Václav Marek

Václav Marek (1908-1994) byl cestovatel, spisovatel, jediný český lappolog. Narodil se 5. března 1908 v Sadské. V roce 1929 odešel do ciziny. Po roce 1931 se usadil v norském Laponsku v údolí řeky Susny, dnes národní park Børgefjell. Za druhé světové války se účastnil norského odboje. Roku 1948 se vrátil do Československa. Pracoval v Myslivecké jednotě v oddělení výzkumu biologie zvěře a psal články s tematikou lovu a chovu lovných zvířat, lesnictví apod. Od roku 1951 byl zaměstnán ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství ve Strnadech na Zbraslavi, kde se zabýval půdní zoologií. Od roku 1955 byl zaměstnán v Československé akademii zemědělských věd v jejím Ústavu vědeckotechnických informací jako odborný dokumentátor a odborný pracovník.

Již od čtyřicátých let Marek sepisoval souhrnná díla o sámských dějinách, kultuře a náboženství. V časopise Československá et(h)nografie publikoval několik článků o náboženství a kultuře Sámů a drobné recenze. Vyšel mu román Kočovníci věčné touhy (Brno: Blok 1972), v němž Marek použil vyslechnuté sámské příběhy ze Susendalu. Za svou historickou studii Samene i Susendalen (Hattfjelldal: Hattfjelldal kommune 1992) získal kulturní cenu. Zemřel 14. května 1994 v Praze. Posmrtně vyšla sbírka jeho překladů sámské ústní slovesnosti Noidova smrt. Pověsti a pohádky z Laponska (Praha: Triáda 2000).

Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Václav Marek