Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (VŠUP) je veřejná vysoká škola se studijními obory malby, ilustrace a grafiky, oděvního výtvarnictví, designu, grafického designu, keramiky a porcelánu, fotografie, architektury. Působí zde také autoři české animace.

[editovat] Dějiny

[editovat] Založení

Založena byla v roce 1885 jako Umělecko-průmyslová škola v Praze (UPŠ). V době svého vzniku byla první a jedinou státní uměleckou školou v Čechách. Jejím úkolem bylo podle zakládací listiny „vychování v umění dovedných sil pro umělecký průmysl a vycvičení učitelských sil pro vyučování uměleckoprůmyslové a pro učitelství kreslení na školách středních“.

Byla členěna na tříletou všeobecnou školu, na niž navazovaly tří- až pětileté odborné a speciální školy s obory architektura, sochařství, kresba, malba, zpracování kovů, řezbářství, malba květin, textil.

Profesorský sbor byl vybírán z předních osobností české kultury. Prvním ředitelem školy byl architekt František Schmoranz mladší, v pedagogickém sboru působili mj. František Ženíšek (1885-1896), Josef Václav Myslbek (1885-1896), Jakub Schikaneder (1885-1923), Celda Klouček (1887-1917), Felix Jenewein (1890-1902), Bedřich Ohmann (1888-1898).

Mezi první absolventy patřili Jan Preisler, Stanislav Sucharda, Josef Mařatka, Vojtěch Preissig, František Kobliha, Bohumil Kafka a Julius Mařák.

V roce 1896 bylo posíleno postavení Akademie výtvarných umění (AVU) jejím zestátněním, UPŠ opustila část pedagogického sboru a škola se orientovala především na užité obory.

Novým ředitelem se stal architekt Jiří Stibral (1886-1920), v pedagogickém sboru působili Stanislav Sucharda, Jan Preisler, Karel V. Mašek, Alois Dryák, Ladislav Šaloun a Jan Kotěra, který prosazoval „jednotu výtvarné kultury a tvorby moderního slohu“.

[editovat] Secese

Na přelomu století se UPŠ stala jedním z center secesního hnutí, inspirována jeho úspěchy na sklonku 19. století. A tak škola reprezentovala české umění na světové výstavě v Paříži v roce 1900, kde získala prestižní Grand Prix.

K nové generaci studentů na počátku 20. století patřili budoucí představitelé českého kubismu a meziválečné avantgardy – Josef Čapek, Václav Beneš, Josef Gočár, František Kysela, Bohumil Kubišta, Otakar Novotný, Linka Procházková, Jan Zrzavý, Václav Špála, Josef Šíma, Emilie Paličková, Jaroslav Rössler a Pravoslav Kotík.

[editovat] ČSR

V roce 1918, po vzniku ČSR, se UPŠ sice nepodařilo získat postavení „Vysoké školy dekorativního umění“ o nějž usilovala, přesto ale posílila svou autonomii.

Od roku 1920 ji vedl volený rektor a do jejího sboru přišly nové umělecké osobnosti – Pavel Janák, František Kysela, Jaroslav Horejc, Vratislav Hugo Brunner, Helena Johnová. Dále historikové umění Antonín Matějček, Václav Vilém Štech a Jaromír Pečírka.

V prvních letech samostatného státu škola usilovala o vytvoření „nového národního slohu“, stále ale založeného na ornamentu v tradici art deco („dekorativní umění“, pokračování secese, s teoretickými manifesty z počátku století). Roku 1925 reprezentovala Československo na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži, kde se jí dostalo jak oficiálního uznání, tak ale také kritiky z pozic evropské avantgardy.

Pod sílícím mezinárodním vlivem se koncem dvacátých let škola začala orientovat na konstruktivismus a funkcionalismus. Německým Bauhausem byl silně ovlivněn architekt Otakar Novotný. K absolventům meziválečné doby patří mimo jiné Jan Bauch, Cyril Bouda, Karel Černý, Toyen, František Foltýn, Ludovít Fulla, Mikuláš Galanda, František Gross, František Hudeček, Josef Kaplický, Antonín Kybal, Zdeněk Sklenář, Karel Souček, Ladislav Sutnar, Karel Svolinský, Jiří Trnka a Ladislav Zívr.

[editovat] Okupace a po válce

Po uzavření vysokých škol v roce 1939 škola do konce druhé světové války nahradila AVU. Tím si také posílila své postavení a tak zákonem z roku 1946 získala nový status a název Vysoká škola uměleckoprůmyslová (VŠUP). O rok později, v roce 1947 bylo studium prodlouženo na pět let, s ateliéry kateder užité architektury, užité malby, užité grafiky, textilu a oděvnictví, užité plastiky, sklářství, porcelánu a keramiky.

[editovat] Po únoru 1948

Po komunistickém puči v únoru 1948 se i škola podrobila vlivu ideového a politického dogmatismu. Noví pedagogové se podřídili socialistickému realismu. Přesto si řemeslné obory – textil, sklo, kov, keramika – podržely svou úroveň. A v padesátých letech se ve sboru objevily významné osobnosti – jako Adolf Hoffmeister či Arsén Pohribný. Mezi absolventy byli Věra Janoušková, Hermína Melicharová, Čestmír Kafka, Milan Grygar, Stanislav Kolíbal, Stanislav Libenský, Zdeněk Palcr, Adriena Šimotová, sestry Válovy, Jiří John, Eva Kmentová, Květa Pacovská, Olbram Zoubek, Vladimír Kopecký, Jiří Balcar či René Roubíček.

Úspěchem školy bylo i ocenění českého pavilonu na Expo 58 v Bruselu. V šedesátých letech bylo studium prodlouženo na šest let, intenzívní rozvoj zaznamenaly zejména umělecko-řemeslné obory, zřízena byla také katedra průmyslového designu na dřívější zlínské Škole umění, připojené k VŠUP v roce 1959.

[editovat] Po roce 1968

Tzv. „konsolidace“, pod vlivem politické „normalizace“, počátku sedmdesátých postihla i školu. Odešla řada osobností, na kterých stála její úroveň – mezi nimi František Muzika, Adolf Hoffmeister, Antonín Kybal, Karel Svolinský a Jiří Trnka.

Školu vedli konformní straničtí funkcionáři, pod rektorem Jana Simoty (1973-1985) a jeho následovníkem Jana Mikuly.

[editovat] Současnost

Po listopadu 1989 byl škola reorganizována. V současné době (2006) se skládá z dvaceti tří ateliérů pěti kateder architektury, designu, designu životního stylu, volného umění a grafiky. Na šesté katedře se vyučují dějiny umění a estetiky.

K dnešním absolventům a pedagogům patří architekti Eva Jiřičná, Jan Kaplický a Tomáš Pilař, designéři Bořek Šípek a Dominika Nell Applová, výtvarníci Adriena Šimotová, David Černý, Václav Cigler a Jaroslav Róna, grafici Zdeněk Ziegler a Klára Kvízová, typograf František Štorm, autoři animovaného filmu Jiří Barta, Pavel Koutský a Michaela Pavlátová, teoretici Josef Hlaváček a Jan Tomeš.

[editovat] Budova školy

projekt školy z roku 1882

Budova školy byla vystavěna v letech 1882-1885 podle projektu Františka Schmoranze mladšího a Jana Machytky, bezprostředními vzory byly výtvarné Akademie v Paříži a ve Vídni. Původně škola využívala jen křídlo na Alšově nábřeží, trakt do náměstí sloužil Malířské akademii.

Koncem 90. let byly zahájeny přípravy na výstavbu nové budovy VŠUP v Ďáblicích, podle návrhu architektonického ateliéru Josefa Pleskota. Ta má stát na náměstí, které by mělo vzniknout na místě volného prostranství zbylém po někdejší panelárně. Jedním z problémů je kontaminované území bývalé skládky, znečištěné ropnými látkami. Jeho sanace má být ukončena v lednu 2007.

[editovat] Název

Vysoká škola uměleckoprůmyslová (VŠUP) se někdy označuje zkratkou UMPRUM. Stejnou zkratku však řada lidí používá i pro Uměleckoprůmyslové muzeum (UPM). Ani v jednom případě se ovšem nejedná o oficiální zkratku a nebylo tomu tak ani v minulosti.

[editovat] Odkazy

[editovat] Publikace

• Martina Pachmanová, Markéta Pražanová: Vysoká škola umělecko-průmyslová 1885-2005 – Academy of Arts, Architecture and Design in Prague, VŠUP, Praha 2005, ISBN 80-86863-09-3

[editovat] Externí odkazy

• Domovská stránka VŠUP.

[editovat] Související články

• Uměleckoprůmyslové muzeum