Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Václav Hrabě (13. června 1940 Příbram – 5. března 1965 Praha) byl český básník a částečně prozaik, jediný významný představitel tzv. Beat generation v Česku, která se jinak rozmohla především v zemi svého vzniku, v Americe.
Hrabě se narodil v Příbrami jako syn železničáře Jana Hraběte a Magdaleny rozené Kalinové a mládí prožil v Lochovicích poblíž Berouna. Na střední školu chodil v Hořovicích (ukončil ji maturitou v roce 1957). Dále studoval český jazyk a dějepis na Vysoké škole pedagogické v Praze, kterou absolvoval v roce 1961. Po vysoké škole nastoupil vojenskou službu v Horšovském Týně a po návratu z ní střídal zaměstnání: pracoval jako pomocný dělník, vychovatel na učňovském internátě, knihovník v Městské lidové knihovně a také jako lektor poezie v časopise Tvář. Teprve na podzim 1964 sehnal učitelské místo v Praze 5.
V únoru 1962 se oženil a v srpnu se mu narodil syn Jan Mikšovský, v roce 1964 se však rozvedl.
Tvorba Václava Hraběte, stejně jako ostatních beatniků, úzce souvisela s jazzovou a bluesovou hudbou. Sám autor se učil hrát na několik hudebních nástrojů, mezi nimi klarinet a saxofon, a koncertoval se studentskými kapelami.
Osobně se setkal s americkým básníkem Allenem Ginsbergem a napsal s ním rozhovor (v roce 1965 u příležitosti jeho vystoupení v Praze).
Hrabětovy básně se za jeho života nedočkaly ani jednoho knižního vydání, všechny soubory vycházely až posmrtně, protože autor tragicky zemřel v necelých pětadvaceti letech, když se otrávil oxidem uhelnatým. Pohřben je v Lochovicích.
15. června 2001 byl hořovickému gymnáziu propůjčen čestný titul Gymnázium Václava Hraběte.
Obsah |
Kromě básní a menších próz napsal pravděpodobně i jednu divadelní hru, ta se však nikdy nenašla. Z jeho prozaických děl se dochovala pouze povídka Horečka.
Autor debutoval roku 1962 v časopise Univerzita Karlova a ve vojenském periodiku Zápisník. Básněmi a publicistikou také přispíval do Tváře, kterou redigoval.
V letech 1965–67 se v litvínovském Docela malém divadle jeho básně staly podkladem pro poetické pásmo Stop-time (v roce 1967 vyšlo i knižně) a některé byly i zhudebněny, například Vladimírem Mišíkem (deska Pár tónů, které přebývají z roku 1989).
Verše působí velmi autenticky, k čemuž přispívá i volný verš, kterým jsou psány.
Václav Hrabě byl sám muzikantem a jeho básně, jak napsal Michal Bystrov, přímo vybízejí k hudebnímu doprovodu[1]. Přesto ho pro českou hudební scénu objevil až Vladimír Mišík na přelomu 70. a 80. let 20. století, kdy vyšly na albu skupiny Etc... Etc...2 (1980) tři Mišíkem zhudebněné Hrabětovy básně Variace na renesanční téma, Ty II. a Jam Session. K Hrabětovi se Vladimír Mišík pak ještě několikrát vrátil (Tma stéká do kaluží na albu Etc...3 a Kdybych už měl umřít na albu Umlkly stroje). Později Hraběte zhudebňoval také písničkář Vladimír Veit. Na albu Jménem poezie jsou básně Déšť, Variace na renesanční téma, Jednou, Jam Session a Noční obraz, Veitovo album Variace na renesanční téma (2004) je celé složené z Hrabětových básní. Čas od času zhudební nějakou báseň některá s českých folkových či rockových kapel (viz seznam[2]).
