Vinohradská vodárenská věž

Vinohradská vodárenská věž

Vinohradská vodárenská věž byla postavena v roce 1882 v novorenesančním slohu podle projektu architekta Antonína Turka. Byla součástí systému zásobování vodou města Královské Vinohrady, který sestával z vodárny v Podolí, podzemních vodojemů, čerpací stanice a věžového vodojemu na vinohradské Korunní třídě. Dvoukomorový podzemní vodojem byl dobudován v roce 1891, kdy také přibyla nová kotelna. Původní parní stroje v přečerpávací stanici byly po roce 1914 nahrazeny elektrickými čerpadly.

V roce 1962 byla vyřazena z provozu čerpací stanice a věžový vodojem, kam se do té doby přečerpávala voda z podzemních vodojemů, a věž byla přestavěna na byty. V roce 1991 byla stavba prohlášena za kulturní památku. V roce 1993 proběhla rekonstrukce a byla restaurována sochařská výzdoba na věži vodárenské budovy. Budovu v polovině 90. let 20. století předaly Pražské vodárny nynějšímu vlastníku hl. m. Praze.

[editovat] Architektura a výzdoba

Sedmipodlažní hranolová věž vodárenské budovy s novorenesanční fasádou je v posledním patře zdobena sochami troubících andělů na nárožních pylonech. Na atice jsou umístěny hodiny a o poschodí níže se pod nimi nacházejí znaky Královských Vinohrad v kruhových medailonech. V nejvyšším patře, ve výšce 40 m, je vyhlídková terasa, která sloužila jako rozhledna.