Vévoda

• titul panovníka vévodství; v případě velkovévodství je to titul velkovévoda
• nejvyšší šlechtický titul mnoha evropských zemí – Velká Británie (duke), Francie (duc), Španělsko (duque). Také v Rakousku-Uhersku před rokem 1918 (viz arcivévoda).

Etymologicky vychází ve většině jazyků z označení vojevůdce. Anglický duke nebo francouzský duc vychází z latinského původně vojenského titulu dux, německý herzog se dá vyložit jako „pán voje“, ekvivalentní je i české slovo vévoda (srov. polský wojwoda). Významná úloha, kterou mělo válečnictví ve středověkém světě, zcela přirozeně vedla k tomu, že z vojenské funkce se stal panovnický a šlechtický titul.

V raném středověku byl titulem vévody (dux) ve franské říši označováni jednak královi vojevůdci, jednak vojenští guvernéři rozsáhlých území (Champagne), jednak vládci kmenových knížectví uvnitř i vně říše (Bavorsko, Akvitánie).

V období vrcholného feudalismu se z vévodů stali často téměř nezávislí panovníci, kteří mnohdy převyšovali mocí i své vlastní krále. Tak například ve Francii vévodové normandští nebo akvitánští, burgundští nebo bretanští, ve Svaté říši římské vládci Saska, nebo Přemyslovci.

S postupující centralizací evropských monarchií během novověku většina polonezávislých vévodství zanikla, a vévodský titul začal být udělován loajálním šlechticům jako vyznamenání, bez reálné moci.

Ve slovanských zemích často není (nebo v minulosti nebyl) rozlišován vévodský, popř. velkovévodský a knížecí titul. Přispěla k tomu středověká praxe označování mnoha slovanských panovníků (pokud neměli mezinárodně uznávaný titul krále – rex) v diplomatickém latinském styku jako duces (sg. dux), zatímco ti před svým lidem vystupovali jako kňazi (sg. kňaz; původně *kъnędzь).

[editovat] Anglie

V Anglii původně vévodský titul nebyl vůbec užíván. Prvním vévodou (z Cornwallu) se stal tehdejší následník trůnu Edward "Černý princ" roku 1337. V dnešní době ve Spojeném království existuje 27 vévodských rodů, z nichž nejstarší je rodina Howardů, vévodů z Norfolku (od roku 1483). Vévodové patří mezi peery, ale nikoli mezi lordy, jejich postavení je vyšší. Dle protokolu jsou oslovováni Vaše milosti (Your Grace). Kromě nich ale existuje ještě 10 vévodů „královské krve“, mladších synů králů a jejich potomků. Nejznámější z nich je v současnosti asi Andrew, vévoda z Yorku, druhý syn královny Alžběty II.

[editovat] České země

V pobělohorském období se vévodský titul začal udělovat i nejmocnějším zasloužilým velmožům. Vždy byl spojen s knížecím titulem a vztahoval se ke konkrétnímu území. Na území českého království vznikly během historie celkem 4 vévodství:

• Frýdlantské, založené roku 1625 pro Albrechta z Valdštejna, především z bývalých Redernovských a Smiřických panství. Valdštejn se mu snažil dát polonezávislý charakter, plánoval výstavbu pevností, usiloval o zřízení biskupství, univerzity a vlastního sněmu. K vévodství náleželo i množství šlechtických leníků. Po jeho zavraždění roku 1634 bylo konfiskováno a zrušeno. Znakem frýdlanstského vévodství byla stříbrná orlice v červeném štítě.

• Krumlovské, založené roku 1628 pro knížete Jana Oldřicha z Eggenberku, především na území bývalého rožmberského panství. Po vymření Eggenberského rodu přešlo dědictví na Schwarzenberky. Znakem vévodství bylo pět červených, rožmberských růží. Používali ho ale jen Eggenberkové, rodina Schwarzenberků jej nepřijala.

• Roudnické, zřízené roku 1789 pro rodinu Lobkowiczů.

• Zákupské, zřízené roku 1818 pro Napoleonova syna a bývalého následníka Napoleona II., řečeného „Orlík“. Zaniklo jeho úmrtím roku 1832.

[editovat] Související články

• Velkovévoda
• Arcivévoda
• Vévoda z Yorku

Tento článek o historii je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.