Hledat:

Invia.cz Last minute Tunisko Dovolená v Chorvatsku Pojeďte do Egypta Bulharsko Last minute Kréta
 

Vietnam

Vietnamská socialistická republika
Nước Cộng hòa Xã hội chủ nghĩa Việt Nam
vlajka Vietnamu
vlajka
znak Vietnamu
znak
Hymna: Tiến Quân Ca (Pochod na frontu)
Motto: Độc lập - Tự do - Hạnh phúc
(Nezávislost - Svoboda - Štěstí)
Geografie

Vietnam on the globe (Vietnam centered).svg Poloha Vietnamu

Hlavní město: Hanoj
Rozloha: 331 212 km² (67. na světě)
z toho 1,3 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Fan Si Pan (3 144 m n. m.)
Časové pásmo: +7
Poloha: 16° s. š., 108° v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 97 041 072 (15. na světě, 2017)
Hustota zalidnění: 253 ob. / km² (47. na světě)
HDI: 0,666 (střední) (114. na světě, 2014)
Jazyk: vietnamština (úřední), angličtina (rozšířena jako druhá řeč), francouzština, čínština, a khmerština; horské jazyky (mon-khmerština) a malajština
Náboženství: buddhisté (9,3 %), katolíci (6,7 %), Hoa Hao (1,5 %), Cao Dai (1,1 %), protestanti (0,5 %), muslimové (0,1 %), bez vyznání (80,8 %)[1]
Státní útvar
Státní zřízení: socialistická republika
Vznik: 2. září 1945 (nezávislost na Francii)
Prezident: Nguyễn Phú Trọng
Předseda vlády: Nguyễn Xuân Phúc
Měna: vietnamský dong (VND)
HDP/obyv. (PPP): 6 035[2] USD (125. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 704 VNM VN
MPZ: VN
Telefonní předvolba: +84
Národní TLD: .vn
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Vietnam (vietnamsky Việt Nam), celým oficiálním názvem Vietnamská socialistická republika (vietnamsky Cộng hòa Xã hội chủ nghĩa Việt Nam, česky též zkratka VSR), je státjihovýchodní Asii, na východě poloostrova Zadní Indie při pobřeží Jihočínského moře. Jeho sousedé jsou Kambodža, Čína a Laos. Počet obyvatel přesahuje 90 milionů a Vietnam je tudíž devátou nejlidnatější zemí světa a čtvrtou nejlidnatější v Asii. Hlavním městem je Hanoj. Oficiálním jazykem je vietnamština.

V letech 111 př. n. l. až do roku 939 bylo území Vietnamu součástí Čínského impéria. První nezávislý vietnamský stát vznikl v roce 939, po vietnamském vítězství v bitvě u řeky Bạch Ťằng. Vietnamské císařství si poté udrželo suverenitu až do francouzské kolonizace v polovině 19. století, následované japonskou okupací ve 40. letech 20. století. Po jejím konci, 2. září 1945, prezident Ho Či Min vyhlásil vietnamskou nezávislost. S tím se koloniální Francie odmítla smířit a došlo k indočínské válce, v níž byli Francouzi poraženi (rozhodná bitva u Điện Biên Phủ proběhla v roce 1954). Poté byl Vietnam rozdělen na dva státy, severní, komunistický (Vietnamská demokratická republika) a jižní, protikomunistický (Vietnamská republika). Jejich konflikt vedl k vietnamské válce, s přímou účastí Spojených států na straně jižního Vietnamu v letech 1965 až 1973. Válka skončila vítězstvím severního Vietnamu v roce 1975. Vietnam byl poté sjednocen pod komunistickou vládou. V roce 1986 zahájila Komunistická strana Vietnamu řadu ekonomických a politických reforem, které umožnily rozvoj soukromého podnikání a integraci do světové ekonomiky. Od roku 2000 je vietnamská míra ekonomického růstu jednou z nejvyšších na světě.[3] V roce 2007 se Vietnam stal členem Světové obchodní organizace. Je též členem Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) a Asijsko-pacifického hospodářského společenství (APEC).

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Dějiny Vietnamu.

Předdynastická éra[editovat | editovat zdroj]

Bronzový buben, circa 800 př. n. l. (Kultura Dong Son)

Oblast známá jako Vietnam byla osidlována již od paleolitu (kultura Hòa Bình, kultura Bắc Sơn) a některá archeologická naleziště v provincii Thanh Hoa mohou být údajně stará až několik tisíc let. Archeologové spojují začátky vietnamské civilizace s pozdním neolitem, ranou dobou bronzovou a s kulturou Phung-nguyen, která sídlila v oblasti provincie Vinh Phu současného Vietnamu někdy mezi lety 2000 a 1400 př. n. l.

Někdy kolem roku 1200 př. n. l. pak došlo k vytvoření kultury Dong Son, která je pozoruhodná především díky svým propracovaným kotlům. Právě bronzové zbraně, nářadí a bubínky nám ukazují na vliv, který signalizuje původní zdroj technologie bronzových odlitků. Bylo také nalezeno mnoho malých starověkých měděných dolů v jižním Vietnamu. Známá je také jistá podobnost mezi místy v provincii Don Son a jižní Asii. Mezi podobné znaky můžeme zahrnout např. výskyt rakví ve tvaru lodě, podobné pohřební nádoby, dále také např. černání zubů nebo žvýkání arakových ořechů.

Legendární dynastie Hồng Bàng je považována mnoha Vietnamci za zakladatele prvního vietnamského státu, známého jako Văn Lang. V roce 257 př. n. l. Thục Phán porazil posledního krále této dynastie, sjednotil původní kmeny Lạc Việt se svými kmeny Âu Việt, čímž vytvořil nový kmen Âu Lạc, a prohlásil sám sebe novým panovníkem jménem An Dương Vương. Roku 207 př. n. l. pak čínský generál jménem Čao Tchuo tohoto panovníka porazil a původní kmen Âu Lạc přetransformoval v kmen Nanyue. Roku 111 př. n. l. byl tento kmen spojen s čínskou říší pod nadvládou dynastie Chan.

Čínská nadvláda[editovat | editovat zdroj]

Expanze Vietnamu směrem na jih na území ovládaná Čampou a Khméry (Nam tiến - postup na jih), 1069–1757
     900
     1100
     1475
     1650
     1760

Číňané vládli poměrně tvrdě a pokoušeli se o sinizaci obyvatelstva, proto docházelo ke vzpourám. Během jedné z nich se v 6. století Vietnam na přechodnou dobu osamostatnil. Tisícileté období čínské nadvlády nad územím Vietnamu trvalo do roku 938, kdy Ngô Quyền taktickým bojem porazil čínskou armádu v bitvě na řece Bach Dang.

Ve 13. století musel Vietnam čelit třem mongolským vpádům, ale všechny se podařilo odrazit. V letech 1406–1407 proběhla úspěšná čínská invaze do Vietnamu a z dobytého Vietnamu byla vytvořena provincie Ťiao-č’. Nadvládu čínské dynastie Ming ukončil roku 1428 vůdce povstání Lé Loi, a založil vietnamskou dynastii Lé, která formálně vládla zemi až do roku 1788. V důsledku čínské okupace Vietnamu byl obnovený vietnamský stát mnohem pokročilejší ve vojenské oblasti, zvláště co se týče kvality střelných zbraní, což mu umožnilo během 15. a 16. století rozhodnout staletí trvající války s Čampou ve svůj prospěch.

Francouzská kolonizace[editovat | editovat zdroj]

Francouzští misionáři do Vietnamu přijížděli od 17. století. Panovníci dynastie Nguyen, vládnoucí na území jižního Vietnamu, začali s Francouzi spolupracovat. V letech 1854 - 84 ovládla Francie Vietnam vojenskou silou a učinila z něj svou kolonii Francouzská Indočína rozdělenou do tří oblastí: Tonkin, Annam, Kočinčína. Od konce 19. století sílil protifrancouzský odboj (povstání, které vedl Phan Đình Phùng). Během 2. světové války Vietnam obsadilo Japonsko, po jehož kapitulaci vyhlásil Ho Či Min nezávislou republiku. Následná osmiletá Indočínská válka s Francií skončila v roce 1954 bitvou u Dien Bien Phu a rozdělením Vietnamu na základě Ženevských dohod s demilitarizovanou zónou podél 17. rovnoběžky. Po vietnamské válce byly obě části opět spojeny 2. července 1976 do společného státu.

Rozdělený Vietnam[editovat | editovat zdroj]

Vietnam byl podle Ženevských dohod rozdělen na Ho Či Minovu komunistickou severní Vietnamskou demokratickou republiku a profrancouzskou jižní Vietnamskou republiku císaře Bao Daie a pozdějšího problematicky zvoleného prezidenta Ngô Ðình Diệma. Během nadcházejícího 300 denního období otevřených hranic téměř 1 milion většinou katolických obyvatel uprchl do Jižního Vietnamu. Zatímco na severu probíhalo rozsáhlé vraždění majitelů půdy, na jihu komunistické jednotky Vietcongu zahájily v 50. letech partyzánské operace s cílem svrhnout režim prezidenta Diệma. Vojenské operace partyzánského komunistického Vietcongu a jednotek Vietminhu probíhaly i na území sousedního Laosu a Kambodži. Nyní je ale Vietnam již spojený, došlo k tomu 2. července 1976 po konci Vietnamské války, více zde.

Vietnamská válka[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Válka ve Vietnamu.
Vrtulník rozprašující Agent Orange v deltě Mekongu

Na začátku 60. let vypukl mezi Jižním a Severním Vietnamem konflikt, v němž se od roku 1964 na straně Jižního Vietnamu silně angažovaly USA. Válkou ve Vietnamu prošlo více než 2,6 milionů Američanů.[4] Válka byla vedena se značnou krutostí; během bojů bylo zabito přes 2 miliony lidí, převážně civilistů, a bylo ničeno životní prostředí.[5] Severní Vietnam byl dlouhodobě bombardován americkým letectvem v rámci operace Rolling Thunder. USA v boji s partyzány z Vietcongu použily proti rostlinným porostům jedovatou chemikálii Agent Orange, která kontaminovala půdu a zmrzačila miliony Vietnamců.[6] USA se stáhly v roce 1973, ale válka skončila až v roce 1975, kdy padl Saigon a Severní Vietnam ovládl zbytek země.

V důsledku vietnamské invaze do Kambodže proti režimu Rudých Khmerů došlo ke zhoršení čínsko-vietnamských vztahů a v roce 1979 vypukla čínsko-vietnamská válka.

Od roku 1975 vládne v celé zemi Komunistická strana Vietnamu, která omezuje lidská práva, ale povoluje soukromé podnikání.[7]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Geografie Vietnamu.

Vietnam se rozkládá na ploše 331 212 km čtverečních. Délka vnitrozemských hranic je 4639 km a pobřežní čára je dlouhá 3444 km.

Při pobřeží se rozkládají úzké nížiny, ve vnitrozemí se pak vypínají hory (zejm. Annamitské pohoří), které dosahují výšky přes 3000 m. n. m. (nejvyšší hora Vietnamu Fan Si Pan měří 3143 metrů). Hory zabírají 40% plochy země, tropické lesy pokrývají přibližně 42%.

Pro Vietnam jsou důležité dvě delty dvou největších řek, kde se odjakživa soustřeďovala populace. Delta Rudé řeky na severu zaujímá asi 15 000 km čtverečních. Je menší, ale hustěji osídlená než delta řeky Mekong na jihu. Ta pokrývá přibližně 40 000 km čtverečních. Rudá řeka je zároveň nejdelší řeka země - protéká jí v délce 450 km. Typická pro tyto oblasti jsou nekonečná rýžová pole a stále zelené tropické lesy.

V průběhu monzunové sezóny dochází ve Vietnamu k vysokým dešťovým srážkám, v průměru od 1 500 do 2 000 milimetrů, což často způsobuje záplavy.[8] Zemi rovněž často ohrožují tajfuny.

Vietnam má vysokou biodiverzitu, 16. nejvyšší na světě. Lze v něm nalézt přibližně 16% všech žijících druhů zvířat a rostlin na planetě. V zemi je identifikováno 15 986 druhů rostlin, z nichž 10% je endemických. Také je možno zde nalézt 260 druhů plazů, 120 obojživelníků, 840 ptáků a 310 savců, z toho 100 druhů ptáků a 78 druhů savců je endemických. Vietnam má dvě místa zapsaná na seznam světového přírodního dědictví UNESCO, zátoku Hạ Long a národní park Phong Nha-Ke Bang. Vietnamská vláda vyhlásila již 126 chráněných přírodních oblastí, včetně 30 národních parků. Tato málo prozkoumaná příroda nabízí biologům stále ještě velký prostor k objevování, v posledních letech zde bylo objeveno šest nových druhů savců - saola[9], muntžak obrovský[10] či langur indočínský.[11] V roce 2010 byl ve Vietnamu objeven mimořádně ohrožený nosorožec jávský, ale jeho poslední kus na vietnamském území byl patrně zastřelen pytláky v roce 2010.[12]

Politika[editovat | editovat zdroj]

Budova Národního shromáždění v Hanoji

Vietnam je republika, dle ústavy socialistická a s diktaturou jedné strany - Komunistické strany Vietnamu. Jiné politické strany než vládnoucí nejsou povoleny.[13] Vietnam je jedním ze dvou komunistických států v jihovýchodní Asii (druhým je Laos) . Ačkoli Vietnam zůstává oficiálně věrný socialismu, jeho ekonomika je kapitalistická a nese dokonce jisté liberální rysy - daně jsou např. zhruba na úrovni Thajska, tedy mnohem nižší než v Evropě. Proto také The Economist nazval politické vedení Vietnamu "horlivě kapitalistickými komunisty".[14] Systém vlády se nicméně podobá československému systému Národní fronty před rokem 1989 - volby se konají, ale zúčastnit se jich mohou jen povolené politické organizace sdružené ve Vlastenecké frontě či odboráři ze státem kontrolovaných odborů.

Klíčovou mocenskou pozicí je předseda komunistické strany, následuje prezident, jež je vrchním velitelem armády a předsedou Rady nejvyšší obrany a bezpečnosti, poté předseda vlády. Národní shromáždění je jednokomorovým zákonodárcem, složeným ze 498 členů.[15] Všichni ministři vlády musejí být před svým jmenováním zvolenými členy Národního shromáždění.

Nejvyšší lidový soud, hlavní odvolací orgán v soudním systému, je odpovědný parlamentu. Vietnam si zachovává trest smrti.

Specifickým je vztah Vietnamu a Čínské lidové republiky. Ačkoli obě země v současnosti spojuje podobný společensko-hospodářský model, nedá se říci, že by Vietnam k Číně geopoliticky přiléhal, což je dáno historicky, tradiční snahou Vietnamu uchovat si na velkém sousedovi nezávislost. Ačkoli Čína a Vietnam žijí formálně v míru, v Jihočínském moři existují třecí plochy a mezi oběma zeměmi existuje napětí.[16]

Vztahy se Západem byly po vietnamské válce špatné. První zlepšení reputace Vietnamu u západních politiků přišlo poté, co vietnamská armáda rozdrtila děsivý režim Rudých Khmerů v Kambodži. Druhé oteplení vztahů přišlo po reformách v roce 1986. Vztahy se Spojenými státy se začaly zlepšovat v srpnu 1995, kdy oba státy povýšili své styčné úřady na velvyslanectví. V květnu 2016 americký prezident Barack Obama dále normalizoval vztahy s Vietnamem poté, co oznámil zrušení zbrojního embarga.[17]

Správní členění[editovat | editovat zdroj]

Mapa správního členění Vietnamu
Rybí pasti
Thầy pagoda
Ženy z etnické menšiny Hmongů
Ho Či Minovo Město
Can Tho v deltě Mekongu
Mrakodrap Landmark 81 v Ho Či Minově městě

Vietnam se člení na 63 administrativních oblastí; jde o 58 provincií (vietnamsky tỉnh) a 5 měst „pod ústřední správou“ (viet. thành phố trực thuộc trung ương), jež jsou na úrovni provincií.

Jednotlivé provincie se dále dělí na okresy (viet. huyện), střediskové obce (viet. thị xã) a města „pod provinční správou“ (viet. thành phố trực thuộc tỉnh); na téže úrovni jsou pak také (ve zmíněných 5 městech) městské obvody (viet. quận).

Seznam vietnamských provincií.
Jméno provincie
v českém přepisu
Vietnamský název Hlavní město Počet obyvatel
(1. červenec 2006[18])
Rozloha
(1. leden 2006[18])
An Giang An Giang Long Xuyên 2 210 400 3 536,8 km²
Ba Ria-Vung Tau Bà Rịa-Vũng Tàu Vũng Tàu 926 300 1 989,6 km²
Bac Giang Bắc Giang Bắc Giang 1 594 300 3 827,4 km²
Bac Kan Bắc Kạn Bắc Kạn 301 500 4 868,4 km²
Bac Lieu Bạc Liêu Bạc Liêu 820 100 2 584,1 km²
Bac Ninh Bắc Ninh Bắc Ninh 1 009 800 823,1 km²
Ben Tre Bến Tre Bến Tre 1 353 300 2 360,2 km²
Binh Dinh Bình Định Quy Nhơn 1 566 300 6 039,6 km²
Binh Phuoc Bình Phước Đồng Xoài 809 500 6 883,4 km²
Binh Thuan Bình Thuận Phan Thiết 1 163 700 7 836,9 km²
Binh Zuong Bình Dương Thủ Dầu Một 964 000 2 696,2 km²
Ca Mau Cà Mau Cà Mau 1 232 000 5 331,7 km²
Cao Bang Cao Bằng Cao Bằng 518 900 6 724,6 km²
Dak Lak Dăk Lăk Buôn Ma Thuột 1 737 600 13 139,2 km²
Dak Nong Dăk Nông Gia Nghĩa 407 300 6 516,9 km²
Dien Bien Điện Biên Điện Biên 459 100 9 562,5 km²
Dong Nai Đồng Nai Biên Hòa 2 214 800 5 903,9 km²
Dong Thap Đồng Tháp Cao Lãnh 1 667 800 3 376,4 km²
Gia Lai Gia Lai Pleiku 1 161 700 15 536,9 km²
Ha Giang Hà Giang Hà Giang 683 500 7 945,8 km²
Ha Nam Hà Nam Phủ Lý 826 600 859,7 km²
Ha Tinh Hà Tĩnh Hà Tĩnh 1 306 400 6 026,5 km²
Hai Zuong Hải Dương Hải Dương 1 722 500 1 652,8 km²
Hau Giang Hậu Giang Vị Thanh 796 900 1 601,1 km²
Hoa Binh Hoà Bình Hoà Bình 820 400 4 684,2 km²
Hung Yen Hưng Yên Hưng Yên 1 142 700 923,5 km²
Khanh Hoa Khánh Hòa Nha Trang 1 135 000 5 217,6 km²
Kien Giang Kiên Giang Rạch Giá 1 684 600 6 348,3 km²
Kon Tum Kon Tum Kon Tum 383 100 9 690,5 km²
Lai Chau Lai Châu Lai Châu 319 900 9 112,3 km²
Lam Dong Lâm Đồng Đà Lạt 1 179 200 9 776,1 km²
Lang Son Lạng Sơn Lạng Sơn 746 400 8 331,2 km²
Lao Cai Lào Cai Lào Cai 585 800 6 383,9 km²
Long An Long An Tân An 1 423 100 4 493,8 km²
Nam Dinh Nam Định Nam Định 1 974 300 1 650,8 km²
Nghe An Nghệ An Vinh 3 064 300 16 498,5 km²
Ninh Binh Ninh Bình Ninh Bình 922 600 1 392,4 km²
Ninh Thuan Ninh Thuận Phan Rang-Tháp Chàm 567 900 3 363,1 km²
Phu Tho Phú Thọ Việt Trì 1 336 600 3 528,4 km²
Phu Yen Phú Yên Tuy Hòa 873 300 5 060,6 km²
Quang Binh Quảng Bình Đồng Hới 847 900 8 065,3 km²
Quang Nam Quảng Nam Tam Kỳ 1 472 700 10 438,3 km²
Quang Ngai Quảng Ngãi Quảng Ngãi 1 295 600 5 152,7 km²
Quang Ninh Quảng Ninh Hạ Long 1 091 300 6 099,0 km²
Quang Tri Quảng Trị Đông Hà 625 800 4 760,1 km²
Soc Trang Sóc Trăng Sóc Trăng 1 276 200 3 312,3 km²
Son La Sơn La Sơn La 1 007 500 14 174,4 km²
Tay Ninh Tây Ninh Tây Ninh 1 047 100 4 035,9 km²
Thai Binh Thái Bình Thái Bình 1 865 400 1 546,5 km²
Thai Nguyen Thái Nguyên Thái Nguyên 1 127 200 3 546,6 km²
Thanh Hoa Thanh Hoá Thanh Hoá 3 680 400 11 136,3 km²
Thua Thien-Hue Thừa Thiên-Huế Huế 1 143 500 5 065,3 km²
Tien Giang Tiền Giang Mỹ Tho 1 717 400 2 484,2 km²
Tra Vinh Trà Vinh Trà Vinh 1 036 800 2 295,1 km²
Tuyen Quang Tuyên Quang Tuyên Quang 723 300 5 870,4 km²
Vinh Long Vĩnh Long Vĩnh Long 1 057 000 1 479,1 km²
Vinh Phuc Vĩnh Phúc Vĩnh Yên 1 180 400 1 373,2 km²
Yen Bai Yên Bái Yên Bái 740 700 6 899,5 km²
Can Tho (město) Cần Thơ 1 139 900 1 401,6 km²
Danang (město) Đà Nẵng 788 500 1 257,3 km²
Haiphong (město) Hải Phòng 1 803 400 1 520,7 km²
Hanoj (město) Hà Nội 5 760 200 3 119 km²
Ho Či Minovo Město (město) Thành phố Hồ Chí Minh 6 105 800 2 098,7 km²

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Vietnamu.
Venkované pracující na rýžovém poli

Významnou roli v národním hospodářství hraje zemědělství - zaměstnává 48 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. Mezi hlavní produkty patří rýže (4. místo na světě v produkci, 2. místo ve vývozu), káva (2. místo na světě v produkci), pepř (1. místo na světě v produkci), ořechy kešu (3. místo na světě v produkci), čaj (6. místo na světě v produkci), krevety. Zvolna se rozvíjí cestovní ruch - země je bohatá jak na kulturní, tak na přírodní bohatství, na své si přijdou i milovníci sportu.

Vietnam patří mezi prioritní země české zahraniční rozvojové spolupráce. České projekty se soustředí na čtyři hlavní sektory: ochrana životního prostředí, sociální ochrana obyvatelstva, rozvoj venkova a zemědělství, boj proti kriminalitě (zejména obchodu s lidmi), ekonomicko průmyslový rozvoj.[19]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Doprava ve Vietnamu.

Silniční infrastruktura ve Vietnamu má délku okolo 260 000 km,[20] z toho je jen 19 %[21] zpevněných silnic. 40 % sítě je ve špatném stavu. Infrastruktura se skládá z různých typů cest, přičemž 20 000 km tvoří dálnice a 24 000 provinční silnice. Do roku 2015 bylo postaveno více než 700 km dálnic a rychlostních silnic, 500 km je stále ve výstavbě.[20] Rychlostní silnice jsou ve Vietnamu poměrné novinkou. Silniční provoz se rozrůstá, ale většina silnic je nebezpečných kvůli zastaralosti. Rychlostní silnice řeší problém na hlavních tazích tím, že oddělují rychlý silniční provoz od pomalého. Ve Vietnamu jsou definovány 2 typy rychlostních silnic. Rychlostní kategorie jsou čtyři: 60, 80, 100 a 120 km/h. Obecně mají na rychlostní silnici přístup auta, autobusy, nákladní auta a công nông (zemědělská vozidla) a všechny typy motocyklů jsou zakázány.

Vodní doprava je především trajektová. Většina trajektových spojů byla nahrazená mosty, ale trajekty stále fungují pro vozidla, které nemají povolený přístup na rychlostní silnice.

Roste důležitost letecké dopravy. Linka mezi Hanojí a Ho Či Minovým městem je od roku 2016 7. nejvytíženější linkou na světě.[22][23][24] V roce 2017 se na ní přepravilo 6 769 823 pasažérů.[25] Vietnam má 37 civilních letišť, včetně 3 mezinárodních. Mezi mezinárodní letiště patří: Noi Bai International Airport v Hanoji, Da Nang v Da Nangu a letiště Tan Son Nhat v Hočiminovém Městě. Tan Son Nhat je největší Vietnamské letiště. V roce 2017 odbavilo 62 milionů pasažérů, což bylo 19% zvýšení oproti roku 2016. Vietnamské aerolinie (Vietnam Airlines) létají na 79 mezinárodních letišť a vlastní 83 letadel. Druhým největším domácím dopravcem je VietJet Air, kteří mají 47 letadel.

Metro je v procesu výstavby ve dvou metropolích Vietnamu, v Hanoji a Ho Či Minově městě.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Populace Vietnamu[26]
Rok Miliony
1950 27,4
2000 78,1
2015 94,4

Mezi velká města patří Hanoj (Hà Nội), Ho Či Minovo Město (Thành phố Hồ Chí Minh, též Sài Gòn), Haiphong (Hải Phòng), Huế, Danang (Đà Nãng), a další.

Vietové tvoří přibližně 85 % Vietnamců, tj. obyvatel celého státu. Ve Vietnamu žije celkem přes 50 menšinových skupin, například Khmerové, Hmongové, etničtí Číňané nebo Jaové. Horské kmeny obývající převážně hraniční oblasti žijí v chudobě a dodnes čelí diskriminaci ze strany většinové vietnamské společnosti.[27] V období vietnamsko-čínského konfliktu Vietnam opustilo téměř půl milionu etnických Číňanů.[28]

V roce 1979 žilo ve Vietnamu necelých 53 milionů lidí a od té doby se počet obyvatel téměř zdvojnásobil na 90,5 milionu obyvatel.[29]

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Podle oficiálních statistik má Vietnam jednu z nejateističtějších populací světa, bez vyznání je 81,8 procenta obyvatel. Nejrozšířenějším náboženstvím je buddhismus, k němuž se hlásí 7,9 procenta obyvatel Vietnamu, přičemž převládá buddhismus mahájánový. 6,6 procenta je v zemi katolíků, což je po Filipínách nejvyšší poměr v Asii. Významnější roli sehrávají ještě dvě sekty, v zásadě buddhistická Hoa Hao (1,7%) a Cao Dai (0,9%). Okrajové zastoupení má protestantismus (asi 200 000 lidí v Centrální vrchovině) a islám, k němuž se hlásí převážně Khmerové a Čamové.[30]

Mezinárodní věhlas má buddhistický aktivista působící v USA Thich Nhat Hanh.[31] Svým protestním upálením v roce 1963 proslul mnich Thích Quảng Đức.[32]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Císařský palác v Hue

Klasikem vietnamské literatury je básník 18. století Nguyen Zu, autor veršovaného románu Kieu. Ve Vietnamu se narodila i francouzská spisovatelka Marguerite Durasová, která se k mládí strávenému zde často ve svých knihách vracela. Držitelem Pulitzerovy ceny a ceny World Press Photo je dokumentární fotograf Nick Ut, jeho nejznámější fotografií je Dívka z Trang Bang, snímek devítileté dívky popálené napalmem běžící po silnici v průběhu vietnamské války. Fotografie se stala jedním ze symbolů války a silně ovlivnila americké veřejné mínění. Ve Francii působí režisér Tran Anh Hung, v Číně Tsui Hark.

Na seznam světového kulturního dědictví UNESCO byly zapsány Památky v Hue, Staré město Hoi An, Svatyně My Son, Thanglongské královské město v Hanoji či Královská pevnost dynastie Ho.[33] Z moderní výstavby lze zmínit nejvyšší mrakodrap v zemi, Landmark 81 v Ho Či Minově městě.

Ve Spojených státech působící matematik Ngô Bảo Châu získal v roce 2010 prestižní Fieldsovu medaili. Phạm Tuân se stal prvním vietnamským a asijským kosmonautem, do vesmíru se podíval v roce 1980 v rámci sovětského programu Interkosmos.

Sportovním hrdinou Vietnamu je střelec Hoàng Xuân Vinh, který na olympiádě v Riu roku 2016 získal historicky první olympijskou zlatou medaili pro Vietnam. Na stejných hrách přidal ještě stříbro a má tak na kontě plnou polovinu vietnamských olympijských medailí (k roku 2018). Vůbec první olympijský kov, stříbro, do Vietnamu přivezla v roce 2000 žena, taekwondistka Trần Hiếu Ngân. V Pekingu roku 2008 ji napodobil vzpěrač Hoàng Anh Tuấn.

Kuchyně[editovat | editovat zdroj]

Polévka phở bò

Vietnamská kuchyně je považována za jednu z nejzdravějších na světě.[34] Jejím cílem je ve většině zachování co nejčerstvější a přírodní chuti jídel. Oproti jiným asijským kuchyním je jemnější (zejména oproti například thajské). Zajímavé je, že zcela neznámé jsou ve Vietnamu mléko a sýry.[35]

Základní přílohou je rýže, nejoblíbenější maso je hovězí, používá se hodně zeleniny, nejtypičtějším kořením je koriandr a vietnamský koriandr (rdesno vonné).[36] Spolu s vietnamskou diasporou se do celého světa rozšířila sláva polévky Phở se širokými rýžovými nudlemi (phở) podávanými s kousky masa - obvykle hovězího (phở bò). Oblíbené jsou rovněž rolky, například nem cuốn, nazývané též gỏi cuốn či jarní závitky, tedy rolky z vepřového masa či krevet, zeleniny a bylinek, které se balí do rýžového papíru. Francouzi vnesli do Vietnamu oblibu baget, vietnamská verze je nazývána bánh mì. Oblíbeným dezertem je bánh rán, fritované bochánky z mouky z lepkavé rýže plněné sladkou pastou z fazolí mungo s jasmínovou esencí a obalované v sezamových semínkách. Tradičním nápojem je zelený čaj (trà Việt) a specifická verze kávy, která je podávána se silnou vrstvou sladkého kondenzovaného mléka na dně (cà phê sữa đá). Alkoholickou raritou je hadí víno (rượu rắn), což je buď rýžová pálenka, v níž je naložený mrtvý had, anebo pálenka s hadími tekutinami (krev, žluč a jed).

Vietnamská kuchyně má i regionální odstíny, severní Vietnam byl více ovlivněn kuchyní čínskou, ve středním Vietnamu bylo císařské město Hue, takže místní jídla odrážejí vliv pestré palácové kuchyně, často založené na mořských plodech, jižní Vietnam byl nejvíce ovlivněn Francouzi, Thajci a Khmery, oblíbené je tedy např. kari.

Specifická jsou sváteční jídla. K nejdůležitějším vietnamským svátkům patří Nový rok (Tết Nguyên Đán). Jedná se o pohyblivý svátek připadající na termín od 21. ledna do 21. února. V rámci oslav se připravené pokrmy obvykle nejdříve umístí na oltář, kde jsou symbolicky věnovány zemřelým předkům, a až po tomto ceremoniálu jsou zkonzumovány. K nejtradičnějším jídlům podávaným během oslav Nového roku patří bánh chưng, což je čtvercový koláč z lepkavé rýže plněný tučným vepřovým, pastou z mungo fazolí a dalšími ingrediencemi. Všechny potřebné suroviny se balí do banánových listů, ve kterých se několik hodin vaří. Dále je to xôi, pokrm připravený z lepkavé rýže vařený s nejrůznějšími ingrediencemi, například arašídy (xôi lạc), výhonky fazolí mungo (xôi đậu xanh) či s ovocem momordikou indočínskou (xôi gấc), což je verze oblíbená kvůli své červené barvě, která je symbolem štěstí a budoucích úspěchů v dalším roce. Svátečním jídlem je též giò, druh uzeniny připravené z najemno namletého vepřového (giò lụa) či z nasekaného vepřového kolena, hlavy, jazyka a jidášova ucha (giò xào). Roli našeho cukroví plní mứt, tedy kandované ovoce, oříšky, semínka, jako například kokos, ananas, zázvor, mrkev, dýně a dýňová semínka, lotosová semínka, karambola, sladké brambory, slunečnicová nebo melounová semínka. Mứt nejsou součástí slavnostní večeře, ale podávají se hlavně jako drobné občerstvení, když přijde návštěva, či k čaji.[37]

Jídlo se ve Vietnamu jí jídelními hůlkami a širokou lžicí, která se používá k jedení polévek a drží se levou rukou, zatímco v pravé se drží hůlky. Během jídla se podávají všechny chody současně a každý si nabírá hůlkami do své misky, přičemž se používá silnější konec hůlek, který se neklade do úst. Misky se při konzumaci drží blíže k ústům. Za faux pas se považuje, když se hůlky kolmo zapíchnou do jídla.[38]

Seznam aktuálního počasí


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CIA - The World Factbook
  2. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  3. Vietnam's new-look economy. news.bbc.co.uk. 2004-10-18. Dostupné online [cit. 2018-11-30]. (anglicky) 
  4. "Před 40 lety padl Saigon a skončila vietnamská válka". Reflex. 28. dubna 2015.
  5. "Vietnamská válka". Novinky.
  6. "Mutace a zamořené oblasti. Válečná chemikálie Agent Orange mučí Vietnam dodnes". Lidovky. 28. srpna 2015.
  7. "Internet v komunistickém Vietnamu táhne. Nezávislí autoři ale trpí". Česká televize. 16. května 2015.
  8. ADPC: Flood in Vietnam. web.archive.org [online]. 2018-10-10 [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. 
  9. Saola – tajemná antilopa zůstává neznámá i 20 let po svém objevení - Ekolist.cz. Ekolist.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-30]. (česky) 
  10. Muntžak obrovský žije. akademon.cz. Dostupné online [cit. 2018-11-30]. (česky) 
  11. Nová populace velevzácné opičky byla objevena v severním Vietnamu. 21stoleti.cz [online]. [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. (česky) 
  12. KINVER, Mark. Javan rhino 'extinct in Vietnam'. BBC News. 2011-10-25. Dostupné online [cit. 2018-11-30]. (anglicky) 
  13. Vietnam: Základní charakteristika teritoria. www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. (česky) 
  14. A bit of everything | The Economist. web.archive.org [online]. 2012-10-21 [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. 
  15. Government Structure | Embassy of the Socialist Republic of Vietnam in the United States. vietnamembassy-usa.org [online]. [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. HORNÁT, Jan. Čína a Vietnam: Napětí mezi komunistickými sousedy. Mezinárodní politika 5, 2014 - konflikty v Jihovýchodní Asii [online]. Ústav mezinárodních vztahů [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. 
  17. Lifting Embargo Allows Closer U.S., Vietnam Cooperation, Obama, Carter. U.S. DEPARTMENT OF DEFENSE. Dostupné online [cit. 2018-11-30]. (anglicky) 
  18. a b General Statistics Office of Vietnam
  19. {title}. www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2008-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-14. 
  20. a b PRESENTATION TO FOREIGN INVESTORS. http://www.mt.gov.vn/Images/editor/files/T%20BICH/T11/Presentation%20to%20foreign%20investors.doc. 
  21. ZAKEN, Ministerie van Buitenlandse. Transport and logistics in Vietnam. www.netherlandsworldwide.nl [online]. [cit. 2018-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. VNEXPRESS. Hanoi-Saigon is world’s seventh busiest air route - VnExpress International. VnExpress International – Latest news, business, travel and analysis from Vietnam. Dostupné online [cit. 2018-11-13]. (anglicky) 
  23. VNEXPRESS. Saigon-Hanoi ranks 7th among world's busiest air routes - VnExpress International. VnExpress International – Latest news, business, travel and analysis from Vietnam. Dostupné online [cit. 2018-11-13]. (anglicky) 
  24. World's most popular air journey revealed. CNN Travel. 2018-09-13. Dostupné online [cit. 2018-11-13]. (anglicky) 
  25. World's most popular air journey revealed. CNN Travel. 2018-09-13. Dostupné online [cit. 2018-11-13]. (anglicky) 
  26. "Table 2. Total population by country, 1950, 2000, 2015, 2025 and 2050 (medium-variant)". (PDF). United Nations Department of Economic and Social Affairs/Population Division. s.27.
  27. "Dvojí hrozba pro Hmongy". Lidé a Země. 23. srpna 2012.
  28. "Vietnam (01/05/12) Archivováno 15. 10. 2015 na Wayback Machine". United States Department of State. 5. ledna 2012.
  29. Vietnam – population [online]. Countrystudies.us. Dostupné online. 
  30. Vietnam: Základní charakteristika teritoria. www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2018-11-29]. Dostupné online. (česky) 
  31. BURIAN, Jan. Thich Nhat Hanh. www.klubhanoi.cz [online]. [cit. 2018-11-29]. Dostupné online. 
  32. Znáte vietnamského Palacha?. Zoom magazin. Dostupné online [cit. 2018-11-30]. (česky) 
  33. Vietnam - dědictví UNESCO. mujpruvodce.cz [online]. [cit. 2018-11-29]. Dostupné online. (česky) 
  34. Vietnamská kuchyně - Restaurant-guide.cz. www.restaurant-guide.cz [online]. [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. (česky) 
  35. Informace pro uživatele - Kulturní specifika Vietnamu. www.pf.jcu.cz [online]. Dostupné online. 
  36. ASI.JATKA: Festival Ochutnej Vietnam a regiony vonící koriandrem | Lidé | Lidovky.cz. Lidovky.cz [online]. [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. (česky) 
  37. Nový lunární rok – tradiční sváteční pokrmy a rituály. www.vietfoodfriends.cz [online]. [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. 
  38. KAVANOVÁ, Lucie. Zapíchnout hůlky do jídla je trapas. Týdeník Respekt. Dostupné online [cit. 2018-11-30]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vietnam&oldid=16740679
Stránka byla naposledy upravena 3. 12. 2018 v 10:09. Editovat celý článek Vietnam.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy