Veněra 11

1978–084A/D - Veněra 11
Název objektu	Veněra 11
COSPAR	1978–084A/D
Katalogové číslo	11020 orbiter,[1] 12027 sonda[2]
Start	9. září 1978, 03:25:39 UTC[1]
Kosmodrom	Bajkonur
Nosná raketa	Proton-K/D
Stav objektu	orbiter na heliocentrické dráze[1] sonda přistála na povrchu Venuše [3]
Zánik	orbiter neomezená životnost[1] sonda na povrchu 25. prosince 1978[2]
Provozovatel	SSSR
Výrobce	SSSR
Kategorie	planetární sonda
Hmotnost	4700 kg včetně paliva, z toho přistávací modul 1600 kg

Veněra 11 (rusky: Венера-11) byla sovětská planetární sonda, která v rámci programu Veněra zkoumala planetu Venuši. Let se uskutečnil v roce 1978. Sonda složená z orbitální části a přistávacího pouzdra se úspěšně dostala k planetě Venuše a přistávací pouzdro s vědeckými přístroji přistálo na povrchu planety. Podle COSPAR byla sonda katalogizována jako 1978–084A.

[editovat] Konstrukce

Hmotnost sondy byla asi 4700 kg vč. paliva, z toho přistávací pouzdro (též přistávací modul) 1600 kg. Její součástí byla francouzská aparatura Sigma 2MS k snímání záblesků paprsků gama, vlastní motor, vysílací aparatura.

Pouzdro bylo vybaveno padákovým systémem, který obsahoval výtažný a brzdicí padák. Dále zde byl hmotový spektrometr, plynový chromatograf Sigma, aparatura Groza a řada dalších přístrojů.

[editovat] Průběh mise

Po ranním startu 9. září 1978 z kosmodromu Bajkonur se dostala díky raketě Proton-K/D-1 na parkovací dráhu kolem Země a odtud na dráhu k Venuši. Během letu byly provedeny dva letové korekce (16. září a 17. prosince 1978). Krátce po druhé korekci bylo zahájeno podchlazování přistávacího pouzdra a 23. prosince došlo k jeho odpojení od sondy. Dráha sondy byla upravena tak, aby umožnila přenos vysílání z pouzdra na 73,5 milionů km vzdálenou planetu Zemi a pak se dostala na dráhu kolem Slunce, stala se jeho umělou družicí. Prováděla i nadále vědecká měření.

[editovat] Pouzdro na Venuši

Čtyři dny po konstrukčně stejné Veněře 12, která startovala ze Země o týden později, pouzdro vstoupilo do atmosféry planety rychlostí 11,2 km/s a bylo jí přibrzděno při přetížení 150 G na 270 m/s. Ve výši 65 km nad povrchem se oddělil horní kryt a otevřely se padáky. Ve výšce 47 km sestup pokračoval na kovovém prstenci. Během sestupu bylo prováděno měření parametrů atmosféry (např. ozónu) a byla zaznamenána velká četnost blesků, 25 za sekundu. Ve výšce 30 km se rychlost zmírnila na 20 m/s, ve výši 10 km byla teplota již 400 stupňů Celsia. Po hodinovém sestupu pouzdro na osvětlené části planety přistálo. V extrémních podmínkách (teplota 446 stupňů, tlak 8,92 MPa) vydrželo pracovat 95 minut. Žádný snímek nepořídilo.

[editovat] Zdroje

Související články obsahuje Portál Kosmonautika

[editovat] Reference

1. ↑ ^{a b c d} VÍTEK, Antonín. 1978-084A - Venera 11 [online]. Velký katalog družic a kosmických sond SPACE 40, [cit. 2008-08-08]. Dostupné online.
2. ↑ ^{a b} VÍTEK, Antonín. 1978-084D - Venera 11-Lander [online]. Velký katalog družic a kosmických sond SPACE 40, [cit. 2008-08-08]. Dostupné online.
3. ↑ KUBALA, Petr. Historie dobývání Venuše II (1978 – 2005) [online]. Instantní Astronomické Noviny, 2005-7-7, [cit. 2008-08-08]. Dostupné online.

[editovat] Literatura

• LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982.

[editovat] Externí odkazy

• http://www.ian.cz/detart_fr.php?id=1563
• http://www.lib.cas.cz/space.40/1975/054A.HTM