Uhlovodíky

Uhlovodík je označení pro organickou sloučeninu, jejíž molekula se skládá pouze z atomů uhlíku (C) a vodíku (H). Tyto látky mají hlavní uhlíkový řetězec (tzv. uhlíková kostra), na kterou jsou připojeny atomy vodíku. Termín uhlovodík se často užívá jako zkrácený název pro alifatické uhlovodíky (nearomatické uhlovodíky).

[editovat] Dělení uhlovodíků

Model benzenu, který patří mezi aromatické uhlovodíky

[editovat] Příklady

Uhlovodíky se získávájí při rafinaci ropy v ropných rafinériích a v chemických závodech

Nejjednodušším uhlovodíkem je methan, uhlovodík s jedním atomem uhlíku a čtyřmi atomy vodíku: CH₄. Ethan je uhlovodík (přesněji řečeno alkan) sestávající z dvou atomů uhlíku spojených jednoduchou vazbou, každý se třemi atomy vodíku: C₂H₆. Propan má tři uhlíkové atomy (C₃H₈) a butan čtyři (C₄H₁₀). Dále následují pentan (5), hexan (6), heptan (7), oktan (8), nonan (9), dekan (10), undekan (11) a dodekan (12). Tato homologická řada dále pokračuje a liší se o homologický přírustek CH₂, obecný vzorec alkanů je tedy C_nH_2n+2.

[editovat] Názvosloví

Existují tři druhy názvosloví uhlovodíků: triviální, jež je nejstarší a souvisí s místem výskytu nebo s vlastnostmi, funkčně skupinové (radikálově funkční), které se skládá z uhlovodíkového zbytku a názvu funkční skupiny, a systematické, definované organizací IUPAC.

Chemický název uhlovodíku se může skládat z předpon, kmene značícího počet uhlíku a koncovky. Předpony mohou být číslovkové (di, tri, tetra, …) nebo názvoslovné (cyklo- pro uzavřený řetězec, izo- a neo- pro větvený řetězec, alkyl- pro navázané uhlovodíkové zbytky). Pestřejší soubor předpon obsahují deriváty uhlovodíků pro označení funkčních skupin. Slovní základ označující počet uhlíků je buďto vžitý triviální (meth-, eth-) nebo vychází z číslovky. Koncovka vyjadřuje chemickou vazbu (-an, -en, -dien, -yn) nebo uhlovodíkový zbytek (-yl). U derivátů uhlovodíků se vyskytují další koncovky pro funkční skupiny.

Při tvorbě názvu uhlovodíku nejdříve musíme najít nejdelší uhlíkový řetězec s co největším počtem násobných vazeb. Poté očíslujeme atom uhlíku tak, aby vznila co nejmenší čísla. Dvojná vazba má přednost před vazbou trojnou a před uhlovodíkovým zbytkem. Předpony uhlovodíkových zbytků s číslem jejich pozice řadíme podle jejich názvu v abecedním pořadí. Podobně řadíme koncovky označující typ vazby. Pro větvené uhlovodíky obsahující na konci řetězce skupinu (CH₃)₂CH- můžeme použít předponu izo-, pro skupinu (CH₃)₃C- předponu neo-.