Hledat:

Invia.cz Last minute Tunisko Dovolená v Chorvatsku Pojeďte do Egypta Bulharsko Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
 

Vážky

(Přesměrováno z Vážka, přímý odkaz na Vážky)
Wikipedie:Jak číst taxoboxJak číst taxobox

Vážky

vážka žlutavá

Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: členovci (Arthropoda)
Podkmen: šestinozí (Hexapoda)
Třída: hmyz (Insecta)
Podtřída: křídlatí (Pterygota)
Řád: vážky (Odonata)
Podřády
Na tento článek je přesměrováno heslo vážka. O české označení pro mnoho rodů pojednává článek vážka (rod).

Vážky (Odonata) jsou řádem okřídleného velkého hmyzu s úzkým a velmi protáhlým tělem, který je v podstatě nezaměnitelný s druhem z jiného řádu. V hmyzím světě patří vážky mezi nejlepší letce a jsou hmyzem s nejdokonalejším zrakem. Životním prostředím, nezbytným k vývoji vážek, je až na výjimky voda. Jejich vývoj probíhá proměnou nedokonalou. Všechny vážky i jejich larvy se živí dravě. Řád vážky se dělí na 3 podřády.

Obsah

[editovat] Popis

[editovat] Dospělec

Popis těla dospělé vážky (Vážka černořitná)
Dospělá vážka (Vážka černořitná)

Dospělé vážky mají štíhle, protáhlé tělo, dlouhé 20 - 130 mm[1]. Často jsou velmi barevné, některé i kovově lesklé. Na těle mívají pruhy a skvrny. Samička a sameček mívají často odlišné zbarvení těla i křídel (pohlavní dichroismus). Váha dospělce může být různá podle druhu, např. velmi malé šidélko malé váží asi 20 mg, zatímco šídlo královské 1 200 mg.[2]

Hlava je velká s velkýma složenýma očima po stranách. Hlava je velmi pohyblivá, vážka jí může otočit až o 180 stupňů a naklonit dozadu o 70 stupňů.[3] Složené oči mohou být sestaveny až z 28 000 oček (ommatidií).[4] Horní částí složeného oka vážka vidí na dálku a spodní částí vnímá bližší předměty.[5] Ústní ústrojí je mohutné, kousacího typu. Tykadla jsou krátká, štětinkovitého charakteru. Tři jednoduchá očka (ocelli) jsou vždy vyvinuta a umístěna na temeni. Motýlice mají oči daleko od sebe, u šídel se oči skoro vždy na temeni dotýkají. Ústní ústrojí je velmi silné a ozubené. S předohrudi je hlava spojena tenkou stopkou.

Předohruď je pohyblivý malý článek za hlavou, na kterém je zespodu narostlý první pár nohou. U samiček je předohruď svrchu upravena pro zachycení klíšťkami samečka při páření. Středohruď a zadohruď jsou srostlé v jeden celek, který je šikmo postaven proti předohrudi. Tím jsou zespodu narostlé nohy značně vysunuty dopředu. Svrchu jsou narostlé oba páry křídel. Dva páry blanitých křídel s hojnou žilnatinou odstávají od těla a nedají se sklopit dozadu na zadeček (charakteristické pro skupinu hmyzu nazývanou dříve Paleoptera, kam patří vážky společně s jepicemi a dalšími již vyhynulými druhy). Rozpětí křídel může dosahovat od 19 do 200 mm.[1] Křídla jsou průsvitná, u některých druhu různě zbarvená. Motýlice mají přední i zadní křídla skoro stejného tvaru, zatímco šídla je mají víc rozdílné. Nohy jsou krátké, někdy s trny. Chodidlo je tříčlánkové. Zadeček má deset článků, je válcovitý, protáhlý a ukončený kratičkými štěty. Samička má pohlavní orgány umístěny zespodu mezi 8 a 9 článkem zadečku. Samčí pohlavní orgán je zespodu devátého článku. Samečci mají navíc druhotný pohlavní orgán zespodu mezi 2 a 3 článkem.

[editovat] Nymfa

Nymfa vážky

U nymfy (larvy) je hlava pevně spojena s hrudí. Složené oči nejsou tak velké jako u dospělců. Jednoduchá očka bývají většinou jen naznačená a jsou nefunkční.[3] Spodní pysk je přetvořen ve vychlípitelné uchvacovací zařízení, tzv. masku. Tykadla jsou větší než u dospělců, sedmičlánková. Nohy jsou delší a silnější. Zadeček je desetičlánkový a je širší a kratší než u dospělců. Šídla mají často zadeček ozbrojený trny.[6] Nymfy motýlic mají na konci zadečku tři protáhlé výrůstky, sloužící jako ploutvičky.[6] Nymfám motýlic mohou dorůstat ztracené orgány (regenerace), i když už nebývají tak dokonalé jako původní.[7]

[editovat] Vajíčko

Vajíčka mají na délku od 0,5 do 2 mm.[8] Druhy které vajíčka kladou do rostlin mají tvar vajíčka podlouhlý, zatímco druhy kladoucí vajíčka volně je mají kulatá a většinou rosolovitě obalená.[8][3]

[editovat] Vývoj jedince

Líhnutí vážky

Vážky se vyvíjí proměnou nedokonalou, tzn. že jejich vývoj nezahrnuje stádium kukly. Nymfy (larvy) vážek se rodí ve vodě nebo v blízkosti vody z vajíčka. Pokud vajíčko nepřezimovává, tak se z něj líhne nymfa po dvou až čtyřech týdnech.[9] První stadium tzv. pronymfa trvá jen několik minut.[9] Pronymfa se ještě moc nepodobá vážce, až při dalším svlékání se na ní objevují první společné rysy. Svlékání nymfy probíhá asi 10-15x.[6] Při každém svlékání nymfa odvrhuje celou pokožku s dýchacím a zažívacím traktem.[10] Při jednotlivých svlékáních se postupně nymfa vyvíjí a celkově roste. Nymfa se vyvíjí několik měsíců až let, některé druhy až 5 let (páskovec).[6] Před posledním svlékáním nymfa přestává přijímat potravu a vylézá na vzduch, nejčastěji na stonky rostlin, někdy přímo na břeh. Líhnutí probíhá nejčastěji za teplého počasí v ranních hodinách. Nymfa se pevně přichytí podkladu a vážka se začne líhnout. Líhnutí trvá asi hodinu. Po vylíhnutí vážka ještě nějakou dobu sedí poblíž svlečky (exuvie), narovnává křídla a tvrdne než je schopna odletět. Pohlavní zralosti (podle druhu) dosahuje po 14dnech až měsíci.[11] Průměrná délka života vážky je podle druhu různá, např. šidélko ruměnné se dožívá průměrně 7 dnů[12], šídlo královské 14 dnů[12]. Maximum je ale mnohem vyšší, třeba u šídla královského činí 60 dnů.[12] Výjimku tvoří druhy které přezimovávají jako dospělci, ti se mohou dožít i půl roku.[13]

[editovat] Způsob života

[editovat] Stanoviště, přezimování, pohyb

Nymfy vážek se většinou vyvíjí ve vodě, nároky na typ vody mají velmi různé podle druhu, jsou známy i druhy vyvíjející se ve slané vodě nebo v horských pramenech.[9] Existují i druhy nymf které se vyvíjí na vzduchu, známý je např. druh z čeledi Megalagrion vyvíjející se v hrabance v lesích na Havaji.[9] Dospělé vážky žijí na vzduchu. Některé druhy se ani v dospělosti nevzdalují od vody a žijí celý život tam, kde se narodily. Jsou však i druhy které podnikají daleké cesty od svého rodiště. Ty se pak můžou vyskytovat u lesních cest, na mýtinách nebo se dokonce mohou objevit i ve městech[14]. Vážky se mohou pohybovat jen pomocí křídel, nohy jim slouží jen k uchycení na vegetaci nebo k lovení kořisti. Mezi hmyzem jsou nejdokonalejšími letci, některé vážky mají dokonce frekvenci 30 úderu křídel za minutu[3] a dosahují rychlosti 6 až 7 m/s[14], výjimečně až 14 m/s[3]. Většinou létají jen ve dne za jasného počasí, upřednostňují bezvětří.[13] V tropech se vyskytují druhy, které létají v noci.[3] Létající dospělce lze v Česku vidět podle druhu od konce března do půlky listopadu. První stádium nymfy (pronymfa) se pohybuje skákáním. Nymfa se pohybuje pomocí nohou nebo plaváním a to rozdílným způsobem u šídel a motýlic. Šídla pro unik před nepřítelem nebo i přemístění na velkou vzdálenost dovedou plavat vychrlením velkého množství vody análním otvorem, což je vystřelí prudce vpřed.[6] Motýlice k plavání používají tři anální plátky jimiž vytvoří ploutvičku, kterou se vymršťují vpřed. U některých druhů se, za dosud nevysvětlených příčin, můžou objevit tahy hejn (milióny jedinců) podobně jako u sarančat (např. vážka ploská).[3] Zimu vážky mohou přečkávat ve všech třech svých vývojových stádiích. Nejčastěji se tak děje ve formě vajíčka nebo larvy. V Česku jen jediný rod přezimovává jako dospělec (šídlatka - sympecma).[13]

[editovat] Lov a potrava

Pohled na nymfu zespodu - mezi očima uprostřed je vidět vymršťovací maska k lovení kořisti (šídlo modré).

Vážky i jejich nymfy se živí výhradně dravě. Vážky loví kořist za letu. Větší šídla svojí kořist za letu často i požírají. Díky svému výbornému zraku dokáží spatřit kořist až ze 2 metrů. Kořist nejprve chytí nohama a přitáhnou si jí k ústům. Jejich kořistí bývá jiný létající hmyz, někdy i jiné druhy vážek (často šídlo uloví motýlici). Nymfa loví kořist pomocí tzv. masky, což je přetvořený spodní pysk s uchvacovacím zařízením. Masku dokáže vymrštit až do vzdálenosti jedné třetiny svého těla a kořist si pomocí ní přitáhne k ústům. Nejčastěji loví larvy jiného vodního hmyzu.

[editovat] Rozmnožování

Kopulace - Modrý je sameček, žlutozelená samička (šidélko páskované)

Samec vážky má 2 kopulační orgány. Prvotní, ve kterém je uloženo sperma, má na konci zadečku. Druhotný, který má mezi 2 a 3 článkem zadečku, slouží k vlastní kopulaci. Před kopulací musí sameček přenést sperma z prvotního na druhotný orgán. Pak chytí, pomocí klíštěk na konci zadečku, samičku za hlavou. Při kopulaci se samička stočí koncem zadečku k druhotnému pohlavnímu orgánu samečka. Pokud už byla samička před kopulací oplodněná jiným samečkem, tak ji sameček odstraní spermie z pohlavního otvoru ostrým bičíkem na konci penisu.[15] Po kopulaci snáší samička vajíčka, často ve společnosti samečka, který ji při tom drží klíšťkami. Vajíčka snáší rozdílně podle druhu, někdy přímo do vody, do vodních rostlin nebo na stromy nad vodou. U některých druhů samička společně se samečkem sestupuje při kladení vajíček pod vodu ve vzduchové bublině, ve které můžou vydržet až jednu hodinu (šídelko kroužkované).[8][3] Vážky se při kladení vajíček na vodní hladinu orientují podle jejího třpytu na slunci, proto někdy dochází ke kladení vajíček na blýskající se karoserie aut.[16]

[editovat] Rozšíření

Na celém světě je známo téměř 5 000 druhů.[14] V Evropě se vyskytuje 114 druhů[17]. V Česku 69 až 71 druhů (2 jsou vymizelé)[18] ve dvou podřádech. Vážky jsou především rozšířeny v tropech, kde bývají kolem vod a v pralesích dokonce hojnější než motýli.[3]

[editovat] Paleontologie

První vážky jsou doloženy z permu. Podle pokročilosti specializace se předpokládá, že mohly vzniknout už v karbonu. První dnešní (recentní) podřád vážek Anisozygoptera je doložen z počátku druhohor. Tento podřád se dnes vyskytuje už jen ve dvou druzích, žijících ve východní Asii. Šídla a motýlice se objevují až koncem druhohor. Staré vážky v prvohorách dosahovaly mnohem větších rozměrů než dnešní. Druhy podřádu pravážek (Meganisoptera) dosahovaly až 700 mm v rozpětí křídel.[7]

[editovat] Taxonomie

Rozdíl mezi motýlici a šídlem ve tvaru křídla. Křídlo šídla nahoře, motýlice dole.

Vážky se dělí na 3 podřády. V Česku se vyskytují motýlice a šídla.

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

  1. a b HANEL, Lubomír. Vážky. Výzkum a ochrana. 1. vyd. Vlašim : Český svaz ochránců přírody, 2000. ISBN 80-86327-09-4. S. 18.
  2. ASKEW, R.R.. The Dragonflies of Europe. 2. vyd. England : Harley books, 2004. ISBN 0-946589-75-5. S. 48.
  3. a b c d e f g h i OBENBERGER, Jan. Entomologie IV. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1958. S. 256-259.
  4. ASKEW, R.R.. The Dragonflies of Europe. 2. vyd. England : Harley books, 2004. ISBN 0-946589-75-5. S. 40.
  5. VESELOVSKÝ, Zdeněk. Etologie: biologie chování zvířat. 1. vyd. Praha : Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1621-8. S. 87.
  6. a b c d e HANEL, Lubomír. Vážky. Výzkum a ochrana. 1. vyd. Vlašim : Český svaz ochránců přírody, 2000. ISBN 80-86327-09-4. S. 24-25.
  7. a b OBENBERGER, Jan. Entomologie IV. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1958. S. 261-263.
  8. a b c HANEL, Lubomír. Vážky. Výzkum a ochrana. 1. vyd. Vlašim : Český svaz ochránců přírody, 2000. ISBN 80-86327-09-4. S. 11-12.
  9. a b c d ASKEW, R.R.. The Dragonflies of Europe. 2. vyd. England : Harley books, 2004. ISBN 0-946589-75-5. S. 14-16.
  10. OBENBERGER, Jan. Entomologie IV. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1958. S. 253.
  11. HANEL, Lubomír. Vážky Podblanicka. 1. vyd. Vlašim : Český svaz ochránců přírody, 1999 : Muzeum okresu Benešov, 1999. ISBN 80-86327-07-8.. S. 23.
  12. a b c ASKEW, R.R.. The Dragonflies of Europe. 2. vyd. England : Harley books, 2004. ISBN 0-946589-75-5. S. 31.
  13. a b c HANEL, Lubomír. Vážky. Výzkum a ochrana. 1. vyd. Vlašim : Český svaz ochránců přírody, 2000. ISBN 80-86327-09-4. S. 29-31.
  14. a b c ZAHRADNÍK, Jiří; SEVERA, František. Hmyz. 2. vyd. Praha : AVENTINUM, 2004. ISBN 80-86858-36-7. S. 35-37.
  15. VESELOVSKÝ, Zdeněk. Etologie: biologie chování zvířat. 1. vyd. Praha : Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1621-8. S. 296.
  16. VESELOVSKÝ, Zdeněk. Etologie: biologie chování zvířat. 1. vyd. Praha : Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1621-8. S. 61.
  17. ASKEW, R.R.. The Dragonflies of Europe. 2. vyd. England : Harley books, 2004. ISBN 0-946589-75-5. S. 51.
  18. HANEL, Lubomír. In Vážky 1999 sborník referátů z mezinárodního semináře. Vlašim : ZO ČSOP Vlašim, 1999. ISBN 80-86327-00-0. Kapitola Červený seznam vážek české republiky - verze 1999, s. 77-83.

[editovat] Související články

[editovat] Literatura

[editovat] Externí odkazy

 
Vážky v jiných jazycích: العربية, Català, Dansk, Deutsch, Ελληνικά, English, Esperanto, Español, Eesti, Suomi, Français, Avañe'ẽ, עברית, Magyar, Íslenska, Italiano, 日本語, Latina, Lëtzebuergesch, Lietuvių, Latviešu, Nedersaksisch, Nederlands, ‪Norsk (nynorsk)‬, ‪Norsk (bokmål)‬, Polski, Português, Runa Simi, Русский, Slovenščina, Српски / Srpski, Svenska, Türkçe, Українська, Tiếng Việt, , 中文
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1%C5%BEky
Stránka byla naposledy upravena v Stránka byla naposledy editována 23. 11. 2008 v 18:41.
Veškerý text je dostupný za podmínek GNU Free Documentation License (Autorské právo pro podrobnosti).
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy