Věta (lingvistika)

Věta je slovní vyjádření myšlenky, má stránku významovou, mluvnickou, zvukovou a grafickou. Tradiční pohled chápe jako českou větu celek, který je založen na určitém slovesném tvaru, tedy přísudku. Existují ale větné celky, které na přísudku založeny nejsou - takové celky se označují jako polovětné konstrukce nebo jmenné věty. Např. "Pozor!" nebo "Kouření zakázáno".

Tradičně rozlišujeme:

• větu jednoduchou – větný celek vyjadřující jedinou myšlenku;
• souvětí – větný celek složený z více vět, který vyjadřuje složitější myšlenku nebo více myšlenek.

V souvětí se rozlišují hlavní věty a vedlejší věty, přičemž vztahy mezi hlavními větami a typy vedlejších vět a vztahy mezi nimi jsou kategorizovány.

Definovat přesně, co je věta, je nevyřešeným úkolem nejen české jazykovědy.

[editovat] Vztahy mezi větami

Pokud souvětí obsahuje alespoň dvě věty, které jsou na sobě mluvnicky nezávislé (tzv. hlavní věty), označuje se souvětí jako souřadné, a to bez ohledu na to, zda obsahuje i vedlejší věty. Souvětí s jednou hlavní větou se nazývá podřadné souvětí.

Mezi dvojicemi hlavních vět, z nichž sestává souvětí, může být různý vztah. Ten lze odhadovat podle použité spojky nebo způsobu spojení. Před spojkami a, i a ani se ve slučovacím poměru nepíše čárka, v ostatních případech spojení vět se věty oddělují čárkou. Je-li použito více spojek za sebou, čárka se píše pouze před první z nich.

• slučovací: čárka bez spojky, a, i, ani, ani - ani, hned - hned, napřed - potom
• stupňovací: ba, ba - i, ba - ani, nejen - ale, nejen - i, nejen - nýbrž, dokonce, (nejen) – ale i; ve stupňovacím významu se často používají i slučovací spojky, v takovém případě se před nimi píše čárka (tedy přidáním čárky se možnosti uvedené později zdůrazňují)
• odporovací: ale, však, avšak, (sice) – ale, nýbrž, leč
• vylučovací: nebo, anebo, buď – nebo, buď - anebo, či
• příčinný (důvodový): neboť, vždyť, totiž
• důsledkový: proto, a proto, tedy, a tedy, tudíž, a tak

[editovat] Druhy vedlejších vět

Vedlejší věty se rozlišují podle toho, jaký větný člen vyjadřují (zastupují). Některé věty mohou být víceznačné, t. j. lze je vykládat různými způsoby (například zároveň jako časovou i podmínkovou větu), přičemž pokud jsou tyto různé významy slučitelné, nemusí být taková víceznačnost chybou.

Obvykle se rozlišují tyto druhy vedlejších vět:

• podmětná, zastupuje podmět („Kdo je osel, nechť se přihlásí.“)
• přísudková, vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou. („Jsem, kdo jsem“. „Dědeček je z těch, kdo se nemýlí.“)
• přívlastková, závisí na podstatném jménu, zastupuje přívlastek („Člověk, který mi to řekl,…“)
• předmětná, závisí na slovese, zastupuje předmět („Zajímá mě, co tím chtěl říci“)
• příslovečná, závisí na slovese, zastupuje příslovečné určení
  • místní, zastupuje příslovečné určení místa („Je to tam, kde to má být“)
  • časová, zastupuje příslovečné určení času („Když spadl, zlomil si nohu“)
  • podmínková, zastupuje příslovečné určení podmínky
  • způsobová, zastupuje příslovečné určení způsobu
  • měrová, zastupuje příslovečné určení míry
  • příčinná, zastupuje příslovečné určení příčiny („Nepůjdu tam, protože nechci“)
  • účelová, zastupuje příslovečné určení účelu
  • přípustková, zastupuje příslovečné určení přípustky („Šel tam, přesto že se to nesmí“)
• doplňková, závisí zároveň na slovese i podstatném jménu, zastupuje doplněk.

Vedlejší věty se někdy dělí také podle způsobu spojení, a to na

• spojkové, uvozují se podřadicí spojkou (že, když aj.)
• vztažné (relativní), uvozují se vztažným zájmenem (kdo, co, jaký aj.) nebo vztažným příslovcem (kdy, kde aj.) a obvykle rozvíjejí obsah zájmene nebo jména obsaženého v hlavní větě

Toto dělení ale není příliš obvyklé ani jednoznačné.

[editovat] Související články

• Syntax
• Negramatická věta
• Matematická věta
• Věta (hudební)

Tento lingvistický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.