Velký mollový septakord

Velký mollový septakord je pojem z oboru hudební teorie označující typ čtyřhlasého akordu - septakordu.

Jedná se o akord obsahující kromě svého základního tónu ještě malou tercii, čistou kvitnu a velkou septimu. Z hlediska terciového systému je velký mollový septakord rozšířením mollového kvintakordu.

[editovat] Značení

Velký mollový septakord je značen velkým písmenem názvu základního tónu s příponou mi pro označení mollového charakteru, který je doplněn o horní index 7maj (ten se obecně používá ke značení velké septimy):

• od základního tónu c
• od základního tónu fis
• od základního tónu es

Existují také některá alternativní značení, nejčastěji:

[editovat] Složení

Následující tabulka obsahuje složení velkého mollového septakordu od jednotlivých základních tónů:

Značka akordu	Základní tón	Malá tercie	Čistá kvinta	Velká septima
	c	es	g	h
	g	b	d	fis
	d	f	a	cis
	a	c	e	gis
	e	g	h	dis
	h	d	fis	ais
	fis	a	cis	eis (=f)
	cis	e	gis	his (=c)
	as	ces (=h)	es	g
	es	ges	b	d
	b	des	f	a
	f	as	c	e

[editovat] Význam

Velký mollový septakord lze použít v mollových skladbách ve funkci tóniky, pokud za základ slouží nikoliv diatonická mollová stupnice, ale stupnice harmonická moll nebo melodická moll. Vzhledem k neakordicky „ostrému“ půltónovému intervalu mezi velkou septimou a základním tónem (přeloženým o oktávu výš) se v klasické a lidové hudbě tento akord příliš nepoužívá - častější je tónika ve formě trojzvuku - mollového kvintakordu. Ze stejného důvodu je naopak akord s oblibou a často používán v jazzu.

[editovat] Související články

• Septakord
• Malý mollový septakord
• Dominantní septakord
• Mollový kvintakord
• Tónika
• Subdominanta