křížem. Většina z nich in memoriam.
Zatímco torpédové bombardéry z Enterprise bojovaly s japonským svazem, vyslala Enterprise mezi 9:29 až 9:32 do vzduchu druhou osmičlennou hlídku F4F-4. Mezi 9:45 a 9:52 pak přistávaly stroje první hlídky.[53][57]
Střemhlavé bombardéry VB-6 a VS-6 vedené McCluskym dorazily va 9:20 na předpokládané místo výskytu japonského svazu, ale nic nenašly. McClusky proto rozhodl pokračovat dalších 35 mil (56 km) na jihozápad a pak na severozápad, než je nedostatek paliva donutí k návratu na Enterprise. V 9:47 ale McClusky zpozoroval na hladině loď spěchající k severovýchodu. Předpokládaje, že se loď snaží dohnat hlavní svaz, rozhodl se McClusky sledovat její kurz. Byl to torpédoborec Araši, který se od svazu vzdálil při pronásledování ponorky USS Nautilus a nyní se opravdu snažil dohnat Nagumův svaz. V 10:02 VB-6 a VS-6 zpozorovaly japonské lodě na pozici . V té době končil útok VT-6 a začínal útok VT-3. Bombardérům začínalo docházet palivo a některým strojům VB-6 došel kyslík. Její velitel poručík (LT) Best (6-B-1[61]) proto vedl svoji jednotku v 15 000 stopách (4 572 m)[61], zatímco VS-6 zůstávala ve 20 000 (6 096 m).
Překvapení bylo dokonalé: když bombardéry začaly přecházet do střemhlavého letu, stále ještě nebyly zpozorovány. Letci z Enterprise si vybrali za cíl dvě nejbližší letadlové lodě: VS-6 (McClusky) Kagu na západě a VB-6 (Best) Akagi na východě. Dvě sekce z VB-6 ale ztratily kontakt s vedoucím eskadry a přidaly se k VS-6 v útoku na Kagu. V 10:22 se McCluskyho sekce, nasledovaná zbytkem VS-6 a částí VB-6 vrhla střemhlav na Kagu. Pumy uvolňovaly v 1 500 stopách (457 m). McClusky a jeho wingman podporučík (ENS) Pittman (6-S-8[62]) minuli. Vzápětí ale poručík (LT) Gallaher (6-S-1[62]) zasáhl Kagu svojí 1 000lb pumou doprostřed zadní poloviny letové paluby. Další dvě pumy jenom těsně minuly. Podporučík (ENS) Roberts (6-S-3, #8524) nevybral střemhlavý let a dopadl do moře. Poručík (LTJG) Kleiss (6-S-7[62]) docílil druhého zásahu vedle předního výtahu. Dalších až šest zásahů (pro kouř je již nešlo přesně lokalizovat) docílili ještě zbývající letci. Kaga byla vyřazena z boje a proměněna v plovoucí hořící vrak s vybuchující municí na palubě. V 17:00 byla opuštěna a potopena v 19:25.
V 10:26 se zbytek VB-6 vrhl na Akagi. Best a jeho wingmani poručík (LTJG) Kroeger (6-B-2[61]) a podporučík (ENS) Weber (6-B-3) zasáhli Akagi dvěma 1 000lb pumami: těsně za prostředním výtahem a na zádi[63]. Také na Akagi vypukly požáry živené palivem a municí a loď se zablokovaným kormidlem se stala neovladatelnou. Po marné snaze o její záchranu jí následujícího dne v časných ranních hodinách dorazily japonské torpédoborce.
Po vybrání střemhlavého letu se bombardéry pokoušely uniknout nízkým letem nad hladinou z dosahu protiletadlových děl a Zer. Žádný bombardér již nebyl sestřelen a jejich střelci si nárokovali sestřelení tří Zer. Šest SBD z VS-6 vedených poručíkem (LT) Warem (6-S-4, #03206) hledalo ochranu před dotírajícími Zery ve včasném znovuvytvoření formace a společné obraně soustředěnou palbou zadních střelců. Čekal je ještě ale návrat na letadlovou loď někde v širém oceánu: před startem nebylo domluveno místo setkání a tak současnou pozici Enterprise mohli piloti jenom odhadovat. Celou situaci ještě zkomplikovalo docházející palivo. Jako jednomu z prvních došlo palivo SBD-3 6-S-5 (#03224) z Wareho skupiny VS-6. Jeho pilot podporučík (ENS) O'Flaherty a jeho střelec byli později vyzvednuti Japonci a popraveni[38][64]. Ze šesti strojů Wereho skupiny se zpátky vrátil pouze podporučík (ENS) McCarthy (6-S-15[62], #4615), kterému ale také poblíž mateřské lodi došlo palivo a musel nouzově přistát na hladině. Posádku zachránil USS Hammann. Zbývající stroje zmizely v Pacifiku.[65] Z VS-6 se tak na Enterprise vrátilo pouze osm z původně 19 letounů[66]. Z VB-6 se nakonec vrátilo pouhých pět strojů z 15[66]. Podporučík (ENS) Ramsay z VB-6 (6-B-11[61], #4620) musel po vyčerpání paliva přistát na hladině, ale 12. června byli on i jeho střelec zachráněni Catalinou z Midwaye. Poručík (LT) Penland (6-B-7[61], #4532) byl (i se střelcem) po nouzovém přistání a 28 hodinách zachráněn.[67]. Z VB-6 museli nouzově přistát na hladině i 6-B-5 a 6-B-6[61]. Ke svazu to „dotáhl“ i poručík (LT) Dickinson (6-S-10, #03208), ale přistál na hladině a byl zachráněn doprovodnými plavidly.
V 10:44 až 10:47[68] odstartovala další osmičlenná hlídka F4F-4 na CAP. V 10:55 začaly přistávat navracející se stíhači eskorty a mezi 11:16 a 11:29 přistálo všech osm F4F-4 z druhé hlídky. Mezi 11:37 a 11:40 odstartovala další osmice F4F-4 na čtvrtou hlídku. Blížící se nepřátelské letouny z Hirjú, které byly nahlášeny ve 12:05, si vybraly za cíl TF 17 s Yorktownem. Ve 12:10 přistál poslední bombardér útočné vlny po téměř pětihodinovém letu. Mezi 12:33 a 12:35 odstartovala další osmice stíhačů na pátou hlídku.[53]
Asi 30 mil (48 km) severozápadně od Enterprise čelil Yorktown tou dobou japonskému náletu, ze kterého vyšel dvakrát zasažen. Na obranu Yorktownu odeslala Enterprise čtyři F4F-4 ze své páté CAP[69] a stejně tak učinil i Hornet. Když vracející se letouny z Yorktownu viděli vlastní loď zahalenou v kouři a s poškozenou palubou, rozhodli se přistát na lodích TF 16. Na Enterprise tak mezi 12:37 až 13:05 postupně přistálo celkem šest F4F Wildcatů z VF-3[70] a 15 SBD z VB-3[71]. Palubní personál začal připravovat navrátivší se vlastní letouny i letouny z Yorktownu k dalšímu bojovému letu: bylo třeba zničit čtvrtou a poslední Nagumovu letadlovou loď Hirjú.
Mezi 13:39 a 13:41 odstartovala šestá hlídka Wildcatů, ale tentokráte jenom šestičlenná. Následně mezi 13:47 a 13:59 přistálo všech 16 stíhačů ze třetí a čtvrté hlídky. Ve 14:10 sestřelili hlídkující stíhači japonský hydroplán 50 mil (80 km) jižně od TF 16.[53]. Ve 14:27 ohlásil těžký křižník USS Pensacola (CA-24) (odeslaný od TF 16 k podpoře TF 17) přibližující se druhou vlnu japonských letadel. I tentokráte si torpédové bombardéry z Hirjú vybraly za cíl Yorktown a Enterprise poslala část svého leteckého krytí na pomoc VF-3. Ale i když pět bombardérů bylo sestřeleno, další pronikly clonou stíhačů a protiletadlové palby a dvě torpéda zasáhla Yorktown.
Ve 14:45 přišlo hlášení od SBD 5-S-15[69] vyslaného na průzkum z Yorktownu. Čtvrtá letadlová loď byla objevena na pozici . Na Enterprise bylo ke startu připraveno 25 SBD: 7 z VS-6, 3 z VB-6 a všech 15 z VB-3 (stroje které přistály na Enterprise). Útoku měl velet poručík (LT) Gallaher (6-S-1[62]) z VS-6. Bombardéry začaly startovat v 15:30, ale opět došlo k chybě v přenosu informací z Enterprise na Hornet a tak útočná vlna z Hornetu odstartovala až s půlhodinovým zpožděním. Jeden ze strojů VS-6 (6-S-16) měl problémy a tak se nakonec k cíli vydalo jenom 24[53][62] SBD VS-6, VB-6 a VB-3.
Mezi 15:42 a 15:52 přistálo 10 stíhačů z páté a šesté hlídky. Stroj 6-F-12 (#5062) musel po vyčerpání paliva nouzově přistát na hladině. Také přistály další 3 Wildcaty z VF-3 a 3 SBD z VS-5 (všechno stroje Yorktownu). Z právě vyslané útočné vlny se vrátil SBD 6-S-16 z VS-6. V 16:35 hlásil vedoucí stroj VF-6 (6-F-1, #???), který byl zrovna na hlídce, sestřelení čtyřmotorového hydroplánu. Mezi 16:42 a 16:46 odstartovalo 12 F4F-4 na devátou hlídku a mezi 16:50 až 16:52 přistálo pět Wildcatů ze sedmé hlídky. Z Yorktownu přilétly další čtyři SBD z VS-5 a jeden Wildcat.[53]
Mezitím útočná vlna z Enterprise mířila k cíli a v 16:45 spatřila svůj cíl: Hirjú obklopenou doprovodnými plavidly na pozici [53]. VS-6 zahájila útok od slunce z výšky 19 000 stop (5 791 m) v 17:05, ale Hirjú se dokázala prvním třem pumám vyhnout. Dauntlessy, letící bez vlastního doprovodu, byly napadeny Zery, kterým padl za oběť podporučík (ENS) Weber (6-B-3, #4682). VB-3 si zpočátku vybrala za cíl bitevní loď Haruna, ale po neúspěchu prvních tří strojů z VS-6 se zaměřila také na Hirú. VB-3 a pravděpodobně i VS-6 pak zaznamenaly čtyři přímé zásahy na přední části letové paluby Hirjú. Další zásahy si připsala VB-3 a VB-6, ale kouř a plameny již neumožňovaly jejich přesné spočítání. Dva SBD z VB-3 zaútočily na Haruna, ale minuly. Zerům se podařilo sestřelit ještě další dva SBD z VB-3 a na Enterprise se tak v 18:08 nakonec vrátilo 20 SBD. Poslední z nich přistál těsně před západem slunce v 18:34.
Mezitím v 17:28 až 17:30 přistály dva Wildcaty z osmé hlídky a jeden z Yorktownu. Mezi 17:58 a 18:05 odstartovalo 20 Wildcatů na desátou hlídku. Spolu s navracejícími se bombardéry přistálo do 18:34 i devět Wildcatů z deváté a dva z desáté hlídky. 17 strojů desáté hlídky přistálo mezi 18:46 a 18:56. Osmnáctý a poslední stroj dosedl v 19:20.[53] Tím skončily veškeré letecké operace tohoto dne. Stíhači VF-6 si nárokovali celkem 9 sestřelených letounů[69]. V 19:15 otočila Enterprise (a s ní celá TF 16 a zbytek TF 17) k východu, aby se vyhla případnému nočnímu kontaktu s těžkými hladinovými jednotkami nepřítele.
V 00:00 zamířila Enterprise k severu a ve 4:20 otočila na jihozápad zpět k Midway. Kolem 8:00 přišlo hlášení od Cataliny z Midwaye o zpozorování jedné poškozené letadlové lodi s doprovodem ustupující k severozápadu. Jelikož vylodění na Midwayi se zdálo čím dál méně pravděpodobné, vyrazily Enterprise s Hornetem na severozápad rychlostí 25 uzlů (46,3 km/h) za ustupujícím nepřítelem. Letecké operace na Enterprise začaly mezi 8:25 až 8:29 vysláním dvanáctičlenné smíšené (6 strojů z VF-6 a 6 z VF-3) hlídky. Stroje z VF-3 po skončení hlídky přistály na Hornetu. Mezi 11:00 a 11:02 odstratovala šestičlěnná druhá hlídka a zbývajících šest strojů z první hlídky přistálo mezi 11:15 a 11:18. Mezi 14:16 a 14:19 přistála druhá hlídka[72].
Náčelník štábu kontradmirála Spruance komandér (CDR) Browning požadoval start útočné vlny už ve 14:00 s výzbrojí 1 000lb (453,6 kg) pum. Piloti bombardérů byli ale proti: s takovou zátěží a při 240 mílích (386 km) mezi Enterprise a japonskou letadlovou lodí nebyla šance na návrat. Na velitelském můstku Enterprise se proti Browningowu plánu postavili velitel letecké skupiny Enterprise McClusky, velitel VS-6 Gallaher a kapitán Enterprise Murray. Spruance dal za pravdu pilotům a start byl odložen na 15:00 a výzbroj redukována na 500lb (226,7 kg) pumy. Předání rozkazu z Enterprise na Hornet opět selhalo a tak v 15:12 začaly startovat pouze střemhlavé bombardéry z Enterprise: celkem 32 SBD z VB-3, VB-6 (6 strojů), VS-5 a VS-6 (9 strojů). Cíl se měl nacházet na pozici ve vzdálenosti asi 230 mil (370 km)[53]. V daném prostoru našli letci jenom prázdnou hladinu a tak v 18:30 na pozici [53] nejdříve letouny z Hornetu a po nich i letouny z Enterprise zaútočily bezvýsledně na japonský torpédoborec Tanikaze, který se vracel z pátrání po Hirjú (měl jí dorazit, kdyby se stále ještě držela na hladině). Torpédoborec se všem pumám dokázal vyhnout a navíc sestřelil stroj poručíka (LT) Adamse z VS-5. Na mateřské lodě se bombardéry vracely již za tmy a s posledními kapkami paliva v nádržích. Obě letadlové lodě proto — navzdory nebezpečí útoku ponorek — rozsvítily palubní světla, aby bombardéry snáze našly cestu domů. I když piloti neměli mnoho zkušeností s nočním přistáním na letadlové lodi, všechna letadla přistála v pořádku. Ve 20:03 dosedl poslední SBD. Jeden SBD z Enterprise (6-S-1[62]) přistál na Hornetu a pět SBD z Hornetu zase přistálo na Enterprise.[69] Tím skončily letecké operace tohoto poněkud klidnějšího dne, neboť všichni stíhači třetí hlídky přistáli již mezi 18:58 a 19:00[53].
Během noci plul svaz kurzem 270° rychlostí 16 uzlů (29,6 km/h). Kvůli nebezpečí útoku ponorek za měsíčné noci lodě ve svazu kličkovaly.[53]
V 5:10 ráno vyslala Enterprise na ozbrojený průzkum 13 SBD z VS-6 a VB-3 a všech 5 SBD patřících Hornetu, které přistály na Enterprise minulý večer. Každý stroj měl podvěšenu jednu 500lb pumu a měly pátrat západním směrem až do vzdálenosti 200 mil (322 km). Spolu s SBD odstartovala i první šestičlenná hlídka Wildcatů. V 5:59 musel zpět na Enterprise nouzově přistát SBD 6-B-17[53]. V 6:45 ohlásil SBD 8-B-2 z VB-8 (jeden z těch, co odstartovali z Enterprise) kontakt, který byl chybně interpretován jako letadlová loď s doprovodem. Teprve po přistání Dauntlessu na Hornetu se ukázalo, že zpozorována byla „jenom“ bitevní loď s doprovodem.[69] Přibližně v 7:30 přišlo další hlášení o zpozorování dvou těžkých křižníků a dvou torpédoborců na pozici . Šlo o poškozené Kuritovy těžké křižníky Mogami a Mikuma, které se předchozí noci srazily a teď zůstaly pozadu. Mogami měla zdemolovanou příď a Mikuma měla protrženou palivovou nádrž.
Mezi 7:52 a 7:54 odstartovala druhá šestičlenná hlídka a stíhači první přistáli mezi 7:59 a 8:09. Mezi 8:15 a 8:39 přistály SBD z ranní hlídky a v 10:31 odstartovala třetí šestičlenná hlídka Wildcatů. V 10:45 vyslala Enterprise své letouny do útoku proti lodím objeveným ranním průzkumem. Odstartovalo celkem 31 SBD (6 z VS-6 a 5 z VB-6, zbytek z VS-5 a VB-3) vyzbrojených 1000lb pumami, poslední tři TBD-1 z VT-6 a doprovodem bylo pověřeno 12 F4F-4 z VF-6. Velením byl pověřen poručík (LT) Short z VS-5. Teprve po startu útočné vlny přistáli mezi 11:15 a 11:16 stíhači druhé hlídky.[53]
Letci z Enterprise již ale našli oba křižníky poškozené předchozím útokem střemhlavých bombardérů z Hornetu, které odstartovaly půl hodiny před letouny Enterprise. Pokračovali proto dál v pátrání po hlášených bitevních lodích, ale když nic nenašli, vrátili se zpět k Mogami a Mikumě. Mogami byla zasažena dvěma pumami a Mikuma dostala minimálně pět zásahů. Jelikož stíhači nenarazili na protivníka ve vzduchu, podpořili útok bombardérů postřelováním obou doprovodných torpédoborců ze svých šesti 12,7mm kulometů. Torpédové bombardéry se útoku nezúčastnily a vrátily se i s torpédy na Enterprise. Těžce poškozená Mogami dokázala uniknout, ale Mikuma zůstala nehybně na hladině a později se převrátila na levobok a potopila.
Mezi 13:27 a 14:15 přistálo na Enterprise 28 SBD (6-B-1 a dva SBD z Hornetu přistály na Hornetu), všechny TBD-1 a 10 Wildcatů z útočné vlny. Spolu s nimi přistáli i stíhači třetí hlídky a ochranu TF 16 převzala VF-8 z Hornetu. V 15:53 odstartovali dva SBD (3-B-10 a 6-S-18) k fotografické misi. Podařilo se jim vyfotografovat těžce poškozenou Mikumu, která se ještě držela na hladině. Mezi 16:29 a 16:35 odstartovalo 12 F4F-4 na čtvrtou hlídku. V 16:44 přistál Wildcat 6-F-7, kterému nešel zasunout podvozek a v 17:50 nouzově přistál 6-F-26. V 19:00 přistála čtvrtá hlídka a o sedm minut později i oba fotoprůzkumné SBD.[53]
V 19:00 se celá TF 16 otočila na východ a po doplnění paliva z tankerů zamířila na jihovýchod do Pearl Harboru, kam dorazila 13. června.
Po bitvě u Midway došlo k reorganizaci palubní letecké skupiny. VS-6 a zdecimovaná VT-6 byly nahrazeny za VS-5 (původně Yorktown) a VT-3 (původně Saratoga), která ale již své zastaralé TBD-1 Devastator vyměnila za 15 nových TBF-1 Avenger[44]. K 30. červnu ukončil svoji velitelskou činnost na Enterprise dosavadní kapitán Murray a novým velitelem lodi se stal Arthur C. Davis[73].
Do počátku července operovala Enterprise v havajských vodách: bylo třeba nahradit ztráty z bitvy u Midway a noví piloti si museli zvyknout na službu na Enterprise. Že se to ne vždy obešlo bez nehod dokládá havárie Avengeru 6-T-12, který 8. července při přistání sjel do levobočního ochozu galerie[74].
15. července vyplouvá Enterprise z Pearl Harboru a míří do jižního Pacifiku, kde má spolu s USS Saratoga (CV-3) a USS Wasp (CV-7) podpořit americké vylodění na Guadalcanalu a Tulagi. Vlajkovou lodí TF 61[75] viceadmirála Fletchera se pro tuto operaci stala Saratoga. Enterprise byla vlajkovou lodí TF 16 kontradmirála Kinkaida. Cestou se 24. července zastavila v Tongatapu, kde proběhlo doplnění paliva. 26. července se Enterprise setkala s konvojem (TF 62[75]) přepravujícím výsadek USMC, a který doprovodila na sever do Korského moře. Tam se Enterprise zúčastnila nácviku vylodění na ostrově Koro 30. července.[76]
3. srpna přeletěla jedna letka VF-6 na Efate, kde vyzvedla fotografie Guadalcanalu (pořízené předtím 11th BG USAAF) a dopravila je na Enterprise. Tam byly rozmnoženy a následně rozdistribuovány velitelům operace. Špatné počasí následujících dnů, když se TF 61 a TF 62 blížily k Šalamounovu souostroví, chránilo výsadek před zpozorováním. Ráno 7. srpna v 5:35 začaly startovat letouny do akce z pozice
_clears_the_ways.jpg){kind=spacer}
