Vejcoživorodost

Vejcoživorodost, respektive ovoviviparie, je způsob rozmnožování řady skupin živočichů. Vejce se vyvíjí v těle matky a líhnou se těsně před porodem, v jeho průběhu nebo vzápětí. Matka vyvíjícím se vejcím poskytuje chráněné prostředí, nikoliv však výživu či jinou metabolickou pomoc.

Vejcoživorodost je obvyklá u řady bezobratlých, paryb, ryb, obojživelníků i plazů. Typicky vejcoživorodé jsou ryby čeledi živorodkovití (Poecilidae), často chované v akváriích. Jejich jikry se líhnou před porodem v těle matky, ale někdy se líhnutí dokončí až těsně po porodu.

V české přírodě je vejcoživorodá například ještěrka živorodá. Často se jako vejcoživorodá uvádí i zmije obecná, ale u ní se o pravou vejcoživorodost nejedná, neboť matka zárodky vyživuje přes primitivní placentu typu chorio-allantois. Jedná se tedy o přechod k pravé živorodosti. Obsah živin ve vejcích je však pravděpodobně stále dostatečný pro vývoj bez metabolické pomoci matky. Vejcoživorodá je také užovka hladká.

Vejcoživorodost je vlastně formou péče o potomstvo. Vajíčka jsou chráněna v bezpečném prostředí před predátory a dalšími škodlivými vlivy prostředí. U některých druhů vejcoživorost představuje adaptaci na chladné klima, ve kterém by se nakladená vejce jen obtížně vyvíjela. Tuto teorii podporuje i fakt, že na jihu areálu ještěrky živorodé žijí populace kladoucí vejce líhnoucí se až po určité inkubační době (vejcorodost).