Výmarská republika

1919-1937

Výmarská republika je označení pro historické stádium Německa po pádu monarchií v Německu v roce 1918 až do nástupu nacistů k moci v roce 1933. Přestože oficiální název Německa i nadále zněl Německá říše (Deutsches Reich), jednalo se o čistě republikánský spolkový státní útvar, s demokratickou spolkovou ústavou, přijatou v roce 1919 ve Výmaru, kde se po lednových volbách roku 1919, sešel 6. února 1919 první skutečně demokraticky zvolený parlament v německé historii. Od tohoto města je také odvozeno označení pro toto období. Metropolí Německa však zůstal i nadále Berlín. Hlavou státu byl říšský prezident. V čele legislativy stál dvoukomorový parlament (Národní shromáždění) skládající se z říšského sněmu a říšské rady. V čele exekutivy stála říšská vláda, vedená říšským kancléřem, kterého jmenoval říšský prezident.

[editovat] Důsledky porážky Německa v první světové válce

28. června 1919 podepsali zástupci Výmarské republiky v Paříži Versailleskou mírovou smlouvu. Podle mírové smlouvy bylo Francii navráceno Alsasko-Lotrinsko (14 522 km²); Belgii postoupeno území Moresnetu a po plebiscitu i Eupén a Malmédy (celkem 1 036 km²); Polsku většina Poznaňska a Západního Pruska, část Slezska a nepatrná část Východního Pruska (celkem 46 142 km²; Československu Hlučínsko (316 km²); Gdaňsk s okolím (1 894 km²) byl přeměnen v nezávislé Svobodné město Gdaňsk pod patronací Společnosti národů; severní část Východního Pruska, Klajpeda s okolím (2 416 km²) se stala autonomní částí Litvy. Později došlo i k úpravě hranic s Dánskem, které získalo po plebiscitu severní část Šlesvicka (moderní dánský okres Jižní Jutsko), celkem 3 938 km². Sársko o rozloze 1 910,49 km² bylo na 15 let předáno do správy Společnosti národů a výnosy jeho dolů postoupeny Francii. Porýní bylo demilitarizováno a dočasně okupováno vítěznými státy. Zároveň Německo ztratilo všechny své kolonie. Území Německa se tak zmenšilo o 70 615 km² na 468 116,13 km² a navíc bylo postiženo mimořádně tíživými válečnými reparacemi.

[editovat] Politický vývoj

Oficální pohlednice výmarského národního shromáždění

Neschopnost demokratických politických stran utvořit stabilní vládní koalici přiměla prezidenta Hindenburga jmenovat v březnu 1930 Heinricha Brüninga kancléřem. Ten nahradil parlamentní demokracii autoritativnější formou vlády, nicméně Brüningova snaha zastavit zostřující se hospodářskou krizi selhala.

[editovat] Územní členění

Území Výmarské republiky bylo spolkovým státem, složeným z počátku ze všech původních spolkových zemí předchozího Německého císařství, které se staly republikami s německým označením Svobodný stát (Freistaat), případně Lidový stát (Volksstaat), či Svobodný lidový stát (Freie Volksstaat). Později došlo ke zmenšení počtu spolkových zemí.

[editovat] Spolkové země Výmarské republiky v letech 1920 - 1933

Seznam zemí je zde. S výjimkou Durynska, které vzniklo až 1. května 1920, Gothy a Koburgu (tyto dva státy existovaly v letech 1918-1920), existovaly všechny tyto státy již před rokem 1918. Údaje k tabulce odpovídají období od 1. května 1929, kdy byl Svobodný stát Valdek začleněn do Svobodného státu Pruska. Sársko které vzniklo roku 1919 vyčleněním částí území Bavorska a Pruska, bylo spravováno Společností národů a nemělo postavení spolkové země Německa, i když mělo vlastní zemský sněm (zde nazývaný zemská rada).

[editovat] Údaje o Svobodném státu Waldeku připojenému k Prusku ve dvou fázích

Tento spolkový stát se stal součástí Pruska 1. května 1929

[editovat] Spolkové země Výmarské republiky existující pouze do 3. dubna 1919

Sloučením těchto států vznikl 4. dubna 1919 Lidový stát Reuss

[editovat] Spolkové země Výmarské republiky existující pouze do roku 1920

Sloučením šesti z nich vznikla 1. května 1920 Země Durynsko, zatímco Svobodný stát Koburg se stal 1. července 1920 součástí Bavorska.

[editovat] Literatura

Staatz, Peter. Die Reichs- und Landtagswahlen im Kreis Düren während der Weimarer Republik. – Bonn : [s . n.], 1994. – 448 s. : CV autora, rejstřík, bibliografie, mapy, tabulky. – Inauguraldissertation zur Erlangung der Doktorwürde vorgelegt der Philosophischen Fakultät der Rheinischen Friedrich-Wilhelms-Universität zu Bonn