Václav III.

Václav III.
Král uherský a český a polský
Doba vlády	1305 - 1306
Narození	6. října 1289
	Praha
Úmrtí	4. srpna 1306
	Olomouc
Pochován	Zbraslavský klášter
Předchůdce	Václav II.
Následník	Jindřich Korutanský
Manželky	Viola Těšínská
Dynastie	Přemyslovci
Otec	Václav II.
Matka	Guta Habsburská

Václav III. (6. října 1289, Praha – 4. srpna 1306, Olomouc) byl sedmým králem českým, králem polským (1305–1306) a uherským (1301–1305), poslední český panovník z dynastie Přemyslovců.

[editovat] Původ

Václav III. byl druhorozeným synem Václava II., českého a polského krále, a Guty Habsburské, dcery římského krále Rudolfa I. Habsburského.

Pocházel z dvojčat (sestra Anna zemřela v útlém věku). Přeživšími sourozenci byli (druhá) Anna Přemyslovna, Eliška Přemyslovna, Markéta Přemyslovna a nevlastní sestra Anežka.

[editovat] Uherským králem

Roku 1301 zemřel poslední Arpádovec na uherském trůně Ondřej III. a Václav II., přes nesouhlas královské rady, začal usilovat o získání uherského trůnu. Princ Václav III. byl již od února 1298 zasnoubený s dcerou zesnulého Alžbětou a 27. srpna 1301 byl po mnoha jednáních ve Stoličném Bělehradě (Székesfehérvár) korunován uherským králem a v hierarchii uherských králů získal jméno Ladislav V. (V. László). Faktický vliv však měl pouze na Slovensku a na západě dnešního Maďarska.

Václav III. na vyobrazení ze Zbraslavské kroniky (jako král český, polský a uherský)

Už v září 1301 se v Budíně objevil papežský legát Mikuláš Boccasini, pozdější papež Benedikt XI., zastupující zájmy Karla z Anjou a tlumočící názor, že jen papežská kurie má právo rozhodnout o uherském králi. Později papež Bonifác VIII. přikázal českému králi Václavovi II. (zároveň ho osočil, že se neprávem zve polským králem), aby do půl roku předložil doklady synových nároků na svatoštěpánskou korunu. K tomu vyzval i Anjouovce.

Opozice v Polsku i Uhrách proti přemyslovskému soustátí rostla. Římskoněmecký král Albrecht I. Habsburský se postavil na stranu papeže Bonifáce, který jediný z něj eventuálně mohl udělat císaře (byť s Václavem II. byli dosud spojenci a český král mu pomohl k německé koruně). Václav II. se marně snažil získat vojenskou podporu francouzského krále, který také neměl s papežem dobré vztahy. 31. května 1303 přiřkl Bonifác VIII. svatoštěpánskou korunu Karlu Robertovi z Anjou. Zprostil všechny poddané Václava III. přísah věrnosti.

Dle Palackého: „Posílaje králi Václavovi (II.) papežovu bulu, připojil k ní Albrecht (I. Habsburský) vyzvání, aby mu podstoupil království uherské i polské a země krakovské a míšeňské i chebské, pak aby odevzdal mu stříbrné doly kutnohorské k užívání na šest let, aneb aby položil pokuty osmdesáti tisíc hřiven stříbra za desátek říši římské prý povinný a dosud neodvedený.“ Václav samozřejmě odmítl. V Uhersku začal Václav III. rychle ztrácet podporu šlechty ve prospěch Karla z Anjou a nakonec zůstal obležený v Budíně. Roku 1304 ho otec Václav II. musel vojensky hájit a Václav III. za otcovy vydatné armádní pomoci odjel i s uherskou korunou do Čech.

[editovat] Samostatná politika Václava III.

Roku 1304 Přemyslovci vládli území většímu než samotná Svatá říše římská, během dvou let se jejich moc zhroutila úplně.

Pamětní deska s vyobrazením pečeti Václava III. v Olomouci.

Po smrti otce roku 1305 zdědil Václav III. českou a polskou korunu. Proti králi se dvěma korunami ovšem stál Albrecht I. Habsburský v říši a v Polsku Vladislav I. Lokýtek.

Václav zrušil zasnoubení se sestrou Ondřeje III. a jeho manželkou se stala pravděpodobně 5. října 1305 Viola Těšínská. Jednalo se o nerovný sňatek, jehož důvody nejsou příliš zřejmé. Ačkoliv pozdější kronikáři popisují Violu jako půvabnou, důvodem zřejmě nebyla právě její krása. Snad sehrála roli strategická poloha Těšínska na cestě z Prahy do Krakova.

Uherské koruny se Václav takticky vzdal a přenechal ji svému spojenci Otovi III. Dolnobavorskému z dynastie Wittelsbachů (ani ten ji však proti Karlovi Robertovi, který měl podporu papeže, nedokázal udržet). Václav uzavřel mír s Albrechtem Habsburským, kterému postoupil některá území (Chebsko, Plísensko a Míšeňsko), čímž si uvolnil ruce pro udržení polské koruny.

„Vzmáhání se moci Vladislava Lokýtka v Polsku,“ píše Palacký, „vyrušilo krále konečně z dlouhé jeho a zpustlé nečinnosti. Náměstkové jeho v oněch zemích, Mikuláš Opavský (vévoda v Krakovsku) a Jindřich z Lipé (ve Velikém Polsku) oznamovali, že jim nebude lze se udržeti, nedostane-li se jim z Čech pomoci branné.“ Vladislav Lokýtek dobyl královský hrad v Krakově.

Václav začal v létě 1306 sbírat zemskou hotovost. 4. srpna 1306 se zastavil v Olomouci v domě bývalého olomouckého děkanství (v sousedství dnešního dómu sv. Václava) a byl zabit třemi ranami do hrudi. Byl zavražděn v necelých sedmnácti letech, dožil se tak nejnižšího věku ze všech českých panovníků.

[editovat] 4. srpna v Olomouci

Václav byl nejprve pohřben v kryptě katedrály svatého Václava v Olomouci (1306-1326), odkud jej o dvacet let později nechala královna Eliška Přemyslovna převézt do zbraslavského kláštera a uložit vedle ostatků otce Václava II. Přemyslovské pozůstatky se bohužel ztratily nejen v průběhu husitských válek, kostra Václava III. se nedochovala vůbec.

Dle Zbraslavské kroniky: „Divíme se všichni, že se dosud až dodnes neví, kdo byl najisto pachatelem tak nezměrné hanebnosti. Byl však spatřen jakýsi rytíř, řečený Konrád z Botenštejna, rodem Durynk, jak vyskočil z paláce, drže v ruce zkrvavený nůž, a utíkal; a ti, kteří byli venku, ho chytili a jako vraha králova zabili, dříve než mohl promluvit nějaká slova. Zda byl on nebo jiný vinen, nevím, ví to Bůh, to však vím a je to známo celému světu, že záhuba onoho mladého krále způsobila vzrůst nesčíslných útrap.“:^[1]

Vražda šestnáctiletého Václava III., kterým vymřela legitimní větev Přemyslovců, sice zůstává neobjasněná, pravděpodobné ovšem je, že Konrád z Botenštejna (z Mulhova) vrahem nebyl. Pravý vrah možná podplatil stráže, aby Konráda (který snad chtěl ohlásit vraždu) ubili. Možná strážím i stačilo, když ho viděli s nožem. Ačkoliv za iniciátory vraždy byli často označováni Habsburkové nebo Vladislav I. Lokýtek, Josef Žemlička tvrdí, že mezi českými historiky převládá názor o jakési kolektivní vině české šlechty. Zřejmě se jednalo o promyšlenou akci určité zájmové skupiny.

Václavem III. sice vymřel jeho rod po meči, zdá se ovšem, že nezemřel úplně bez potomků. Jeho nemanželskou dcerou byla zřejmě Alžběta, která se narodila ještě před sňatkem s Violou Těšínskou.

Zbraslavská kronika o Václavovi píše, že v opilosti rozdával královský majetek a vůbec byl příliš rozmařilý. Možná byl ale autor kroniky k Václavovi příliš kritický - bujaré pitky pořádal i jeho otec, o tom však kronikář mlčí. Ve skutečnosti byla jeho krátká vláda vcelku rozumná a prozíravá, mohla přinést během několika let výsledky, ke kterým se Václav II. už nestihl dopracovat. Špatná pověst opilce a povaleče však už Václavovi III. zůstala.

[editovat] Genealogie

[editovat] Galerie

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Václav III.

Sochu Václava III. v Olomouci vytvořil v roce 1934 Josef Hladík.

Jezdecká strana pečeti Václava III.

Václav III.

[editovat] Související články

• Dynastie Přemyslovců

[editovat] Reference

1. ↑ Zbraslavská kronika. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1976. S. 150. (čeština)

[editovat] Bibliografie

• Legendy a kroniky koruny uherské. Praha : Nakladatelství Vyšehrad, 1988.
• Zbraslavská kronika. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1976.
• HÁDEK, Cyril. Konec Přemyslovců v Čechách. Praha : Nakladatelství Akropolis, 2006.
• MARÁZ, Karel. Václav III. : (1289-1306): poslední Přemyslovec na českém trůně. České Budějovice : Veduta, 2007.
• ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. Praha : [s.n.], 1986.
• ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005.

[editovat] Externí odkazy

Související články obsahuje Portál Středověk

• Heslo v encyklopedii KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918
• Stručný životopis Václava III.
• Václav III.
• Poslední noc krále Václava
• Konrád z Botenštejna
• Durynk zabil krále…
• První chemická válka…
• Špatná pověst Václava III.

Předchůdce: Ondřej III.

Uherský král Ladislav V. 1301 - 1305

Nástupce: Ota III. Dolnobavorský

Předchůdce: Václav II.

Český král Václav III. 1305–1306

Nástupce: Jindřich Korutanský

Předchůdce: Václav I.

Polský král Václav II. 1305–1306

Nástupce: Vladislav I. Lokýtek