Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Ombudsman je mimosoudní kontrolní úřad, který je státem pověřen k řešení stížnosti jednotlivců na jednání veřejné správy.
Slovo i institut vznikl ve Švédsku, kde byl ombudsman pověřen králem dbát na správné chování úředníků. V roce 1809 se institut ombudsmana dostal do švédské ústavy. Hromadného rozšíření se ombudsman dočkal až v druhé polovině 20. století. V současné době je tento institut v různých formách rozšířen téměř ve 100 státech světa.
Parlamentní (tzv. pravý) ombudsman má tyto znaky:
Parlamentní ombudsman může mít všeobecnou nebo jen regionální působnost. Může se také specializovat jen na určitou oblast.
V některých zemích je institut ombudsmana oblíbený natolik, že existují i na nižších úrovních státu, samosprávy či dokonce mimo státní struktury (ve firmách, v Česku ho má například Česká spořitelna).
Tento úřad se sídlem v Brně byl zřízen na základě zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv. Vláda původně navrhovala sídlo v Praze, ale poslankyně Miroslava Němcová (ODS) navrhla změnu sídla do Brna, což bylo za podpory moravských poslanců Zdeňka Koudelky (ČSSD), Dalibora Matulky (KSČM), Ladislava Šustra (KDU-ČSL) a dalších Poslaneckou sněmovnou přijato. Úkolem veřejného ochránce práv je přispívat k ochraně občanů před jednáním institucí státní správy a úřadů v situacích, kdy je toto jednání v rozporu s právem, kdy neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy a v případech, kdy jsou tyto úřady a instituce nečinné.
Standardně bývá hlavní význam ombudsmana spatřován v tom, že zlepšuje vztah mezi občanem a státní mocí. V tomto vztahu však nepůsobí jako oponent státních institucí, ale měl by být prostředníkem v tomto vztahu tak, aby pomáhal napravovat vzniklé chyby. K úspěšnému fungování je však nezbytné, aby si státní správa byla vědoma své omylnosti a brala v potaz jeho doporučení a připomínky.
Obsah |
Stížnosti lze podat písemně či ústně do protokolu. Obsahem stížnosti by měly být zejména osobní údaje stěžovatele, vylíčení podstatných okolností případu, kdy jsou žádoucí doklady o jeho průběhu ve formě kopií dokumentů a dokumentace komunikace s jinými úřady a doklad o neúspěšné žádosti o nápravu.
Stížnosti k ombudsmanovi jsou zproštěny poplatků.
Stížnosti od občanů přijímá v případech, že jsou směřovány na:
Veřejný ochránce práv stěžovatelům umožňuje, aby byly jejich stížnosti nestranně posouzeny kompetentními osobami.
Ombudsman má možnost provádět nezávislá šetření v daných věcech a provádí nápravu chyb veřejné správy pomocí neformálních návrhů či doporučení a zejména pak prostřednictvím veřejného tlaku na dané instituce, kdy má možnost veřejně vyzvat instituce, které pochybily, k nápravě. Krajním prostředkem je možnost návrhu zahájení soudního jednání.
Nemá však právo rušit či měnit rozhodnutí úřadů a vstupovat do soudních sporů. Také nemůže být považován za odvolací instanci a nemůže ovlivnit výkon soudní moci.
Pravomoc se nevztahuje na:
Veřejného ochránce práv a jeho zástupce volí na 6 let Poslanecká sněmovna z návrhů prezidenta republiky a Senátu. Odbornými zaměstnanci jsou asistenti veřejného ochránce práv.