Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Letní dětský tábor
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Letní dětský tábor
| Uherské Hradiště | |
|---|---|
Kostel sv. Františka Xaverského |
|
|
|
|
| status: | město |
| NUTS 5 (obec): | CZ0722 592005 |
| kraj (NUTS 3): | Zlínský (CZ072) |
| okres (NUTS 4): | Uherské Hradiště (CZ0722) |
| obec s rozšířenou působností: | Uherské Hradiště |
| pověřená obec: | |
| historická země: | Morava |
| katastrální výměra: | 21,26 km² |
| počet obyvatel: | 26 280 |
| zeměpisná šířka: | 49° 03' 57" |
| zeměpisná délka: | 17° 27' 30" |
| nadmořská výška: | 179 m |
| PSČ: | 686 01 |
| zákl. sídelní jednotky: | 21 |
| části obce: | 7 |
| katastrální území: | 6 |
| adresa městského úřadu: | Městský úřad Uherské Hradiště Masarykovo nám. 19 686 70 Uherské Hradiště |
| starosta / starostka: | Ing. Libor Karásek |
| Oficiální web: http://www.mesto-uh.cz E-mail: meu@mesto-uh.cz |
|
 Uherské Hradiště, Česká republika
|
|
 Zdroje k infoboxu a částem obce |
|
Uherské Hradiště (německy Ungarisch Hradisch, maďarsky Magyarhradis) je okresní město na jihovýchodě Moravy ve Zlínském kraji založené 15. října roku 1257 českým králem Přemyslem Otakarem II. Uherské Hradiště je odedávna přirozeným středem Slovácka – regionu proslulého svébytným folklórem, cimbálovou muzikou, dobrým vínem, překrásnými kroji a řadou zachovaných lidových tradic. Historické jádro města bylo prohlášeno městskou památkovou zónou. Uherskohradišťské gymnázium bylo založeno v roce 1884 jako nejstarší česká střední škola v regionu.
Z hlediska morfologie město tvoří územní rovinu, kterou vyrovnávaly náplavy řeky Moravy do nadmořské výšky 178–180 m. Na západní straně se terén úměrně zvedá do výšky 205 m, na opačné straně (východně od místní části Mařatice) je údolí ohraničeno kótou 230 m n. m. Plocha uherskohradišťského katastru činí celkem 2 126 ha. K 31. březnu 2005 žilo ve všech městských čtvrtích (centrum, Mařatice, Rybárny, Jarošov, Míkovice, Sady, Vésky) celkem 26 280 obyvatel. Z tohoto počtu bylo 13 792 žen a 12 488 mužů. Aglomerační jednotka čítá na 51 900 obyvatel (2006).[zdroj?]
Území města bylo osídleno už ve starší době kamenné a patří k nejstarším sídelním oblastem České republiky. Těmito místy vedla ve vertikále od severu k jihu moravská část jantarové cesty Krakov–Morava–Vídeň (nyní znovuobjevena jako lákadlo pro zvýšení turistického ruchu) a uherská cesta v horizontále od západu k východu. V 8. a 9. století byl na této křižovatce vytvořen ostrovní pevnostní systém. Tři neobydlené ostrovy řeky Moravy byly na počátku 9. století osídleny Slovany. Centrem byl tzv. Svatojiřský ostrov, nazývaný podle jeho kaple, jejíž patronem byl sv. Jiří. Velkomoravská aglomerace dnešního Starého Města, Uherského Hradiště a Sadů patřila k důležitým střediskům Velké Moravy. Archeologický průzkum narozdíl od velkomoravské lokality Mikulčice však ztěžuje současná zástavba, stejně jako v Kyjově či Hodoníně.
Na území současného Uherského Hradiště (jeho části Sady) až po aglomerace Starého Města se rozkládalo pravděpodobně centrum oblasti, ve které byla soustředěna mocenská správa, řemeslná produkce, obchod a náboženské objekty tehdejší kultury. Pravděpodobně vzhledem k výhodám říčního terénu (umístění na ostrově) nebyly nalezeny stopy žádného specifického mohutného opevnění, které by potvrzovalo teorii, že se jednalo o centrum velkomoravské říše Veligrad.
V polovině 13. století se východní Morava – tehdy stále na pomezí vlivu Přemyslovců a Uher jako tzv. Lucká provincie – ocitla pod nepřátelskými nájezdy, kterými trpělo obyvatelstvo i nedaleký klášter na Velehradě. A právě opat Hartlib z velehradského kláštera (založeného ve 13. století cisterciáky), se tehdy obrátil na panovníka s prosbou o ochranu území. Prostředníkem mu byl olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku, který spolu s královskými rádci zvolil k založení pevnosti ostrov na řece Moravě s kaplí sv. Jiří, na kterém tehdy bylo jen několik rybářských chatrčí. Král Přemysl Otakar II. poté 15. října 1257 dosvědčil listinou, že město je založeno na ostrově, jenž je v majetku velehradského kláštera. Dle této listiny má město ochraňovat konvent i zemskou hranici, a dostalo proto název Nový Velehrad (použitý poprvé v roce 1258).
Již na konci 13. století bylo od pojmenování Nový Velehrad upuštěno. V roce 1294 je město již nazýváno Hradištěm. Název byl ale často v historických pramenech pozměněn a město se tak uvádí např. jako Hradisst či Hradisscze. Z českého názvu vznikl latinský či německý Radisch. Současný název „Uherské Hradiště“ se poprvé objevil v roce 1587. Na konci 17. a v 18. století se tento přívlastek začal objevovat častěji. V 50. letech 20. století se uvažovalo o přejmenování na „Slovácké Hradiště“, protože přívlastek „uherské“ zněl pro tehdejší dobu již poněkud zastarale. Návrh nového názvu však byl veřejností roku 1957 při oslavě 700 let od založení města zamítnut. K přejmenování tak došlo pouze u Zlína (který nesl v letech 1949–1989 název Gottwaldov) a již dříve u obce Vnorovy (kde se do roku 1924 používal i název Znorovy, ale uzákoněn byl nakonec termín písemně starší).[1]
Kunovjané měli náměstí zvané až do roku 1955 Hlavní náměstí, později Gottwaldovo a nyní od roku 1990 Masarykovo náměstí; stál na něm kostel sv. Jiří, jehož základy jsou dnes skryty pod dlažbou.
Staroměšťané měli Mariánské náměstí s mariánským morovým sloupem, za komunismu zvané Náměstí Rudé armády. Obě náměstí byla posléze spojena Prostřední ulicí, která byla velmi úzká, aby se dala snadno přehradit, jelikož mezi dvěma etniky vznikaly často šarvátky a boje.
 historický model města |
 Hrad Buchlov s kaplí sv. Barbory na výřezu z dřevorytu Uherského Hradiště (J. Willenberg, 1593) |
 rokoková veduta z období, kdy vládl manýrismus |
Mezi lety 1348 a 1860 bylo sídlem kraje. Prvními obyvateli města po jeho založení byli osadníci z přilehlých vesnic Staré Město a Kunovice. Tyto obce byly v letech 1954–1960 a 1972–1990 součástí Uherského Hradiště. Dnes jsou Staré Město a Kunovice samostatnými obcemi, roku 1997 povýšenými na města.
Funkce pevnosti byla zrušena v roce 1782, ale až od čtyřicátých let 19. století expanduje městská zástavba mimo staré hradby. V roce 1842 byla vybudována tzv. Severní dráha císaře Ferdinanda z Vídně do Přerova a Olomouce. Radní města odmítli vedení trati krajským městem a trať byla přeložena do blízkosti obce Staré Město. V regionu vládl duch národního obrození. 16. května 1848 byly položeny základní kameny Národního divadla. Bylo jich celkem 20 a jedním z nich byl i pískovcový kámen z hradu Buchlova.
Koncem 19. století byla postavena řada významných budov:
Antonín Baťa starší se přestěhoval do Uherského Hradiště ze Zlína v roce 1886 po smrti své první ženy Anny. Žil nejprve v domě obuvníka Miškéře č.p.144 na Františkánské ulici, později si pořídil dům č. p. 2 na předměstí ve čtvrti Uherské Hradiště - Rybárny, kde žili ševci. Založil zde svůj podnik "Anton Bata, erste wallachische Hunya & Filzschuhe – Erzeugung".
Roku 1923 byla vybudována Zemská nemocnice. Již roku 1907 městská rada rozhodla o výstavbě nemocnice, nákladem 340 000 K podle návrhu zemského architekta J. Karáska, ale stavbu zdržel odpor obyvatelstva dané čtvrti. Ve městě byl zřízen první špitál sv. Alžběty roku 1362 a byl financován z milodarů. V roce 1727 bylo zvýšeno počet lůžek z osmi na dvanáct a roku 1797 krajský hejtman Ignác z Bevieru zřídil další dvě postele. Na počátku 19. století se špitál začal měnit v nemocnici. První nemocnici zřídil majitel Leopold I. Berchtold v lisovně oleje na svém buchlovském panství a měla 12 lůžek. V roce 1807 otevřel velkou nemocnici o 52 lůžkách na svém zámku v Buchlovicích, měla jednoho lékaře, jednoho duchovního, dva ošetřovatele a 18 lůžek pro přestárlé. Přijímal nejen místní, ale i pocestné; omezení měli duševně nemocní a epileptici, a také pohlavně nemocní - ti byli přijati pouze při první nákaze. V letech 1875 - 1899 usilovala městská rada o založení zemské nemocnice.[5]
15. – 16. září 1908 se na zámku v Buchlovicích uskutečnila diplomatická schůzka, která dále vyústila v tzv. Buchlovickou dohodu. Sešli se zde k jednání rakousko-uherský ministr zahraničních věcí Aloise Lexa z Aehrenthalu a ruský ministr Alexandr Petrovič Izvolský. Předmětem jednání bylo napětí na Balkáně. Ministr Aehrenthal potřeboval souhlas Ruska k anexi Bosny a Hercegoviny. Výsledkem bylo obsazení Bosny Rakouskem dne 6. října 1908. Hostitel jednajících ministrů, byl majitel buchlovického zámku Leopold II. Berchtold, později nahradil Aehrenthala ve funkci ministra zahraničních věcí Rakouska - Uherska od 17. 2. 1912 do 13. 1. 1915, kdy podal demisi. Jeho podpis byl pod ultimátem, jež bylo roku 1914 zasláno Srbsku. Jeho odmítnutím poté vypukla I. světová válka. V roce 1915 odstoupil z funkce. Po skončení světové války se nemohl dlouho na své panství vrátit. Hájil se tím, že ultimátum podepsal jako ministr zahraničních věcí. Byla mu kladena za vinu protislovanská politika a rozpoutání světové války. Měl úředně zakázáno trvale pobývat na území Československé republiky. Návrat k majetku mu byl umožněn až po splnění podmínek, které mu nadiktovala místní samospráva jako vyplatit odškodné válečným vdovám a sirotkům, spolufinancování železniční trati do Morkovic atd. Československým občanem se však stát nesměl. Panství spravoval jeho syn Alois Berchtold. Poslední léta života strávil na zámku Peresznye u Šoproně v Maďarsku, kde také roku 1942 zemřel. Po smrti zdědil panství Alois Berchtold, který po druhé světové válce a zestátnění panství se odstěhoval do Vídně.[6] Buchlovice navštívil ještě jednou na jaře roku 1968 a byl pozitivně překvapen údržbou a stavem parku.[7]
V roce 1925 založil ing. Ludvík Kirchner ve Starém Městě továrnu na mýdlo, mazivo a laky. Po roce 1948 byla znárodněna a dostala název Barvy a laky, n.p, dnes Colorlak, a.s. Hospodářské, kulturní i politické centrum kraje se přesouvá postupně stále více do Zlína. Zlín navštívil starosta Chicaga Antonín Čermák, zahájen je zde Zlínský filmový festival, pořádají se automobilové závody, realizuje se vybudování Baťova kanálu a další činností podnikatelské rodiny Baťů odsouvá Uherské Hradiště do pozice úřednického města. Přesto se daří v architektuře města navazovat na umělecké trendy avantgardy jako byl rondokubismus a funkcionalismus, které ve městě vytvářely protipól vkusu Eklekticismu a neostylům vilek např. Svatováclavská ulice, vila stavitele Šupky atd. Své návrhy ve městě realizovali architekti jako Bohuslav Fuchs nebo Vladimír Zákrejs. V roce 1937 poté Adolf Liebscher realizuje největší funkcionalistickou stavbu, Infekční pavilón v prostorách nemocnice. Za zmínku stojí také dynamická funkcionalistická cukrárna na náměstí Svobody v Kunovicích, dnes MIC [18]. Na konci 30-tých let bylo ze strategických důvodů rozhodnuto přemístit část výroby letadel ze západních a středních Čech do obce Kunovice a vznikla zde tak nová tradice leteckého průmyslu a nový průmyslový komplex. V roce 1936 vznikl tak v Kunovicích pobočný závod pražské letecké továrny Avia. Záborem Rakouska Hitlerem se však tento strategický plán minul účinkem.
Vlastní ulici mají hradišťští Židé zmíněnu již roku 1342, dřívější Židovská, dnes nese název Františkánská. Za husitských válek byl zřízen vlastní hřbitov za městskými hradbami, vpravo za Staroměstskou bránou. Vyhnáni byli Židé z města poprvé v roce 1514 a odešli do okolních obcí (Uherský Brod, Uherský Ostroh a Bzenec). Vstup jim byl povolen pouze na jarmarky za 7 krejcarů. Od poloviny 18. století byl Židům zakázán vstup do města jen v neděli a o svátcích, jinak mohli do města vstoupit za poplatek 17-ti krejcarů. Po roce 1848 se směli Židé opět vrátit. Žilo zde 17 rodin, které měly 67 členů, a byla založena dokonce veřejná košer kuchyně. Byla povolena i spolková činnost v rámci organizace Spolek občanských záležitostí. Roku 1892 se Spolek pro občanské záležitosti pozměnil na náboženskou obec. Počátkem 80. let 19. století byl znovuobnoven starý hřbitov v Derfli, dnes Sady a téhož roku byli zvoleni první židovští zástupci do rady města. První synagoga byla postavena roku 1875 za 18 tisíc zlatých v pseudomaurském slohu s rozetovým oknem a 27. září byla vysvěcena rabínem Mühmsamem z Bzenecké diaspory. Byla jediným zástupcem neevropské architektury v Uherském Hradišti. Roku 1904 byla přistavěna kopule. Od počátku 20. století směly židovské děti chodit do českých škol. I přes značný rozvoj židovské obce nikdy nedosáhli Židé v Uherském Hradišti vlastní samosprávy. 7. října 1939 byl vyhotoven nacisty seznam 325 Židů žijících ve městě, následně byli odvezeni do Terezína. Po jejich transportu byl zničen i hřbitov transportérem německé armády. Zachránilo se několik náhrobků, které dnes tvoří součást památníku v Sadech.
Obyvatelé Uherského Hradiště se během války zapojovali do činnosti československého protinacistického odboje. Po nacistické okupaci v březnu 1939 vzniklo ve městě na popud bývalého legionáře Františka Šlerky nejprve oblastní a poté krajské vojenské velitelství ilegální organizace Obrana národa. Buňka byla zlikvidována gestapem ve dvou vlnách v únoru 1940 a v dubnu 1941. Na její činnost navázala skupina iniciovaná západním výsadkem z operace Carbon.
Po mnichovském obsazení pohraničí a poté po obsazení druhé republiky se několik občanů z Uherského Hradiště a okolí rozhodlo bojovat proti nacismu v zahraničí. Dostali se přes Polsko do Francie, po její kapitulaci byli evakuováni od 10. května do 22. června 1940 z přístavu Le Havre do Anglie. Tam se zapojili do činností československých stíhacích perutí 310 a 312, jakož i později vytvořené bombardovací perutě 311. Do Anglie odcházeli také dobrovolníci tzv. jižní cestou přes Maďarsko do Rumunska a poté lodí z Rumunska na Blízký východ, kde již vstupovali přímo do britské armády v Palestině či Egyptě.
V noci ze 12. na 13. dubna 1944 seskočila v lese Rudníčku u Ratíškovic skupina čtyř parašutistů, účastníků operace Carbon iniciované ve Velké Británii. Velitelem této skupiny byl František Bogataj z Uherského Ostrohu, dalšími členy Josef Vanc, František Kobzík a Jaroslav Šperl (z Prahy).[8]
Na počátku roku 1945 se v Kunovicích zformovala skupina Ovčáček, pojmenovaná dle svého zakladatele Františka Ovčáčka. Centrem jejích odbojových aktivit byla kunovická železniční stanice.[9]
Rozkazem protektora K. H. Franka z 21. dubna 1945 se okresy Olomouc, Litovel a Prostějov dostaly do tzv. bojového pásma skupiny armád Mitte a tedy do kompetence vojenských velitelů. Tento rozkaz zároveň umožnil daleko ostřejší zásahy jak proti partyzánům tak proti českému odboji, což vedlo k vypálení vsi Javoříčko.
Na Moravu vstoupila Rudá armáda v dubnu roku 1945 a již 5. dubna dosáhla řeky Moravy. První kroky na moravské půdě byly urputnými boji a značnými lidskými ztrátami. V době od 5. do 15. dubna uskutečnila sovětská vojska přechod přes řeku Moravu. Nejúpornější boje byly svedeny o vstupní bránu na jižní Moravu, o ves Lanžhot a město Hodonín. Na jihovýchodní Moravu vstoupila Rudá armáda jednotkami 2. ukrajinského frontu, jenž vedl maršál R. J. Malinovskij v souvislosti s vídeňskou operací. K zajištění vídeňského směru uskutečnilo pravé křídlo frontu předposlední operaci na našem území, kterou byla operace bratislavsko-brněnská. V první fázi operace bylo dne 4. dubna osvobozena Bratislava ARLZ znamenala: A – Auflockerung = uvolnění; R – Räumung = vyklizení; L – Lähmung = ochromení; Z – Zerstörung = zničení. Dne 28. dubna 1945 došlo na jih od linie Otrokovice – Valašské Klobouky, ke zničení tratě Trenčianska Teplá – Valašské Klobouky, tratě Uherské Hradiště – Otrokovice a Zlín – Vizovice. Tuto destrukci prováděly jednotky armád „Mitte“, které disponovaly speciálními železničními vlaky. Jeden se pohyboval na trati Uherský Brod – Bojkovice – Valašské Klobouky – Vsetín. Zcela zničen byl také vodní jez ve Spytihněvi, který mohl sloužit sovětským jednotkám k přechodu přes řeku Moravu, zničen most na trati Uherské Hradiště - Staré Město. Bojů 4. ukrajinského frontu na ostravsko-moravském směru, který vedl maršál A. I. Jeremenko, se zúčastnili tankisté a letci 1. čs. armádního sboru v Sovětském svazu. Město bylo osvobozeno 30. dubna 1945 rudou a rumunskou armádou. Podolí bylo osvobozeno již 27. dubna 1945 Rumuny.
V roce 1957 byl vytvořen válečný památník se sochou šohaje ve slováckém kroji na Náměstí míru (autor Jan Habarta starší), věnovaný Rudé armádě a nesoucí informaci o počtu padlých Rudoarmějců. Po roce 1989 byly přidány pamětní desky také se jmény místních obětí nacismu. Městské zastupitelstvo plánuje vytvoření důstojného památníku [10] příslušníkům protinacistického odboje Obrana národa, patrně na Zeleném náměstí v prostoru bývalých kasáren.
 Max von Schenckendorff (1875 - 1943) Wehrmacht jeden z generálů skupiny armád Mitte |
 Mnozí konzervativní ruští Kozáci bojovali ve skupině armád Mitte proti komunistickému režimu v SSSR |
 Flagge des Reichsprotektors, vlajka protektora útvaru Böhmen und Mähren. |
 Maršál SSSR R. J. Malinovskij jako ministr obrany SSSR v roce 1957 |
Po obnově Československa v roce 1945 došlo na základě Benešových dekretů ke konfiskaci majetku, na Uherskohradišťsku převážně rodu Logothetti ze zámku v Bílovicích a rodu Berchtoldů z buchlovického panství. Součástí majetku zabaveného v Bílovicích byly i obrazy Josefa Mánesa, které se dostaly do pražské Národní galerie a jejich část zakoupil MUDr. R. Tománek z Uherského Hradiště, který je později daroval Slováckému muzeu, kde se nacházejí dodnes. Obraz Veruny Čudové v městském oblečení si jeho syn údajně vzal s sebou do Kanady.[11] Známý je také obraz, kde je vyobrazena ve slováckém kroji.
Krátce po druhé světové válce bylo v Uherském Hradišti založeno Slovácké divadlo. První sezónu zahájilo 10. října 1945 hrou Gabriely Preissové Její pastorkyňa. V sezóně 1957-58 v divadle působila Jana Werichová. V 60. letech se v souvislosti s otevřením nového divadla v Gottwaldově uvažovalo dokonce o zrušení souboru, Slovácké divadlo se tím stalo nejmenší scénou v zemi a působilo jen v regionu. Od sezóny 1969-1970 se opět rozšířilo.
Po roce 1948 se stala hradišťská věznice, za války využívaná gestapem, opět místem mučení politické opozice i lidí zcela nevinných.[12] Rada "vyšetřovatelů", jejímiž členy byli např. Alois Grebeníček, Antonín Višinka, Miroslav Holub a Karel Bláha, proslula svoji krutostí.[13]. Většina z nich pocházela z Uherskohradišťska a jednalo se většinou o nekvalifikované osoby s nízkým vzděláním, ačkoliv uplatnění zde nalezli i lidé vyškolení v Sovětském svazu u NKVD.[14] Po pádu komunismu byl dne 9. října 1993 vedle bývalé věznice na Palackého náměstí odhalen pomník jeho obětem, jehož hlavním iniciátorem byl předseda uherskobrodské pobočky Konfederace politických vězňů Miroslav Minks.
V 50. letech došlo ke snahám na změnu názvu na Slovácké Hradiště, což bylo veřejností zamítnuto. V roce 1953 pořádal ve Slováckém muzeu výstavu ke stému výročí vydání Kytice Bedřich Beneš Buchlovan. V roce 1957 se uskutečnily rozsáhlé oslavy u příležitosti výročí založení města, dodnes zbyl na dlažbě u knihkupectví Portál na Masarykově náměstí nápis 1257 - 1957. V letech 1950 až 1960 Uherské Hradiště zahrnovalo i obce Kunovice a Staré Město.
Při událostech v srpnu roku 1968, kdy došlo k okupaci země armádami varšavské smlouvy, s výjimkou Rumunska zahynul jeden sovětský voják.
Ekonomika města Zlína (tehdy Gottwaldova), která byla postavena na spotřebním průmyslu, byla v době normalizace utlumována a Uherské Hradiště dostalo novou perspektivu stát se centrem regionu. V letech 1972-1990 bylo Uherské Hradiště spojeno v jeden celek s obcemi Kunovice a Staré Město. Vznikl dlouhodobý plán na vytvoření centra kraje s aglomerací pro 70 000 obyvatel. Došlo k rozvoji průmyslu textilního, leteckého a konzervárenského. Plánovalo se zavedení trolejbusové dopravy. Vybudování unifikovaných sídlišť Mojmír II a později sídliště Východ. Projekty pocházely z anonymních stavebních kanceláří.
Rok 1984 poznamenala tragédie v národním podniku MESIT, kde zřícení části výrobní haly a třípatrové budovy uvěznilo v troskách 38 lidí a zavinilo smrt 18 osob a zranění čtyř desítek dalších.
V dubnu roku 1987 při návštěvě ČSSR navštívil Uherské Hradiště tehdejší vůdce Sovětského svazu Michail Gorbačov a prohlédl si letecký průmysl v Kunovicích.
V listopadu 1989 se město zapojilo do tzv. Sametové revoluce, vznikla pobočka Občanského fóra a 27. listopadu 1989 od 12 do 14 hodin se obyvatelé zapojili do generální stávky pod heslem Konec vlády jedné strany. Po následujících politických změnách byla zrušena či přeměněna řada institucí – asi nejvýraznější změnou je nastěhování Střední zdravotnické školy do bývalé budovy KSČ v roce 1991. V roce 1992 město navštívil československý prezident a někdejší disident Václav Havel. Koncem 90. let došlo k přestavbě budovy pošty na Masarykově náměstí, návrat k estetické úrovni dřívějších časů byl však z ekonomického hlediska prakticky nemožný. Estetický úpadek z dob komunistického režimu byl patrný na stavbách jako "Klub pracujících" či "výšková budova policie" na Velehradské třídě a pokračoval bohužel i nadále v podobě likvidace interiéru budovy spořitelny od Bohuslava Fuchse či chátráním městských lázní z dílny téhož architekta.
V létě roku 1997 zasáhla město velká povodeň, která způsobila ve městě značné škody a Uherské Hradiště po ní patřilo k jedním z nejpostiženějších měst. Následkem popovodňové obnovy se ale do oblasti také poprvé od roku 1937 (Liebschnerův pavilon) opět vrátila kvalitní architektura - bytový dům s atriem v Luční čtvrti ve Starém Městě z dílny brněnských architektů Gustava Křivinky a Aleše Buriana[16].
Vlakové nádraží od architekta Karla Dvořáka s výzdobou Růženy Falešníkové z Tasova pochází z roku 1930.
Městská autobusová doprava v Uherském Hradišti má 7 linek a zahrnuje i Staré Město a Kunovice. Po roce 1989 se objevily v ulicích města první ekologické autobusy s pohonem na zemní plyn. Provozovatelem je ČSAD Uherské Hradiště a. s.
Dne 27. září 2004 byl po stavebních pracích probíhajících od roku 1998 otevřen kompletní obchvat města (6,851 km dlouhá přeložka silnice I/50 spojující Brno a Trenčín). Začíná na západě jižně pod obcí Zlechov, podchází železniční trať Přerov - Břeclav, poté mostem délky 138 m překračuje řeku Moravu, za ním jižně obchází lokalitu Kunovského lesa a vede dále ke Kunovicím, kde unikátní estakádou (svou délkou 1012 m se v době otevření stala nejdelším mostním objektem na silniční síti v České republice) překračuje železiční trať Brno - Trenčianská Teplá a původní silnici I/50 a poté se napojuje na jiný již vybudovaný pokračující úsek Kunovice - Vésky (1998-2003). Obchvat Uherského Hradiště získal cenu hejtmana a čestné uznání v soutěži Stavba roku Zlínského kraje 2004,[17] estakáda pak v roce 2006 od ministra dopravy ocenění Mostní dílo roku 2004.[18]
Město provozuje prostřednictvím Klubu kultury sedm kulturních domů (Klub kultury, Reduta, Slovácká búda, MKZ Mařatice, MKZ Sady, MKZ Vésky, MKZ Míkovice), což je v kontextu celé republiky nebývalý počet. V Uherském Hradišti je rovněž kino. Působí zde tři divadla, plně profesionální Slovácké divadlo, poloprofesionální Hoffmanovo divadlo a amatérské SKI Vésky. Možnost navštívení stálé i dočasných výstav o městě a regionu nabízí Slovácké muzeum. Každoročně se zde také koná celostátně proslulá přehlídka filmů Letní filmová škola. Město hostí jednu z největších folklorních akcí České republiky - Slovácké slavnosti vína a otevřených památek. Sídlí zde regionální deníky Slovácké noviny, Dobrý den s Kurýrem atd. Ve městě působí přes 35 kulturně orientovaných občanských sdružení. Mezi nejvýznamnější patří folklorní soubory Hradišťan, Kunovjan, CM Jaroslava Čecha, Burčáci, Hradišťánek a řada dalších.
Svým působením pozměnili tvář města architekti jako:
Momentálně hraje tým pod názvem 1.FC Slovácko 1. gambrinus ligu. Klub má taktéž oddíl 1.FC Slovácko ženy.
Historie kopané v UH začína roku 1905, kdy byl přivezen do UH první kopací míč vysokoškolákem Viktorem Rumlerem z pražské Slavie. 15. května 1919 několik fotbalových nadšenců a hoteliér Antonín Čáp v hotelu Grand založili klub AC Slovácká Slavia. V sezóně 1995-96 postoupil městský fotbalový tým FC Slovácká Slavia poprvé ve své historii do 1. ligy a svůj druhý zápas v ní sehrál na stadionu v Uherském Hradišti 1. srpna 1995[21] se Spartou Praha, za kterou nastoupili např. Jan Koller, Vratislav Lokvenc či brankář Petr Kouba, který se později stal vicemistrem Evropy. Zápas skončil stavem 2:2, ačkoliv ještě nedlouho před koncem Uherské Hradiště vedlo 2:1.[22] Zúčastnilo se ho 11 000 platících diváků (jiný zdroj 15 000 diváků z celého regionu), což byla nejvyšší návštěvnost v celé historii klubu od roku 1894 a překonala rekord 10 000 diváků z roku 1975, kdy se utkalo UH v rámci soutěže Český pohár s Slavia Praha. První gól za FC Slováckou Slavii umístila posila z Dánska po pravém rohovém kopu Petra Podaného a to dánský záložník Kasper Jensen Saaby již v 15. minutě prvního poločasu, hlavou.[23]
Mezi nejznámější hráče historie 1. FC Slovácko patří:
Okolí města je charakteristické rozmanitou krajinou a přírodními rezervacemi, řekou Moravou s rozsáhlými lužními lesy s původní flórou a faunou. Neobvyklá je technická stavba Baťova kanálu, nedaleko se nachází dvě podmanivá pohoří, Chřiby a Bílé Karpaty se zvláštním biotopem. Posledním výběžkem Karpat je sopka Rochus na východě města. V blízkosti se nalézá románská bazilika na Velehradě a středověké lapydarium, zámek Buchlovice, hrad Buchlov, kde hrabě Bedřich Berchtold a jeho bratr Leopold shromáždili ze svých cest přírodovědnou sbírkou, egyptskou mumii atd.
Bridgwater, Spojené království[24][25][26]
Krosno, Polsko[24][26]
Mayen, Německo[24][25][26]
Písek, Česko[24]
Priverno, Itálie[24][27][26]
Skalica, Slovensko[24][28][26] Trenčín, Slovensko[24][25]
 vlajka města vychází barevně z městského znaku, barvy Moravy jsou zlatá a červená. |
 Uherské Hradiště podle Willenberga konec 16 století |
.jpg) nádraží železniční dráhy, |
 Kino Hvězda |
 Reduta |
 Dům kultury |
 Měšťanská beseda |
 Kino Mír |
 Sanitní vůz nemocnice Uherské Hradiště |
 Slovácká búda |
 Slovácká búda, detail žudra. |
 Uherské Hradiště v době 1. světové války. |
 Výstava Slovácka v UH v roce 1937 |
| Město Uherské Hradiště | |
|---|---|
|
Jarošov | Mařatice | Míkovice | Rybárny | Sady | Uherské Hradiště | Vésky |
|
| Města, městyse a obce okresu Uherské Hradiště |
|---|
|
Babice • Bánov • Bílovice • Bojkovice • Boršice u Blatnice • Boršice • Břestek • Březolupy • Březová • Buchlovice • Bystřice pod Lopeníkem • Částkov • Dolní Němčí • Drslavice • Hluk • Horní Němčí • Hostějov • Hostětín • Hradčovice • Huštěnovice • Jalubí • Jankovice • Kněžpole • Komňa • Korytná • Kostelany nad Moravou • Košíky • Kudlovice • Kunovice • Lopeník • Medlovice • Mistřice • Modrá • Nedachlebice • Nedakonice • Nezdenice • Nivnice • Ořechov • Ostrožská Lhota • Ostrožská Nová Ves • Osvětimany • Pašovice • Pitín • Podolí • Polešovice • Popovice • Prakšice • Rudice • Salaš • Slavkov • Staré Hutě • Staré Město • Starý Hrozenkov • Strání • Stříbrnice • Stupava • Suchá Loz • Sušice • Svárov • Šumice • Topolná • Traplice • Tučapy • Tupesy • Uherské Hradiště • Uherský Brod • Uherský Ostroh • Újezdec • Vápenice • Vážany • Velehrad • Veletiny • Vlčnov • Vyškovec • Záhorovice • Zlámanec • Zlechov • Žítková |
![[11]](http://www.iret.cz/foto/namocnice_uh.jpg){kind=link}