Violka psí

Violka psí
violka psí (Viola canina)
Vědecká klasifikace
Říše: Rostliny (Plantae) Třída: vyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida) Podtřída: Dilleniidae Řád: violkotvaré (Violales ) Čeleď: violkovité (Violaceae) Rod: violka (Viola)
Binomické jméno
Viola canina Linné, 1753

Violka psí (Viola canina) je vytrvalá bylina z čeledi violkovité (Violaceae). Dorůstá výšky cca 6-30 cm. Oddenek je přímý nebo vystoupavý, často vícehlavý. Listy jsou jednoduché, čepele listů na bázi mělce srdčité až uťaté, jsou vejčitě kopinaté až úzce trojúhelníkovité (na rozdíl od violky Rivinovy, kde jsou často širší než delší), všechny listy na okraji jsou mělce vroubkovaně pilovité. Lodyha se vytváří, jsou přítomny jen lodyžní listy, přízemní zpravidla chybí. Na bázi listů jsou palisty, které jsou úzce kopinaté až kopinaté zubaté nebo i krátce třásnité. Na květní stopce jsou v horní čtvrtině 2 listénce. Květy jsou nevonné. Přívěsky kališních lístků cca 1,5-3 mm dlouhé. Korunní lístky jsou bledě až sytě fialově modré, ostruha je bělavá, někdy s nažloutlým či nazelenalým nádechem. Kvete v v květnu až v červnu. Plodem je tobolka.

[editovat] Rozšíření ve světě

Roste v Evropě, kromě úpného jihu, na východ její areál sahá až na střední Sibiř, roste také na Krymu, na Kavkaze, v západním Grónsku a na Islandě. Mapa pro subsp. canina: [1] a pro subsp. montana[2].

[editovat] Rozšíření v ČR

Hojný druh, rozšířený po celé zemi. Preferuje kyselé půdy a jedná se o druh světlomilný, proto ho najdeme zpravidla mimo les. V teplých vápencových územích se vyskytuje vzácně, v horách nad 1100 m většinou chybí. Roste nejčastěji na suchých loukách a pastvinách, např.smilkové trávníky, kde bylo společenstvo pojmenováno jako sv. Violion caninae, právě podle tohoto druhu. Roste také ve vřesovištích, v širkolistých suchých trávnícíchsv. Bromion erecti, v bezkolencových loukách aj.

[editovat] Variabilita

Velmi variabilní druh, je rozlišováno více vnitrodruhových taxonů. V ČR jsou rozlišovány 2 poddruhy, v jiných pojetích to jsou však samostané druhy.

• Violka psí pravá (Viola canina subsp. canina): Lodyha je většinou vystoupavá, palisty horních listů jsou většinou kratší než polovina řapíku, nejčastěji 6-11 mm dlouhé, korunní lístky jsou na vnitřní straně sytěji fiaově modré než na vnější. Spíše roste na sušších loukách.
• Violka spí horská neboli violka psí Ruppova (Viola canina subsp. ruppii, syn.: Viola canina subsp. montana auct. p.p. maj., non L.), někdy jako samostaný druhy violka Ruppova (Viola ruppii All.: Lodyha je většinou přímá, palisty horních listů zpravidla přesahují polovinu řapíku, nejčastěji 15-20 mm dlouhé, korunní lístky jsou na vnitřní i vnější straně zhruba stejně světle fialově modré. Roste většinou na mezofilních až mírně vlhkých loukách.

[editovat] Kříženci

Často se kříží s violkou lesní, kříženec se jmenuje Viola × borrusica. Velmi častý je také kříženec s violkou Rivinovou, kříženec se jmenuje Viola × baltica, často spolu vytváří hybridní roje, existují i další hybridní kombinace.

[editovat] Literatura

• Kirschner J. et Skalický V. (1990) :Viola – In: Hejný S. et Slavík B. (eds.), Květena České republiky, vol. 2. - Praha: Academia, 1990. - p. 394-431 - ISBN 80-200-1089-0
• Suda J. (2002) :Viola – In: Kubát K. et al. (eds.), Klíč ke květeně České republiky. - Praha: Academia, 2002. - p. 207-214