Guillaume le Maréchal

Guillaume le Maréchal

Guillaume le Maréchal (anglicky William Marshal, (1145^? - 1219) byl rytíř normanského původu, učitel a vychovatel dvou anglických králů – Jindřicha Mladíka a Jindřicha III. V letech 1216 - 1219 byl poručníkem a regentem nezletilého krále Jindřicha III. a rovněž vítězem bitvy u Lincolnu, po níž byla navždy vyhnána francouzská vojska z Anglie. Patřil mezi nejslavnější rytíře své doby, věrně sloužil pěti anglickým králům a byl uznávaným a respektovaným účastníkem rytířských turnajů.

[editovat] Původ

Předkové Guillauma le Maréchal byli s největší pravděpodobností normanského původu a jeho děd údajně přišel do Anglie spolu s Vilémem Dobyvatelem. Na dvoře Vilémova syna krále Jindřicha I. prý zastával děd Guillauma le Maréchal úřad maršálka dvora (maréchal de la cour) a dohlížel na výzbroj a výplaty bojovníků. Titul zdědil i Guillaumův otec Jan, kterému se podle jeho úřadu začalo říkat Maréchal. Jan le Maréchal byl bohatý a mocný muž a své postavení ještě upevnil sňatkem se Sibylou ze Salisbury, sestrou mocného hraběte Patrika ze Salisbury. Guillaume byl čtvrtým synem Jana le Maréchal a jeho ženy Sibyly ze Salisbury.

V neustále se opakujících sporech mezi dvěma uchazeči o anglický trůn, Matyldou Anglickou a Štěpánem z Blois, se Guillaumův otec Jan le Maréchal vždy stavěl na stranu Matyldy Anglické. Poté, co Matylda uzavřela se Štěpánem další příměří, putoval tehdy asi šestiletý Guillaume jako rukojmí ke dvoru krále Štěpána z Blois. Štěpán z Blois si malého chlapce velmi oblíbil a ten strávil v jeho blízkosti celé dětství. Když zavládl mír, vrátil se Guillaume k rodičům, ale dlouho u nich nepobil. Na přání svého otce odešel do Normandie ke královskému komořímu Guillaumovi de Tancarville, což byl bratranec Jana le Maréchal. Guillaume de Tancarville si hocha rovněž oblíbil a postaral se o jeho další výchovu. Mladý Guillaume se nadále zdokonaloval v jezdeckém umění, v zacházení se zbraněmi a ve znalosti rytířských ctností. V družině pana de Tancarville byl nejprve pážetem, od čtrnácti let pak panošem (štítonošem) a na jaře roku 1167 byl pasován na rytíře. Od této chvíle už jej ale jeho dosavadní pán neměl povinnost šatit a živit a Guillaume ztratil i nárok na další ubytování na pánově hradě. Stal se z něj sice rytíř, ale patřičné postavení v rytířské společnosti si musel teprve získat. Jako čtvrtý syn svého otce navíc nemohl doufat v případné dědictví. Jeho finanční situace nebyla v tom okamžiku nejlepší.

[editovat] Živá legenda

Guillaume le Maréchal při turnaji sráží hraběte Balduina z Guines (dobová iluminace Matthewa Parise)

Guillaume le Maréchal měl ale hned v počátku svého rytířského života štěstí. Ještě než stačil opustit panství svého vychovatele a učitele Guillauma de Tancarville oslovil ho rytíř Guillaume le Chambellan s lákavou nabídkou, aby se stal členem jeho rytířské skupiny, která se hodlá zúčastnit turnajového klání. Guillaume nezaváhal a chopil se příležitosti. Hned v prvním soutěžním boji byl velmi úspěšný a upoutal na sebe patřičnou pozornost. Z kořisti získané výhrou v turnaji si zakoupil lepší výzbroj a vydal se na další turnaj. I zde si získal patřičný obdiv, ale přesto zemi opustil a vrátil se do rodné Anglie, kde vstoupil do služeb svého mocného a bohatého strýce Patrika ze Salisbury.

Zanedlouho (někdy v letech 1168 - 1169) se ale dostal zpět na území dnešní Francie, jelikož Patrik ze Salisbury dostal za úkol doprovodit královnu Eleonoru Akvitánskou na její cestě do Poitou. Guillaume le Maréchal se této cesty zúčastnil jako člen rytířské družiny a stal se svědkem přepadení královnina průvodu a zavraždění svého strýce Patrika ze Salisbury panem de Lusignan. Královně se podařilo uprchnout, ale Guillaume le Maréchal se pustil do střetu s útočníky a zcela sám zaútočil na šedesát osm ozbrojených mužů. Nakonec byl zajat, ale královna Eleonora Akvitánská za něj bez váhání zaplatila požadované výkupné a následně ho přijala do své družiny. V roce 1170 ocenil Guillaumovu odvahu v boji i manžel Eleonory Akvitánské, anglický král Jindřich II., když Guillauma le Maréchal jmenoval ochráncem a učitelem svého nejstaršího syna a spoluvladaře Jindřicha Mladíka.

[editovat] Cesta vzhůru

Stále ještě velmi mladý Guillaume (bylo mu tehdy kolem 25 let) dosáhl na svůj věk významného společenského postavení. Stál v čele mužů obklopujících spoluvladaře Anglie a velel dvěma stovkám rytířů. Jeho pán Jindřich Mladík si jej navíc mimořádně oblíbil. V roce 1173 se ale Guillaume le Maréchal dostal do tíživé životní situace, když Jindřich Mladík povstal proti svému otci Jindřichovi II. Guillaume zůstal věrný svému pánu, ale trápilo jej, že má bojovat proti Jindřichovi II., kterého si také vážil. V tomto těžkém období došlo ještě k jedné významné události. Jelikož v těch časech mohl kterýkoliv rytíř pasovat na rytíře jinou osobu, požádal mladý král Jindřich Mladík o tuto službu právě svého přítele Guillauma le Maréchal, který samozřejmě prosbu svého pána nemohl odmítnout. Guillaume le Maréchal se tedy zapsal do historie i tím, že měl tu čest pasovat anglického krále na rytíře. Roku 1174 se oba Jindřichové, otec a syn, usmířili. Jindřich Mladík ale v Anglii dlouho nezůstal a vydal se do Francie, kde se spolu se svou družinou, vedenou stále věrným Guillaumem le Maréchal, zúčastnil řady turnajových zápasů. Guillaume byl svému pánovi neustále na blízku, což u ostatních rytířů zřejmě vzbuzovalo závist. V roce 1182 byl le Maréchal nečekaně obviněn z toho, že je milencem manželky svého pána Jindřicha Mladíka. Po tomto obvinění opustil královský dvůr a Jindřich Mladík o pár měsíců později vrátil svoji choť Markétu jejímu otci, francouzskému králi Ludvíku VII. , což bylo chápáno tak, že se opravdu cizoložství dopustila.

[editovat] Návrat na výsluní

Guillaume le Maréchal se ocitl v tíživé situaci. Bez majetku, bez dlouho budovaného společenského postavení a bez finančních prostředků. Jezdil tedy znovu od turnaje k turnaji a nabízel své rytířské služby u šlechtických dvorů. Když se vracel z pouti, kterou vykonal do Kolína nad Rýnem, zastihl jej na cestě posel Jindřicha Mladíka, který jej žádal o návrat zpět do svých služeb. Mezi Jindřichem II. a Jindřichem Mladíkem totiž znovu došlo ke sporům a tak oba sháněli všechny své věrné pro budoucí boj. Guillaume le Maréchal se rozhodl využít příznivé situace a zamířil ke dvoru francouzského krále Filipa II. Augusta, před nímž prohlásil, že jeho pán Jindřich Mladík ho povolal zpět do svých služeb, čímž ho zprostil všech podezření ohledně údajného cizoložství. Francouzského krále dále požádal o to, aby i on pomohl smýt hanbu, která neprávem ulpěla na něm, Guillaumovi de Maréchal a jeho údajné milence, od anglického dvora neprávem vyhnané Markétě, která byla sestrou Filipa II. Augusta. Filip II. August rád souhlasil a anglickému králi Jindřichu II. poslal list, dosvědčující le Maréchalovu nevinu. Guillaume le Maréchal tak byl očištěn oběma anglickými králi, otcem Jindřichem II. i synem Jindřichem Mladíkem, kteří se mezitím opět usmířili, a zároveň i králem francouzským.

[editovat] Výhodný sňatek

Hrad Pembroke

V roce 1183 se Guillaume le Maréchal vrací ke dvoru svého pána a spoluvladaře Anglie Jindřicha Mladíka, který však 11. června 1183 zemřel. Po smrti svého pána požádal krále Jindřicha II. o povolení vykonat pouť do Svaté země. Jindřich II. svolil, dokonce jej zahrnul dary a kladl mu na srdce, ať se brzy vrátí zpět.

Guillaume odešel do Svaté země, kde sloužil jeruzalémskému králi Guyovi de Lusignan a stal se laickým bratrem templářského řádu. Na anglický královský dvůr se vrátil až roku 1187. Od té chvíle Jindřichu II. věrně sloužil v bojích proti francouzskému králi i proti vlastnímu Jindřichovu synovi Richardovi, kterému se le Maréchal dokonce v boji osobně postavil, když vlastním tělem chránil z boje ustupujícího Jindřicha II. Měsíc po této události ale Jindřich II. zemřel a jeho syn Richard se ujal trůnu.

Guillaume se právem obával hněvu nového krále, proti němuž ještě nedávno tak statečně bojoval, ale Richard mu odpustil a dokonce se rozhodl dodržet slib, který dal le Maréchalovi už jeho královský otec když ještě žil – tedy slib, že umožní sňatek tohoto udatného rytíře s patřičně bohatou nevěstou. Guillaume le Maréchal se oženil s Isabelou de Striguil, vnučkou irského krále, která byla o víc jak třicet let mladší. Díky tomuto sňatku se stal dosud nemajetný rytíř mocným feudálním pánem, jehož panství se rozkládala od řeky Severn k pomezí Walesu, zahrnovala téměř čtvrtinu Irska a mnohá panství a hrady v Normandii. Deset let po sňatku získal le Maréchal po předcích své manželky titul hraběte ze Striguil. Teď měl i on své rytíře, pážata a panoše a na jeho dvoře vyrůstali rytíři budoucí. Díky svému postavení stanul le Maréchal v úzkém kruhu nejmocnějších mužů v Anglii a byl dostatečně silný a mocný na to, aby sám rozhodoval o tom, kdy bude sloužit svému lenímu pánovi, králi Richardovi, a kdy už jeho rozkazy plnit nebude. Přesto si král Richard Lví srdce nemohl na svého nezávisle se chovajícího rytíře stěžovat, jelikož ten se mu věrně postavil po bok v dalších bojích proti Francii.

Po smrti Richarda Lví srdce, roku 1199, se le Maréchal v otázce následnictví postavil na stranu Richardova bratra Jana Bezzemka. Ten se mu však odvděčil nedůvěrou a tak le Maréchal opustil Anglii a odešel na svá panství do Irska. Když Jan Bezzemek roku 1216 umíral vzpomněl si na le Maréchala a svěřil mu do ochrany svého devítiletého syna Jindřicha. Hrabě Guillaume le Maréchal se tak již podruhé ve svém životě ocitl v roli vychovatele a ochránce budoucího anglického krále. Stal se navíc také regentem království a dočasným vládcem země. Malého Jindřicha nechal urychleně korunovat jako Jindřicha III. a pak jej pasoval na rytíře. Rovněž podruhé se mu tedy dostalo cti pasovat anglického krále na rytíře.

[editovat] Regent království

Král Jindřich III. a jeho regent le Maréchal měli celou řadu nepřátel. Část anglické šlechty se postavila na stranu francouzského krále Filipa II. Augusta a jeho syna Ludvíka, kteří se chtěli po získání Normandie zmocnit nejen dalších anglických území ve Francii, ale i Anglie samotné. 20. května 1217 se ale podařilo vojsku vedenému hrabětem le Maréchal porazit v bitvě u Lincolnu francouzskou armádu a navždy ji vyhnat z Anglie. V roce 1219 se pak le Maréchal nečekaně vzdal svého regentství a osud ještě nedospělého krále Jindřicha III. svěřil do rukou papežova zástupce v Anglii. Začátkem dubna 1219 přijal již umírající le Maréchal naposledy krále Jindřicha III., poté se rozloučil se svými dětmi i manželkou a 14. května 1219 zemřel. Pochován byl v hrobce londýnské komendy Templářského řádu.

[editovat] Použitá literatura:

• Meč a kříž, rytířské bitvy a osudy l. 1066 - 1214, autor Jiří Kovařík, Mladá fronta 2005.

[editovat] Odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Guillaume le Maréchal

Související články obsahuje Portál Středověk