Vítkovické železárny

Národní kulturní památka Vysoké pece ve Vítkovicích

Vítkovické železárny (VŽ) jsou podnikem těžkého strojírenství, který je unikátní svou polohou přímo v městské zástavbě v Ostravě-Vítkovicích. V minulosti se jednalo o kombinát s úplnou hutní výrobou (tj. od výroby surového železa a s tím souvisejících produktů, přes výrobu oceli až po její zpracování a produkci výrobků z oceli), v současnosti zde však již chybí hutní prvovýroba, tj. vysoké pece s navazujícími provozy.

[editovat] Vznik železáren

Na počátku 19. století se na území dnešního Moravskoslezského kraje nacházelo velké množství železářských hutí, které využívaly místní železnou rudu, dostatek vody a dřevěné uhlí ze zdejších lesů. Mezi nejvýznamnější patřily hutě v panství Hukvaldy, které patřilo Olomouckému arcibiskupství: jednalo se o hutě ve Frýdlantu, Ostravici a Čeladné. Na okolních panstvích pak byly např. hutě Baška, Ustroň, Ludvíkov, Janovice u Rýmařova či Sobotín.

Na základě návrhu Františka Xavera Riepela olomoucký arcibiskup Rudolf v roce 1828 definitivně rozhodl o výstavbě vysokých pecí ve Vítkovicích, které měly dodávat surové železo pro nově vybudovanou moderní pudlovnu ve Frýdlantě. Výhodou Vítkovic byla nejen poloha nepříliš daleko od Frýdlantu, ale také bezprostřední blízkost uhelných dolů a vodní síly řeky Ostravice.

Nakonec se ovšem situace poněkud obrátila a pudlovna byla 16. září 1830 otevřena ve Vítkovicích a dostala název Rudolfova huť. Se stavbou vysoké pece se ještě ani nezačalo, takže surové železo muselo být dováženo z Frýdlantu. Postupně však probíhala výstavba navazujících provozů, takže v roce 1831 už byla v provozu i válcovna, soustružna a zámečnická dílna.

[editovat] Železárny v majetku Rothschildů

Růst Vítkovického horního a hutního těžířstva v letech 1873–1907.

V roce 1835 se majitelem VŽ stalo Vítkovické horní a hutní těžířstvo, které ovládal bankéř Salomon Mayer Rothschild, který se v roce 1843 stal jediným majitelem železáren.

Pod Rothschildovým vlivem dochází ke skutečnému rozmachu železáren a konečně byla dostavěna také první vysoká pec, která byla zapálena v roce 1836. V roce 1843 pak VŽ měly v provozu již dvě vysoké pece a úroveň produkce se vyrovnala frýdlantským železárnám.

Jednou z nejvýznamnějších zakázek té doby byla dodávka kolejnic pro stavbu Rothschildovy Severní dráhy císaře Ferdinanda. V prvních letech však musely být tyto dodávky kryty z jiných železáren, neboť dostatečné kvality kolejnic bylo dosaženo až v roce 1839. Pro uspokojení rostoucí poptávky po kolejnicích byla od roku 1847 v provozu válcovna Anselomova huť. Významné však byly i další dodávky pro železnici, např. drobné kolejivo, výhybky, dvojkolí, mosty či vagóny.

Již třetí vysoká pec byla zprovozněna v roce 1856. Zcelna nová vysoká pec tzv. skotská, byla postavena v roce 1872. V té době to byla nějvětší vysoká pec v Rakousku-Uhersku.

V období 1843 až 1873, kdy byly železárny majetkem Rothschildů se počet pracovníků zvýšil desetinásobně z původního počtu 370 zaměstnanců. Pro své dělník stavěly železárny domky a noclehárny, zřízen byl také nejdříve primitivní špitál, který byl v roce 1853 nahrazen závodní nemocnicí.

[editovat] Dnešní stav

Vlivem předchozího rozvoje se původní železárny proměnily ve velký průmyslový podnik, který se zabýval také strojírenstvím. Koncem 20. století se podnik dostal do velkých ekonomických potíží a vláda musela ustoupit z původního plánu privatizace do rukou vedení podniku. Došlo k rozdělení oddělení železáren od strojírenské výroby a oba celky byly privatizovány samostatně. Od roku 2005 patří železárny do ocelařské a těžařské skupiny Evraz pod názvem Evraz Vítkovice Steel. Do části areálu se nastěhovala společnost Škoda Vagonka a. s., která vznikla odštěpením od Vagonky Studénka.

[editovat] Dopravní napojení železáren

Přestože byly zdroje železné rudy i uhlí z dnešního pohledu poměrně blízko od Vítkovic, doprava těchto surovin povozy výrobu značně prodražovala. Problémy byly také s expedicí výrobků. Vše se postupně měnilo s postupující výstavbou železnice. Za mezník lze považovat především 1. květen 1847, kdy byl zahájen provoz Severní dráhy císaře Ferdinanda v úseku z Lipníku nad Bečvou přes Ostravu do Bohumína, což značně ulehčilo expedici železáren. Přímá vlečka ze stanice v Přívoze až do železáren byla zprovozněna 1. dubna 1856 s použitím koňské trakce, od 17. července 1858 pak byly koně nahrazeny parními lokomotivami. Pro dodávku uhlí pro vítkovickou koksovnu pak bylo důležité zprovoznění Báňské dráhy v roce 1863.

[editovat] Vítkovice - kulturní památka

V roce 2002 byla železárna-koksovna a vysoké pece Vítkovických železáren spolu se souborem technického vybavení v tzv. Dolní oblasti Vítkovice a Dolem Hlubina vyhlášeny národní kulturní památkou. Dolní oblast Vítkovic spolu s areály Dolu Anselm, Dolu Michal a Dolu Vrbice je uvažována k přihlášce k zápisu do seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO.^[1]

[editovat] Reference

1. Matějček, Jiří; Vytiska, Josef: Vítkovice Železárny a strojírny Klementa Gottwalda. Práce, Praha 1978
2. Machotková, Jana: Ohlédnutí za 175 lety společnosti Vítkovice. Vítkovice, Ostrava 2003

1. ↑ Marketingová strategie rozvoje CR v turistickém regionu SMaS - Technické památky a atraktivity http://www.kr-moravskoslezsky.cz/zip/rr_ms_12.doc

[editovat] Externí odkazy

• VÍTKOVICE HOLDING Group (oficiální stránky)
• VÍTKOVICE STEEL, a.s. (oficiální stránky)
• Vítkovické železárny a důl Hlubina (informace na stránkách www.hrady.cz)