Václav Řezáč
Václav Řezáč (5. května 1901 – 22. června 1956), vlastním jménem Václav Voňavka, byl český spisovatel. Nejlepší část jeho tvorby tvoří psychologické romány a literatura pro děti, dále je autorem několika filmových scénářů. V letech 1940 – 1945 působí jako redaktor Lidových novin. Po roce 1948 kvalita jeho tvorby klesá, společně s J. Drdou udává směr levicové literatury,přezdívá se jim „DRZÁČ“, po úspěchu jeho románů Bitva a Nástup se stává ředitelem nakladatelství Čs. spisovatel. Byla po něm pojmenována nejedna ulice a náměstí.
- Kluci, hurá za ním
- Poplach v Kovářské uličce, 1934
- Větrná setba, 1935 - autobiografie, o dospívání za 1.světové války
- Slepá ulička - osudy dvou rodin (bohaté a chudé)
- Černé světlo, 1940 - kritizuje morálku maloměšťanské společnosti, hlavní hrdina Karel, jeho matka úzkostlivá, Karel je nesamostatný, matka mu zemře a Karla si vezmou jeho teta a strýc, Karel ničí dobré vztahy v rodině, skočí z okna, přežije, jako mrzák vydán na pospas rodině
- Stopy v písku
- Svědek, 1942 - hlavní hrdina Kvis trpí pocitem méněcennosti, rozbíjí vztahy jiných
- Rozhraní, 1944 - o profesorovi, tichý, píše si román jehož hl.hrdina je rozverný → profesor se změní ve stylu své vlastní vymyšlené postavy
- La bella Boema
- Čarovné dědictví
- Píseň o věrnosti a zradě
- Nástup, 1951 - hlavní hrdina Jiří Bagár je vyslán do pohraničí (Kadaňsko), dostává se do střetu s Němci - odsunuti, v kraji nový pořádek
- Bitva, 1954 - volně navazující román na Nástup, únor 1948, boj mezi komunistickými a antikomunistickými silami o pohraničí; autor vycházel spíše z předem daných představ o osidlování, než z faktů na místě poznaných