Hledat:

Invia.cz Last minute Tunisko Dovolená v Chorvatsku Pojeďte do Egypta Bulharsko Last minute Kréta
 

Václav Bělský

Václav rytíř Bělský
Václav Bělský (1867)

Purkmistr Prahy
Ve funkci:
7. července 1863 – 4. listopadu 1867
Předchůdce František Václav Pštross
Nástupce Karel Leopold Klaudy

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1863 – 1872

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1871 – 1872
Stranická příslušnost
Členství Národní str. (staročeši)

Narození 5. března 1818
Bratkovice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 22. května 1878 (ve věku 60 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater Karlo-Ferdin. univ.
Profese advokát, notář a politik
Commons Kategorie Václav Bělský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
bratr Jan Bělský
synovec Quido Bělský

Václav Bělský, též Václav rytíř Bělský (5. března 1818 Bratkovice, obec Černuc22. května 1878 Praha), byl český právník a politik, purkmistr Prahy v letech 1863–1867, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí, studium a profesní dráha[editovat | editovat zdroj]

Studoval na gymnáziu v Litoměřicích a Hradci Králové, kde byl jeho učitelem Václav Kliment Klicpera. Poté absolvoval filozofii a právo v Praze a v roce 1845 získal doktorský titul. Během revoluce roku 1848 byl členem Národního výboru a pražského obecního zastupitelstva. V roce 1850 se stal tajemníkem obchodní a živnostenské komory, 1851 notářem a 1858 advokátem. Proslavil se návrhem na zřizování spořitelen na venkově a úpravou jednoty rakouských cukrovarníků pro vzájemné pojištění.

Pražským politikem a purkmistrem[editovat | editovat zdroj]

Karikatura ze srpna 1866: Jednání Bělského s Prusy bylo vlasteneckým činem, ne velezradou

V roce 1861 byl znovu zvolen do pražského obecního zastupitelstva a stal se náměstkem purkmistra Františka Václava Pštrosse. Po jeho smrti byl pak od 7. července 1863 pražským purkmistrem. V této funkci založil obecní plynárnu, reálné gymnázium na Malé Straně a obecní pojišťovnu. Nechal také vybudovat Most císaře Františka Josefa I..

Velkých zásluh si dobyl v létě 1866, kdy pruské vojsko po bitvě u Hradce Králové obsadilo Prahu a všichni vyšší rakouští úředníci byli evakuováni. Vyjednáváním s pruským vedením se mu podařilo zabránit rabování a omezit vzniklé škody. V době okupace také pomohl nezaměstnaným dělníkům organizováním veřejných prací, během kterých vznikly Letenské sady a nové silnice. Za svou činnost během války si získal respekt většiny obyvatel a byl oceněn i císařem.[1] Roku 1866 byl povýšen do šlechtického stavu.[2]

Bělský odstoupil z funkce purkmistra v roce 1867 po urážce ze strany náměstka místodržícího, který mu udělil důtku, jakou obvykle dává svým podřízeným.[3] Aféra souvisela s rakousko-uherským vyrovnáním, se kterým česká politická reprezentace nesouhlasila.

Politické aktivity na zemské a říšské úrovni[editovat | editovat zdroj]

Byl aktivní i v zemské a celostátní parlamentní politice. V období let 1863–1872 byl poslancem Českého zemského sněmu,[2] kam byl zvolen v doplňovacích volbách v prosinci 1863 za kurii městskou, obvod Praha-Nové Město[4] místo Františka Václava Pštrosse.[5] Uspěl i v řádných zemských volbách v lednu 1867, nyní za kurii městskou, obvod Praha-Staré Město[6] a v krátce poté vypsaných zemských volbách v březnu 1867.[7] V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[8] Čeští poslanci tehdy praktikovali politiku pasivní rezistence, při níž odmítali aktivně vykonávat své mandáty. Bělský byl proto zbaven mandátu pro absenci v září 1868.[9] Manifestačně byl znovu zvolen v září 1869.[10] Uspěl i v řádných zemských volbách v roce 1870[11] a zemských volbách v roce 1872.[12] Pasivní rezistence pokračovala, takže mandát ztratil. V doplňovacích volbách roku 1873 již v jeho obvodu na sněm místo něj usedl Karel Leopold Klaudy.[13]

Zemský sněm ho roku 1870 zvolil i poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen delegáty jednotlivých zemských sněmů), kde reprezentoval kurii městskou. Vzhledem k politice pasivní rezistence, kterou tehdy praktikovala česká Národní strana ale fakticky mandát říšského poslance nevykonával. Jeho mandát pak byl na základě absence 23. února 1872 prohlášen za zaniklý.[14] V roce 1870 podnikl misi do Vídně, kde jménem českých politiků sondoval možnost návratu Čechů na Český zemský sněm podmíněný mírou ústupků v očekávaném císařském reskriptu. Bělský nezjistil uspokojivé garance, Český klub nicméně na návrh Františka Palackého přesto rozhodl podmínečně na zemský sněm vstoupit.[15] Bělského cesta do Vídně byla součástí vyjednávání s premiérem Alfredem Potockim ohledně rozšíření vyrovnání i na Čechy. Byla mu tehdy nabídnuta i funkce ministra spravedlnosti, ale k žádnému výsledku se nedospělo. Zemřel na mrtvici.[16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Václav Bělský. Světozor. 11. 1867, roč. 1, čís. 18, s. 176. Dostupné online. 
  2. a b Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 668. (česky) 
  3. Přehled politický. Světozor. 11. 1867, roč. 1, čís. 18, s. 171. Dostupné online. 
  4. Wiener Zeitung, 31. 12. 1863, s. 5.
  5. Die Presse, 24. 12. 1863, s. 3.
  6. http://www.psp.cz/eknih/1867skc/1/stenprot/001schuz/s001001.htm
  7. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/001schuz/s001005.htm
  8. Osvědčení poslancův českých. Národní noviny. Srpen 1868, čís. 37, s. 1. Dostupné online. 
  9. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/2/stenprot/020schuz/s020006.htm
  10. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/3/stenprot/007schuz/s007001.htm
  11. http://www.psp.cz/eknih/1870skc/1/stenprot/001schuz/s001002.htm
  12. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/003schuz/s003001.htm
  13. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/2/stenprot/003schuz/s003001.htm
  14. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  15. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 245. (česky) 
  16. Úmrtí. Světozor. 5. 1878, roč. 12, čís. 22, s. 279. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václav_Bělský&oldid=16176828
Stránka byla naposledy upravena 19. 6. 2018 v 06:03. Editovat celý článek Václav Bělský.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy