Války o rakouské dědictví

Marie Terezie

Války o rakouské dědictví byly tři válečné konflikty o nástupnictví na trůnu Habsburské monarchie mezi Marií Terezií a jejími sousedy, Pruskem, Bavorskem a Francií. Důvodem války bylo odmítnutí nástupnictví Marie Terezie a Pragmatické sankce a také územní nároky pruského krále Fridricha II ve Slezsku.

První dva ze série konfliktů bývají proto také označovány jako slezské války, poslední střet je častěji nazýván podle své délky sedmiletou válkou.

V rámci prvních válek (v letech 1740-1748) došlo k několika dvoustranným konfliktům, které bývají pojímány jako samostatná střetnutí - jednalo se o koloniální války Španělska s Velkou Británií, a Velké Británie s Francií, dále o švédsko-ruskou válku. Do kontextu těchto bojů bývá řazeno i jakobitské povstání ve Skotsku.

[editovat] Příčiny a pozadí konfliktu

Podívejte se také na tyto články Pragmatická sankce, Karel VI.

Už v době války o španělské dědictví uzavřel tehdejší císař Leopold I. se svými syny dohodu o nástupnictví označovanou tradičně jako Pactum mutuae succesionis. Předpokládal totiž, že tito založí nové habsburské rodové větve - starší Josef ve střední Evropě a mladší Karel ve Španělsku. Kromě vzájemného následnictví v případě vymření mužských členů rodiny bylo poprvé zmíněno nástupnické právo žen.

Císař Karel VI.

Předčasná smrt Leopoldova syna Josefa I. roku 1711 způsobila nejen obrat ve válce o dědictví španělské, ale nutila posledního mužského příslušníka rodu Habsburků připravit řešení pro situaci, že by zemřel také bez dědice. 19. dubna 1713 byla vydána tzv. Pragmatická sankce, která v případě, že by Karlem VI. Habsburkové vymřeli, stanovovala následující pořadí dědiců: 1. dcery Karla VI., 2. dcery Josefa I., 3. dcery a poté sestry Leopolda I. a jejich potomstvo. Přestože se císař zasazoval o přijetí toho dokumentu jak sněmy jednotlivých zemí, tak sousedními panovníky a možnými nápadníky trůnu, vzápětí po jeho smrti 20. října 1740 byly nároky starší dcery a nové panovnice Marie Terezie zpochybněny.

Jejím cílem bylo udržení habsburského soustátí ve zděděné podobě, protože její nástupnická práva podle Pragmatické sankce byla zpochybňována sousedy. Od českých zemí byla v těchto válkách oddělena většina Slezska a Kladsko.

[editovat] První slezská válka (1740-1742)

Pruský král a braniborský kurfiřt Fridrich II. Veliký

Císař Karel VII.

Vzápětí po smrti Karla VI. napadli dědická práva Marie Terezie kurfiřti bavorský, saský a braniborský. Bavorský panovník a manžel dcery Josefa I. Karel Albrecht si nárokoval císařskou korunu a habsburské dědičné země na základě středověkého Privilegia minus, saský kurfiřt a polský král Friedrich August své nároky odůvodňoval sňatkem s jednou z dcer Josefa I. Braniborský kurfiřt a zároveň pruský král Friedrich II. vznesl na základě polozapomenutých smluv z 16. století dědické nároky na některá slezská knížectví.

Vojenské operace začaly v prosinci 1740 vpádem pruského vojska do Slezska. Armáda Friedricha II. byla tehdy nejmoderněji vybavenou a vedenou armádou Evropy, naopak rakouské oddíly byly oslabeny nedávno skončenými válkami s Turky a jejich organizace nebyla valná. Habsburské jednotky rychle ustoupily do Čech a na Moravu a pruské vítězství bylo završeno 10. dubna 1741 v bitvě u Molvic. Hrozba narušení mocenské rovnováhy v Evropě rozpadem podunajského soustátí vedla už v únoru 1741 ke sjednání protipruské koalice v Drážďanech. Jejími členy se stali Velká Británie, Rusko, Nizozemí a Sasko, které však koalici zase brzy opustilo. Ke spojencům Pruska patřila tři bourbonská království Francie, Španělsko a Neapolsko, dále Švédsko a kolínský kurfiřt.

V létě 1741 vpadla do Horního Rakouska a posléze do Čech spojená bavorsko-francouzská vojska. 26. listopadu byla obsazena Praha a 9. prosince 1741 byl bavorský kurfiřt českými stavy provolán králem. Tento vývoj přiměl Sasko ke změně dosavadní koalice. Tamějšímu kurfiřtovi byla za podporu císařské volby Karla Albrechta nabídnuta Morava, jež měla být zároveň povýšena na království, a Dolní Rakousko. Karel Albrecht byl v lednu 1742 skutečně zvolen císařem a korunován svým bratrem kurfiřtem a arcibiskupem kolínským. Touto dobou však už habsburské armády povolané narychlo z Uher a z Itálie vstupovaly do Mnichova, sídla nově korunovaného císaře. Ten požádal o pomoc svého pruského spojence Friedricha II., který vytáhl přímo proti Vídni. U Chotusic nedaleko Čáslavi porazil vojsko švagra Marie Terezie Karla Lotrinského. Svá vítězství si pojistil příměřím ve Vratislavi a berlínskou mírovou smlouvou z 28. července 1742. Marie Terezie byla nucena přistoupit na nevýhodný mír, kterým ztrácela Kladsko a téměř celé Slezsko, protože nutně potřebovala uvolnění svých armád pro boje se zbylými členy koalice na bavorské a italské frontě.

Příměří s Pruskem umožnilo habsburským armádám s přestávkami více než dvouletou okupaci Bavorska, rodové državy římského císaře Karla VII. Ten ironií osudu umírá právě 20. ledna 1745, kdy jeho jednotky opět vstupují do Mnichova. Vdova Marie Amálie, dcera Josefa I., potom se svou sestřenicí Marií Terezií uzavřela mír a její syn a následník Maxmilián III. Josef se vzdal nároků na císařskou korunu. Novým římským panovníkem se stal manžel Marie Terezie František I. Štěpán Lotrinský.

[editovat] Druhá slezská válka (1744-1745)

Po zvolení Františka Štěpána císařem a zneutralizování Bavorska vycítila Marie Terezie šanci na obnovení své vlády nad Slezskem. Porážka pruského panovníka Friedricha II. měla zároveň zabezpečit rakouskou hegemonii v Říši. V lednu 1745 byla ve Varšavě uzavřena protipruská koalice složená z Velké Británie, Rakouska, Nizozemska, Saska a Polska.

Útoku této koalice se snažil Friedrich II. předejít už 15. srpna 1744 vpádem do východních Čech, který měl oslabit rakouské jednotky. Protiofenziva spojených rakousko-saských vojsk následujícího roku skončila v rychlém sledu několika porážkami v bitvách u Hohenfriedbergu (nedaleko Svídnice) a Kesselsdorfu (v Sasku). Své úspěšné tažení završil pruský král obsazením Drážďan a kapitulací Saska. 25. prosince 1745 byl uzavřen Drážďanský mír , který potvrzoval jak pruskou držbu Slezska, tak císařský titul Františka Štěpána.

[editovat] Třetí válka o rakouské dědictví (1756-1763)

Hlavní článek: Sedmiletá válka

[editovat] Literatura

• Bělina, Pavel: Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek X., 1740-1792. Paseka, Praha 2001. ISBN 80-7185-384-4.
• Maur, Eduard: Marie Terezie: 12.5.1743. Korunovace na usmířenou. Havran, Praha 2003. ISBN 80-86515-22-2.
• Stellner, František: Fridrich Veliký. Cesta Pruska k velmocenskému postavení. Panevropa, Praha 1998. ISBN 80-85846-10-1.
• Tapié, Victor Lucien: Marie Terezie a Evropa od baroka k osvícenství. MF, Praha 1997. ISBN 80-204-0616-6.

[editovat] Související články

• Pragmatická sankce
• Marie Terezie
• Fridrich II. Veliký
• Karel VII.
• Sedmiletá válka

[editovat] Externí odkazy

Článek Aleše Skřivana v Historickém obzoru [1]