Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Václav Hanka, též Váceslav Váceslavič (podle ruského vzoru), (10. června 1791 Hořiněves – 12. ledna 1861 Praha) byl český spisovatel, jazykovědec a vysokoškolský pedagog.
Po vystudování gymnázia v Hradci Králové (1809) odešel studovat teologii do Prahy. V letech 1813–1814 studoval práva ve Vídni.
Od roku 1819 působil ve Vlasteneckém muzeu (dnešní Národní muzeum). Od roku 1822 byl bibliotékařem muzea.
Přes odpor Františka Palackého prosadil reformu českého pravopisu (psaní v místo w, ou místo au). Tato reforma vycházela z práce Josefa Dobrovského.
Obsah |
Kromě vlastních veršů vydával i překlady lidové poesie ostatních slovanských národů a staré literární památky (pod názvem Starobylá skládanie). Věnoval se též práci filologické (slavistika).
Dnes je Václav Hanka znám především jako padělatel „prastarých“ českých rukopisů.
V roce 1816 „nalezl“ Hankův přítel, básník Josef Linda, tzv. Píseň pod Vyšehradem – milostnou báseň údajně z 13. století.
O rok později, 16. září 1817, „nalezl“ Hanka rukopis básní údajně ze 13. století, který byl podle místa nálezu (Dvůr Králové) nazván Rukopis královédvorský
V roce 1818 byl na zámku v Zelené Hoře u Nepomuku nalezen rukopis označovaný jako Libušin soud (dnes známější pod názvem Rukopis zelenohorský) údajně z 8. až 10. století.
V roce 1819 nalezl univerzitní knihovník J. V. Zimmermann tzv. Píseň milostnou krále Václava.
Roku 1827 byly nalezeny (opět za Hankovy asistence) staročeské glosy v Mater Verborum.
Dnes jsou všechna tato díla považována většinou badatelů za padělky, které vytvořil Hanka společně s Josefem Lindou, a případně i dalšími spolupracovníky (někdy se mluví o Františku Horčičkovi).