Včelařství

Včelí úly

Včelaření je chov včely medonosné za účelem získávání včelích produktů. Mezi hlavní včelí produkty patří med a vosk, dále jde o propolis, pyl, mateří kašička a včelí jed.

Může mít jednak podobu záliby ve volném čase, na straně druhé v ČR existuje několik desítek včelích farem, které jsou na získávání včelích produktů existenčně závislé. V případě chovu včel ze záliby je získávání včelích produktů často až druhořadou záležitostí. Produkce medu a ostatních včelích produktů není nejvýznmnějším přínosem včel. Tím je užitek, který přinášejí jako opylovači. Opylování je nejvýznamnější na ovocných stromech, olejninách, krmovinách pěstovaných na semeno a na technických plodinách.

Včely mají oproti volně žijícím opylovačům podstatnou přednost, mimo matky přezimuje i cca 20000 jejich dělnic, které opylují rostliny okamžitě na počátku jara. Včely mají ještě další vzácnou vlastnost a tou je věrnost květu, která spočívá v tom, že včela dokončí opylování květů druhu rostliny na které začala se sběrem nektaru a pylu. Ekonomický význam opylování je přibližně desetinásobný oproti ceně ostatních produktů. Proto je přesouvání včelstev - kočování v mnoha státech výnosnou včelařskou činností. Biologickou jednotkou ve včelařství je včelstvo. Jednotlivými složkami jsou - matka, dělnice, trubci, plod a včelí dílo se zásobami.

Včely vyžadují včelařovu neustálou péči, mimo jiné léčení včelí choroby a potlačování rozvoje včelích škůdců. Včely se chovají v úlech nejrůznějších konstrukcí. Při spontánním rozdělování včelstva vzniká roj, který je základem nového včelstva.

[editovat] Historie

Chov včel na počátku novověku (J. A. Komenský)

Dlouhou dobu byl med hlavním a nejrozšířenějším sladidlem v evropské kuchyni. Ještě v éře před vznikem zemědělství lidé vybírali v lese med divokým včelám, o čemž se dochovaly doklady v podobě nástěnných jeskynní maleb ve Španělsku z konce starší doby kamenné. Nejznámější je skalní kresba objevená v Pavoučí jeskyni (Cueva de la Araňa) v Bicorp u Valencie datovaná kolem 12 tisíc let př. n. l. Tato skalní malba detailně popisuje vybírání medu včelám. V Izreali nebo v Libanonu se včely v době 5000let př.n.l. volně usazovaly v hliněných hrních, které se v těchto zemích používají dodnes.

[editovat] Vývoj včelařství u nás

V 9. století byly zakládány brtě v lesích v dutinách stromů, ať už přirozenou cestou nebo se zhotovovaly úmyslně. K tomuto včelaření potřebovali včelaři velké množství rozličných pomůcek a nástrojů (například. sekery, nože, lopatky, vidličky k vybírání plástů a pomůcky k výrobě kouře). Ve středověku si společnost včelařů velmi vážila, včelaři měli vlastní cechy, mohli nosit zbraň, měli zvláštní práva a vlastní, tzv. včelařský soud.
Později se začaly vyrábět úly, které měly obrovskou výhodu a tou bylo přestěhování včel do blízkosti včelařova obydlí, čímž se značně zjednodušila práce o včelstvo. Nejjednoduším typem ůlu byly kláty, které se zhotovovaly z ručně vydlabaných částí kmenů. Úly se tedy vyráběly především z kmenů, později ze slámy, rákosu, palachu nebo proutí.
Dalším vývojovým stupněm byla v 18. století kruhová košnice. Kláty i koše měly však společnou nevýhodu, prohlídka včelstva a zjištění jeho stavu nebyla možná bez nerušení nebo zničení díla. Tohoto problému si byl vědom i švýcarský chovatel včel Francois Huber, a proto vymyslel úl, do kterého bylo možné nahlédnout; byl to tzv. Huberův rámkový úl. Ani tento úl však nebyl dokonalý a o zlepšení se postarali tři další chovatelé včel. Slezský farář Johannes Dzierzon postavil úl ze dřeva s pevným víkem a dnem a uvnitř umístil dřevěné lišty jako nosiče plástů. Jeho žák, baron von Berlepsch poprvé použil rámek. Vynález rámků byl předpokladem dalšího rozvoje včelařské techniky. Stolařský mistr Johannes Mehring zhotovil umělou mezistěnu ze včelího vosku a upevnil ji do rámku. Během druhé poloviny 19. století došlo k rozvoji včelařství, k zavádění nových úlů, pomůcek a způsobu chovu. Byly také zakládány první včelařské spolky a výrazně vzrostl počet včelařů a včelstev. Od roku 1867 jsou vydávány první speciální časopisy zabývající se chovem včel. V Praze to byl Včelař a na Moravě Včela brněnská. Mezi nejvýznamnější pomůcky nově zavedené v této době patří především medomet, nářadí ke zhotovování mezistěn a jejich upevňování v rámku, dělící mřížka a další pomůcky pro chov matek. Dále byly sestrojeny pomůcky na odvíčkování plástů, čištění medu, plechové dýmáky, stříkačky, sluneční tavidla, vařáky a pařáky na vosk apod. Na začátku 20. století se včelaři začaly více zajímat o včelí nákazy. Jednalo se především o varroázu, nosematózu a mor včelího plodu. Od začátku šedesátých let se intenzivně provádí plemenářská práce, která souvisí s rozšířením inseminace včelích matek.

[editovat] Související články

• Colony Collapse Disorder
• Právní předpisy ve včelařství

[editovat] Odkazy

• Český svaz včelařů
• Stránky o včelařství