Václav Konzal
Prom. fil. (PhDr.?) Václav Konzal (* 1931), překladatel zejména liturgických textů, paleoslovenista specializovaný na staroslověnštinu. Působí jako zástupce ředitele Slovanského ústavu AV ČR a vedoucí oddělení paleoslovenistiky a byzantologie.
Byl jedním ze šesti dětí v rodině úředníka. Jedním z jeho bratrů je tajně vysvěcený biskup Jan Konzal. Václav vyrůstal, podobně jako tři z jeho bratrů, v redemptoristickém internátním instututu pro ministranty na Svaté Hoře. Klášter přepadli v dubnu 1950 představitelé komunistického režimu a obyvatele internovali například v koncentračním táboře v Králíkách.
Původně chtěl studovat teologii. Protože z kádrových důvodů nemohl studovat orientalistiku ani klasickou filologii, byl nakonec přijat ke studiu ruštiny a gruzínštiny. V rámci tohoto studia se zaměřil na staroslověnštinu. Teologii vystudoval soukromě v rámci skryté církve.
[editovat] Liturgické překlady
Takzvaná pražská liturgická překladatelská skupina, v níž kromě něj byli ještě Miloslav Máša a Bonaventura Bouše, po 2. vatikánském koncilu vytvořila většinu dnes v římskokatolické církvi užívaných českých překladů liturgických textů. Reforma liturgie byla nejprve zaváděna v chrámu Panny Marie před Týnem pod vedením Jiřího Reinsberga.
Jejich dílem je překlad mešního řádu, obřadů Svatého týdne, prefací, různých rituálů (křest, svátost smíření, biřmování, pohřby, svatby, ordinační texty ke svěcení kněží a biskupů, breviář.
23. června 2004 rezignoval na členství v překladatelské skupině České liturgické komise při České biskupské konferenci, kde působil necelé dva roky.
- „Před 30–35 léty jsem na překladech s přáteli Miloslavem Mášou a Bonaventurou Boušem neskutečně dřel – a přesto to bylo plné radosti a naděje – po koncilu jsem cítil, jaké že to vanutí Ducha je, co je to radostná zvěst; když chodily přípisy podepsané Lercaro nebo Bugnini, s chtivostí jsem je pročítal. A dnes? Ducha evangelia nahradila litera apokryfu zvaného CIC, výzvy 2. Vaticana nahrazují příkazy a zákazy nedostatečně vzdělaných, tím však arogantnějších kuriálních ouřadů. V radosti lze lecjaké obtíže překonat, v žalosti sotva, já už aspoň nemůžu.“ (Z dopisu Miloslavu Vlkovi, 23.6.2004)
- „Jde o to, aby to, co má být pravdivé, nebylo hrou a tomu ta nová reforma hodně pomohla. Liturgie potřebuje kvasit. Neustále ji bude třeba zdokonalovat a přeměňovat.“ (z rozhovoru pro michelský farní list, 2001)
[editovat] Další činnost a ocenění
- Etymologický slovník jazyka staroslověnského, člen redakčního kruhu. Na slovníku pracoval asi 30 let, slovník vycházel v letech 1966-1997.
- Autor úvodu a poznámek ke knize Bonaventury Boušeho Malá katolická liturgika : tradice, kritika, budoucnost (Praha, Vyšehrad, 2004, ISBN 80-7021-709-X)
- Besědy na evangelia Řehoře Velikého, 1997–1999 řešitel projektu přípravy kritického vydání ve Slovanském ústavu AV ČR
- Studium problematiky svatováclavských legend, Modlitby k sv. Trojici a Modlitby proti ďáblovi.
- Člen redakční rady časopisu Teologie & Společnost
- V letech 1992–1994 formální šéfredaktor a člen redakčního kruhu revue Souvislosti (vzhledem k tomu, že výkonný zástupce Martin Putna byl pro církev jako šéfredaktor nepřijatelný).
- 9. května 2002 dostal cenu nakladatelství Vyšehrad za celoživotní práci a přínos pro toto nakladatelství.
- od 1. května 2005 je členem Rady „Výzkumného centra vývoje staré a střední češtiny (od praslovanských kořenů po současný stav)“, projektu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ústavu pro jazyk český AV ČR (etymologické oddělení a oddělení vývoje jazyka) a Masarykovy univerzity v Brně (Ústav českého jazyka Filosofické fakulty).
- Staroslověnské legendy českého původu. (Nejstarší kapitoly z dějin česko-ruských kulturních vztahů) Praha, Vyšehrad, 1976 (spoluautorství překladu)
- Byzantské legendy. Výběr textů ze 4.–12. stol. Praha, Vyšehrad, 1980 (spoluautorství překladu)
- Viktor Lazarev: Svět Andreje Rubleva, Praha, Vyšehrad, 1981
- Novgorodské ikony, 12.–17. století, Praha, Odeon a Leningrad, Aurora, 1984 (spoluautor překladu a autor ikonografického rejstříku)
- Písemnictví ruského středověku. Od křtu Vladimíra Velikého po Dmitrije Donského. Výbor z textů 11.–14. stol. Praha, 1989, ISBN 80-7021-016-8 (spoluautorství překladu)
- Staroslověnská Modlitba proti ďáblovi, Europa Orientalis, 1992, s. 171–231.
- Dionýz Dugas, Jozef Terek: Svatá země, Prešov, DINO, 1992, ISBN 80-85575-01-9
- Knihy tajemství a moudrosti. Mimobiblické židovské spisy: pseudoepigrafy Praha, 1995, ISBN 80-7021-144-X (1.), ISBN 80-7021-244-6 (2.), ISBN 80-7021-300-0 (3.), ISBN 80-7021-257-8 (2. vyd., 1998), (spoluautor překladu)
- Jacob Kremer: Budoucnost zemřelých – biblická naděje na osobní vzkříšení v proměnách času, Praha, Vyšehrad, 1995, ISBN 80-7021-142-3 (spoluautor překladu)
- Walbert Bühlmann: Jan XXIII. – zápas za budoucnost církve, Praha, Vyšehrad, 1997, ISBN 80-7021-218-7 (spoluautor překladu)
- Adolf Adam: Liturgický rok: historický vývoj a současná praxe, Praha, Vyšehrad, 1998, ISBN 80-7021-269-1 (překlad některých textů)
- František Václav Mareš: Cyrilometodějská tradice a slavistika, Praha, Torst, 2000, ISBN 80-7215-111-8 (překlad některých textů)
- Gloria - Hymnos heóthinos v Sinajském žaltáři - staroslověnský příspěvek k dějinám liturgie., kapitola ve sborníku Cyrillomethodiana, CTF UP, Euroslavica, 2000, ISBN 80-85494-56-6
- Adolf Adam: Liturgika – křesťanská bohoslužba a její vývoj, Praha, Vyšehrad, 2001, ISBN 80-7021-420-1 (spoluautorství překladu)
- Staroslavjanskaja molitva protiv d’javola Moskva, Indrik, 2002, ISBN 5-85759-168-6
[editovat] Odkazy a reference
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
