Věštírna v Delfách

Delfská Pýthie věští

Gnóthi Seautón neboli poznej sám sebe. Právě tento nápis stál nad vchodem do chrámu nejslavnější věštírny starověku – věštírny v Delfách. Bylo to jasné poselství příchozím: „Nikdo by si neměl myslet, že je víc než pouhý člověk, ježto nikdo neujde svému osudu…"

[editovat] Bájná historie

Delfy leží v podhůří Parnasu a odedávna zde byl Apollónův chrám a věštírna. I když ne tak zcela odedávna. Před Apollónem tu měl chrám a věštírnu někdo jiný – bohyně země Gé (Gaia). Její svatyně byla střežena dračím bohem Pýthónem. Bůh slunce a světla Apollón, proměniv se v delfína, doplaval do Delf, zabil Pýthóna a přivlastnil si svatyni. Stal se jejím patronem. Na oslavu tohoto činu založil Pýthické hry a zasvětil trojnožku, na které potom sedávala věštkyně Pýthia. K okrsku patřilo divadlo a stadion pro zhruba 7000 diváků. V zimě Apollón odjížděl a správu svatyně měl na starosti jeho bratr Dionýsos.

[editovat] Význam věštírny

Žádný státník se neodvážil vydat do války nebo činit závažná rozhodnutí bez rady z Delf, což jí dávalo obrovský vliv. Apollónovi kněží tak museli mít dobrý přehled o politice, diplomacii a hlavně celé zemi a lidech, aby mohli správně vykládat Pýthiina zmatená proroctví. Je známo, že za tímto účelem fungovala v Delfách jakási „tajná služba“. Díky tomu měli kněží obrovskou kartotéku lidí. To Delfám jako jediným umožnilo uspět v testu věštíren provedeným vládcem Kroisem.

Největšího rozmachu dosáhla věštírna v 7. - 6. století př.n.l. Delfy sloužily i jako pokladnice bohatých měst, která se nacházela právě v Apollonově okrsku. Vliv věštírny ale postupně slábl a její osud zpečetil zákaz uctívání pohanských kultů, ten vydal císař Theodosius r. 395.

[editovat] Věštby

Nejsvětější místo se nazývalo Adyton, zde věštila Pýthie. Byl patrně ve stejné místnosti, kam chodili lidé pro věštbu. Pýthie byla za závěsem, takže jí prosebníci slyšeli, ale neviděli. Pýthie byly kněžky bohyně Gé, právě té, které byla svatyně zasvěcena před Apollónem.

Před věštěním se musela vykoupat v kalském prameni, poté ji odvedli k dalšímu prameni, ze kterého se napila a získala tak věštecké schopnosti. Po skončení všech přípravných procedur ji odvedli do Adytonu. Nutno podotknout, že celou cestu k prameni, od pramene až do svatyně byla zahalena šátkem a šla v doprovodu kněží. Při samotné věštbě seděla Pýthie na trojnožce a z díry pod ní se řinul kouř z vavřínových listů a další stimulující kadidla. Čímž se dostávala do transu. Návštěvník obětoval medovník, který potom kněží prodávali za peníze. Bohatí platili více než chudí, ale zato pro ně Pýthie upadla do transu a odpovídala celými větami. Chudí se museli spokojit s prostým losováním, kde výsledek byl ano nebo ne. Upadání do transu bylo totiž nebezpečné. Stávalo se, že se Pýthie zbláznila či dokonce zemřela. Vždy se ve věštění střídaly dvě a třetí byla připravena zastoupit, pokud by se něco stalo.

[editovat] Konkurenční věštírny

• Dodóna (nejstarší věštírna Řecka)
• Efýrská věštírna zesnulých (kde si z návštěvníka 29 dní dělali co chtěli, až byl úplně mimo sebe, a pak se mu ukázali prohlašuje, že jsou duchové zesnulých)
• Amfireon v Oropě (blízko Athén, mnoho hotelů lázní, velice luxusní)
• Věštírna v Didyme (nejvlivnější věštírna Malé Asie blízko Milétu, vedla z něj cesta dlouhá přes 16 km, široká 7 m a byla lemována množstvím soch)

[editovat] Zdroje

• Sofiin svět (1991)
• http://www.morskykonik.unas.cz/recko.php
• http://www.religionistika.net/pages/12/vestirny%20a%20vesteni.doc

[editovat] Související články

Projekt Wikisource obsahuje původní text související s tímto článkem:

Věštírna delfská

• Delfy