Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Vývoj člověka (antropogeneze)
Během čtvrtohor do své poslední fáze dospěl vývojový proces, který začal u primitivních primátů v paleocénu a který ze současného pohledu vyvrcholil vznikem „moderního“ člověka - Homo sapiens - asi před 200 000 lety.
Podle současných vědeckých poznatků se člověk vyvinul v důsledku komplikovaných a dlouhodobých historicko-evolučních procesů z okruhu úzkonosých opic Starého světa. - Někdy koncem starých třetihor se od nich odštěpila nová vývojová linie:
| Nadčeleď | Čeleď | Podčeleď | Tribus | Zástupci |
|---|---|---|---|---|
| Hominoidea | Oreopithecidae | Oreopithecus | ||
| Pliopithecidae | Pliopithecus | |||
| gibonovití (Hylobatidae) | gibon (Hylobates) | |||
| Hominidae | Dryopithecinae | Dryopithecus | ||
| Ramapithecinae | Ramapithecus, Sivapithecus | |||
| Ponginae | Gigantopithecus, orangutan (Pongo) | |||
| Homininae | Gorillini | gorila (Gorilla) | ||
| Hominini | člověk (Homo), šimpanz (Pan troglodytes), bonobo (Pan paniscus) |
Obsah |
| Zástupce | Popis a druhy |
|---|---|
| Aegyptopithecus | Žil v Egyptě v době asi jako Proconsul. Vážil přibližně 5–6 kg. |
| Ardipithecus | Byl velice robustní. Těsně před vyhynutím druhu můžeme mluvit dokonce o hyperrobustnosti.
Ardipithecus kadabba, Ardipithecus ramidus |
| Australopithecus | Tento rod je dnes slučován četnými nálezy z východní a jižní Afriky. Jeho zástupci byli asi 120 cm vysocí, pohybovali se po dvou končetinách, měli vzpřímenou postavu a mozkovnu s maximální kapacitou kolem 454 cm3. Žili v rovinách a stepích a živili se převážně masitou potravou a plody. Pravděpodobně již lovili i větší zvířata (např. koně či žirafy). Na lov se vydávali v tlupách, v nichž se uplatňovala určitá spolupráce.
Australopithecus anamensis, Australopithecus afarensis, Australopithecus africanus, Australopithecus garhi, Australopithecus bahrelghazali |
| Dryopithecus | Jde o rod, který byl formou blízký lidoopům. Byly to velké opice; obývaly východní Afriku, Evropu, severní Indii a Čínu. Příslušníci tohoto rodu byli velmi početní a jejich způsob života jim dovoloval po dobu přibližně 12 miliónů let (v období před 20 až 8 milióny let) osidlovat rozlehlá území. Dryopithecus je dnes považován za nejstaršího známého předchůdce lidské vývojové linie. Nebylo tomu však tak, že by se Dryopithecus v průběhu miliónů let vyvíjel přímo přes odpovídající mezistupně do podoby člověka. Existoval ještě dlouho víceméně v nezměněné podobě. |
| Gigantopithecus | Byl větší než gorila, vyskytoval se v Číně a Indii. |
| Oreopithecus | Byl vysoký kolem 1,2 m, vážil asi 40 kg, obýval jižní Evropu (oblast dnešní Itálie) a Afriku.
Oreupithecus bamboli |
| Orrorin | Chodil po dvou končetinách. Žil asi před 8 miliony let.
Orrorin tugenensis |
| Paranthropus | Pochází z Afriky, byl ve srovnání s australopithékem vyšší a celkově mohutnější. Žil v lesnatém terénu a živil se převážně rostlinnou potravou. Lebku měl masivnější a těžší. Dnes převládá názor, že tento rod byl specializovanou býložravou vývojovou větví čeledi Hominidae, která žila ve stejné době jako Australopithecus a Homo habilis a vyhynula někdy na počátku středního pleistocénu. Podle skutečného datování žili zástupci rodu Paranthropus v rozmezí před 2,7 – 1,5 milióny let. Šlo o slepou vývojovou větev, která se možná oddělila od australopithéka.
Paranthropus aethiopicus, Paranthropus boisei (Leakey, 1959), Paranthropus robustus (Broom, 1938) |
| Pliopithecus | Předchůdce gibbonů. |
| Proconsul | Předchůdce šimpanzů a možná také goril. Žil přibližně před 17 miliony lety. |
| Propliopithecus | |
| Ramapithecus | Vyvinul se před 14 miliony let z dryopithéka. Byl 100 – 110 cm vysoký, první opravdový předchůdce člověka. Můžeme na něm pozorovat první vývojový krok směrem od opice k člověku (anatomické důkazy). Do dneška jsou z ramapithéka známy pouze nálezy čelistí a zubů. Ramapithecus žil převážně na stromech světlého lesa, ale jeho zuby dokazují, že se živil jinak než ostatní opice: zatímco většina dávných lidoopů dávala přednost měkkému ovoci, jedl Ramapithecus vydatnější, ale tužší stravu. Silná zubní sklovina, která vykazuje výrazné stopy opotřebení, a jeho široké stoličky prozrazují, že jedl ořechy, semena, kořínky a další pevnou stravu. Jeho řezáky byly kratší než u ostatních opic a menší byla také dáseň. To s sebou přineslo první přiblížení se k lidské podobě obličeje. Čelist ramapithéka byla kratší než u ostatních opic a jeho stoličky měly, obdobně jako již u dryopithéka, stejné zvrásnění jako stoličky lidské. Ramapithecus žil stejně jako jeho předchůdce a zároveň současník Dryopithecus ve východní Africe, jižní Asii a pravděpodobně také v Evropě a příliš se v průběhu přibližně 8 miliónů let nezměnil.
Ramapithecus punjabicus |
| Sahelanthropus | Kříženec šimpanze a člověka.
Sahelanthropus tchadensis |
Příslušníci rodu Homo se od australopitéka odlišují těmito znaky:
Existují dvě teorie vzniku rodu Homo:
Žil asi před 2,4 – 1,5 milióny let, byl asi 130 cm vyskoký, vážil 30 – 42 kg. Vyvinul se v jížní a východní Africe v pozdním pliocénu a raném pleistocénu. Lebka byla zaoblenější než u australopithéka, čelo ploché, měl mohutné nadočnicové valy (hlavně u mužů); bradový výběžek nebyl vytvořen. Tradičně se předpokládá, že se mezi 2,5 – 2 milióny let vyčlenil z australopithéka. Podle posledních nálezů však žil zhruba ve stejné době.[zdroj?] Má menší stoličky a větší mozek než australopithék. Průměrná kapacita mozkovny činila 641 cm3. Měl vzpřímenou postavu a byl dobře přizpůsoben k pohybu po dvou končetinách. Vyráběl nástroje z kamene a možná ze zvířecích kostí.
Žil od 1,8 do 1,25 miliónů let před dneškem, je označován také jako Homo erectus ergaster. Vytvořil pěstní klín. Objevovaly se u něj počátky řeči. Zabýval se lovem menších zvířat a sběrem. Jeho mozek vážil už okolo 1kg. Stopařství. Šířil se z Afriky dále do Evropy a Asie.
Žil před 1 250 000 – 100 000 lety. V raném pleistocénu (před 1,5 – 1 milióny let) vyspěl Homo habilis a začal vyrábět komplikovanější kamenné nástroje; tyto a jiné odlišnosti jsou pro antropology dostatečné, aby druh klasifikovali jako nový – Homo erectus. Jeho slavným příkladem je tzv. pekingský člověk (Homo erectus pekinensis); jiné pozůstatky byly nalezeny v Asii (význačná je Indonésie), Africe a Evropě. Mnozí paleoantropologové nyní používají termín Homo ergaster pro neasijské členy této skupiny a rezervují název Homo erectus pouze pro fosílie nalezené v Asii. Toto tvrzení podkládají drobnými rozdíly ve stavbě kostry a zubů, které Homo erectus trochu odlišují od Homo ergaster. Hlava člověka vzpřímeného byla předkloněná, obličej byl mohutný, hrubě modelovaný s malým širokým nosem a se silnými vystouplými čelistmi. Čelo bylo nízké, nazad ubíhající, nadočnicové oblouky byly nadměrně vyvinuty. Čelisti byly silné, spodní čelist byla bez brady. Měl mírně klenutou mozkovnu, kapacita lebeční se pohybovala v rozmezí 750 – 1 250 cm3. Podle tvaru nalezené stehenní kosti byla jeho postava vzpřímená a dosahovala výšky 165 – 170 cm.
Obýval Severočínskou nížinu, naleziště pozůstatků se nachází 44 km jihozápadně od Pekingu – u vesnice Čou-kchou-tien ve vápencových kopcích s mnoha jeskyněmi. Jedna zvlášť velká jeskyně dosahovala původně rozlohy srovnatelné s fotbalovým hřištěm (150 m × 45 m a v jednom místě 36,6 m na výšku). Na severovýchodě měla jeskyně malý vchod. Tuto jeskyni poprvé osídlil lidský rod zhruba před 400 000 lety a osídlení trvalo bez přerušení 200 000 let, až do doby, než byla jeskyně téměř úplně zaplněna odpadky. Toto sídliště pekingského člověka je zapsáno na seznamu památek UNESCO.
V roce 1921 byl jeden zub z této lokality identifikován jako zub primitivního předchůdce člověka. První lebka byla nalezena v roce 1929. Pečlivé vykopávky z let 1921 – 1937, obnovené roku 1959, dosud odkryly přes sto tisíc kamenných nástrojů, přes stovku zubů, čtrnáct lebek a mnoho dalších kostí celkem asi ze čtyřiceti jedinců druhu Homo erectus, velmi podobného jiným raným formám lidského rodu objeveným na Jávě (1891), v Evropě, na Předním východě a v Africe.
Byli to lidé malého vzrůstu. Pekingský muž měřil na výšku necelých 1,6 metru, pekingská žena kolem 1,4 metru. Měli silné lebeční kosti a ustupující brady, avšak kapacita jejich mozku byla 850 – 1 300 cm3 (proti 775 – 900 cm3 člověka z Jávy a 1 350 cm3 raného Homo sapiens). Byli to lovci, rybáři a sběrači a používali oheň; osvětlovali jím jeskyni a upravovali na něm maso – ze sedmdesáti procent se jednalo o vysokou zvěř, v obydlí pekingského člověka však byly nalezeny také kosti leoparda, medvěda, šavlozubého tygra, hyeny, slona, nosorožce, velblouda, vodního buvola, divokého prasete a koně. V jeskyni nabyly nalezeny žádné hroby ani kompletní kostry, avšak některé lebky byly proražené, z čehož se usuzuje, že pekingský člověk byl částečný kanibal, nebo alespoň lovec lebek, který si pochutnával na mozku svých obětí. To vše dohromady znamená, jak říká K. C. Chang (1986), že nález pekingského člověka je „obrovským úlovkem paleoantropologie“.
Heidelberský člověk žil před 800 – 300 tisíci lety, je označován také jako Homo sapiens heidelbergensis a Homo sapiens paleohungaricus. Měl tzv. maurskou čelist. Kapacita mozkovny dosahovala 1200cm3. Jako první osídlil Evropu, nálezy pocházejí z Německa.
Protoneandrtálci (před 150 000 – 120 000 lety) a klasičtí neandrtálci (před 100 000 – 40 000 lety) měli robustní kostru o byli 160 cm vysocí. První zbytky byly objeveny v r. 1856 ve Feldhofské jeskyni v Neanderově údolí řeky Düssel, východně od Düsseldorfu v Německu; nejvýznamnějšími nalezišti v České republice a na Slovensku jsou Gánovce u Popradu, Šipka u Štramberka a Moravský kras. První nálezy byly původně popsány jako Homo neanderthalensis King, 1864. Jde o vymřelou slepou vývojovou větev. Člověk neandrtálský žil v období před 250 – 30 tisíci lety, je označován také jako Homo sapiens neanderthalensis. Vedou se spory, zda tvoří „neandrtálec“ samostatný druh, nebo jestli se jedná o poddruh Homo sapiens. Převažuje názor, podle kterého se jedná o dva rozdílné druhy (na základě zkoumání mitochondrického DNA a DNA Y-ového chromozomu a zjištění, že nedošlo k míšení genů s Homo sapiens).
Byl 12 000 let starý (vědecké periodikum Nature 28. 10. 2004) a asi 110 cm vysoký.
Jeden typ tohoto člověka (se širokým obličejem) se nazývá kromaňonec podle naleziště Cro-Magnon ve Francii. Na území České republiky se nachází řada nalezišť: Předmostí v Přerově, Dolní Věstonice, Pavlov, Brno, Koněprusy, Mladeč aj.
Druh Homo sapiens žije od období před 200 000 lety dodnes. Mezi obdobím před 400 000 lety a druhou meziledovou dobou, asi před 250 000 lety, se zvětšovala jeho lebka a vyvinulo se lepší zpracovávání kamenných nástrojů, což dokládá změnu z Homo erectus na Homo sapiens. Důkazy dokládají migraci Homo erectus z Afriky a následnou transformaci Homo erectus na Homo sapiens v Africe (jinde důkazy chybějí). Následující migrace v rámci Afriky a ven z ní nahradila dříve rozšířený druh Homo erectus. V současnosti nejsou žádné další důkazy o různém vývoji Homo sapiens na různých místech světa, a tak je tato oblast častým debatním tematem v oblasti paleoantropologie.