Violka Rivinova

Violka Rivinova
violka Rivinova (Viola riviniana)
Vědecká klasifikace
Říše: Rostliny (Plantae) Třída: vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida) Podtřída: Dilleniidae Řád: violkotvaré (Violales ) Čeleď: violkovité (Violaceae) Rod: violka (Viola)
Binomické jméno
Viola riviniana Reichenbach, 1823

Violka Rivinova (Viola riviniana) je vytrvalá bylina z čeledi violkovité (Violaceae). Dorůstá výšky cca 10-20 cm, v době plodů většinou ještě o kousek vyroste, i na 35 cm. Oddenek je přímý nebo vystoupavý, často vícehlavý. Listy jsou jednoduché, čepele listů na bázi srdčité, jsou vejčité až okrouhle vejčité, většinou o něco širší než delší či zhruba stejně široké jako dlouhé, všechny listy na okraji jsou mělce vroubkovaně pilovité. Lodyha se vytváří, jsou přítomny přízemní i lodyžní listy. Na bázi listů jsou palisty, které jsou u přízemních i lodyžních listů úzce až široce kopinaté a třásnitě zubaté. Na květní stopce jsou v horní třetině 2 listénce. Květy jsou nevonné. Přívěsky kališních lístků jsou větší, cca 1,5-2,5 mm dlouhé, zabírající cca 1/4 délky kališního lístku (tedy větší než u violky lesní). Korunní lístky jsou bledě modrofialové až bledě modré, ostruha je bělavá a celkem silná (cca 3 mm) (podobná violka lesní má ostruhu fialovou a tenší (do 2 mm). Kvete v dubnu až v květnu. Plodem je tobolka.

detail květu

[editovat] Rozšíření ve světě

Roste v Evropě, chybí však na SV a JV evropské části Ruska. Málo zasahuje i do severní Afriky. Mapa viz zde: [1].

[editovat] Rozšíření v ČR

Roztroušeně po celé zemi, v horách jen vzácně, nad 800 m n.m. už zpravidla neroste. Je světlomilnější než violka lesní, vyhovuje jí polostín. Najdeme ji v dubohabřinách, méně extrémních acidofilních doubravách a teplomilných doubravách. V tmavších lesích, třeba v bučinách, roste častěji jen na světlinách a při lesních cestách. Najdeme ji také na pasekách a v lesních lemech.

[editovat] Kříženci

Často se kříží s violkou lesní, kříženec se jmenuje Viola × dubia a hojně vytváří hybridní roje. Celkem častý je také kříženec s violkou psí, kříženec se jemnuje Viola × baltica, a také vytváří hybridní roje, existují i další hybridní kombinace.

[editovat] Literatura

• Kirschner J. et Skalický V. (1990) :Viola – In: Hejný S. et Slavík B. (eds.), Květena České republiky, vol. 2. - Praha: Academia, 1990. - p. 394-431 - ISBN 80-200-1089-0
• Suda J. (2002) :Viola – In: Kubát K. et al. (eds.), Klíč ke květeně České republiky. - Praha: Academia, 2002. - p. 207-214