Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Václav Bolemír Nebeský (18. srpna 1818 statku Nový Dvůr u Kokořína - 17. srpna 1882 Praha) byl český obrozenecký básník. Byl intimním přítelem spisovatelky Boženy Němcové.[1]
Obsah |
Nebeský byl český raně obrozený básník, narodil se v roce 1818 na statku v Novém Dvoře, asi dva kilometry severně od Kokořína. Maturoval na litoměřickém gymnáziu, kde se naučil latinsky a řecky. Poté studoval na pražské univerzitě.
Ve 20 letech přijal vlastenecké jméno Bolemír. Po studiích žil čtyři roky ve Vídni a pak se stal domácím učitelem. V tomto období psal Listy z Vídně, které zasílal do časopisů Květy a Česká včela. Tyto listy jsou označovány za první pokusy o fejetony.
Po návratu do Prahy přijal místo vychovatele v rodině prezidenta Českého muzea. V Praze se prakticky ihned zapojil do českého kulturního života. Stýkal se tehdejšími významnými představiteli české kultury jako byl Boleslav Jablonský, Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben, Karel Havlíček Borovský, Karel Sabina, od roku 1843 byl intimní přítel B. Němcové.
V roce 1848 byl členem Národního výboru, podílel se na přípravě a jednáních Slovanského sjezdu. Jako poslanec říšské rady se zúčastnil vídeňského a kroměřížského sněmování. Názorově stál blízko F. Palackému a K. Havlíčkovi Borovskému. Krátce působil i v redakci v Národních novinách. O událostech r. 1848 napsal v článku Od 11. března do 11. června (ČČM 1848).
V roce 1849 se habilitoval z dějin řecké a české literatury, ale nikdy se nevěnoval přednášení. Po roce 1850 se stal redaktorem Muzejníku, kde působil až do roku 1861. V roce 1851 se stal sekretářem Českého muzea a správcem muzejní pokladny, tuto funkci opustil ze zdravotních důvodů až roku 1874.
Do onemocnění byl činný i v Matici české, Umělecké besedě, Sboru pro postavení Národního divadla.
Václav Bolemír Nebeský zemřel v Praze roku 1882.
Ačkoli je v poslední době Nebeského vliv na českou literaturu spíše opomíjen a podceňován, jedná se o jednu z významných postav tohtoto období národního obrození. O jeho zásluhách o rozvoj české literatury se s uznáním vyslovoval např. František Palacký, Pavel Josef Šafařík, v pozdější době pak Vítězslav Hálek, Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický či Jakub Arbes.
Nebeského básně jsou spíše filozofickými reflexemi nad životem a jeho smyslem, dějinami a jejich směřováním a přírodním děním. Z těchto básní je patrná orientace na filosofii, ve které spatřoval jednu "z nejpotřebnějších věd", neodmyslitelnou součást národní vzdělanosti: "Zásluhy filozofie jen ten uzná, kdo oceniti chce a umí velké dary národu a lidstvu: vědomí sebe sama, pravdu, právo, mužnou samostatnost a světlo ducha. A to pravá filozofie vždy hájila." Moderní filozofii mu představovali na prvním místě např. Hegel.
V literatuře ho ovlivnila především starořecká literatura, dále pak díla Goetha, Heina, Byrona a Puškina, z českých autorů ho ovlivnil především Karel Hynek Mácha.
Dále napsal několik odborných studií starořecké kultuře, ve které viděl základ veškeré evropské vzdělanosti.
Mimo vlastní tvorby se věnoval překladům řeckých a španělských dramat. Významné jsou především jeho překlady Aischyla, Aristofana, z římské literatury přeložil např. Plauta.
