Viskózová vlákna

Mezinárodní zkratka: CV

[editovat] Chemické složení

Zjednodušený vzorec molekuly celulózy

Celulóza jako základní surovina pro výrobu viskózy je přírodní polymer, tedy organická sloučenina s molekulovým řetězcem. ^[1] Viskóza se získává regenerací celulózy.

[editovat] Historický vývoj

Začátkem 20. století přišla první viskózová vlákna na trh jako (podstatně levnější) náhrada za přírodní hedvábí a později za bavlnu a vlnu.

V obou světovych válkách byl blokován dovoz všech důležitých textilních materiálů do Evropy a viskózová vlákna zůstala jako teměř jediná surovina pro textilní průmysl.

Koncem 60. let minulého století dosáhla světová produkce tohoto vlákna asi 3,5 milionu tun a výroba se drží s menšími odchylkami na této výši dodnes. V roce 2005 byly zaznamenány 3,3 miliony tun vláken, z toho asi 85 % stříže.^[2]

V Neratovicích vyrobili v roce 1989 42,5 tisíce tun, produkce z posledních let není v českých statistikách uváděna.

[editovat] Výroba

Celulóza je sice obsažena v buněčných stěnách každé rostliny, k rentabilní výrobě viskózy se však hodí jen určité druhy dřeva. Buk nebo smrk obsahují jen 6% celulózy, výhodnější je například (rychleji rostoucí) pinie.

K výrobě 1 tuny vlákna je zapotřebí cca. 6 cbm dřeva a 2 tuny chemikálií.

Postup výroby (ve zkratce):

Schéma výroby viskózy z celulózy použitím hydroxidu sodného a sulfidu uhličitého.

^[3]Působením hydroxidu sodného na celulozu vznikne alkalicelulosa, ta se sulfiduje sirouhlíkem a vzniká xanthogenát celulózy. Xanthogenát se rozpouští v hydroxydu sodném, vzniká viskóza.

(Po zrání a filtraci) se viskóza zvlákňuje v lázni z kyseliny sírové a síranu zinečnatého, vlákenná hmota prochází tryskami (jejichž velikostí je určena jemnost hotového vlákna).

Vlákno se v plastickém stavu dlouží, případně chemicky upravuje nebo stříhá na určitou staplovou délku.

Viskozová vlákna se dodávají jako hedvábí nebo stříž, lesklá, matovaná, barvená nebo bělená ve hmotě v jemnostech a délce (u stříže) podle účelu použití.

Vedle základního typu vlákna se vyrábí modifikované druhy, např.: vysoce pevné, modalové^[4] nebo polynozické.

[editovat] Vlastnosti

Obyčejné viskózové vlákno dosahuje v suchém stavu jen asi 80-90% pevnosti bavlny a za mokra klesá na polovinu vlastní hodnoty.

Modifikované druhy viskózy se vyrábí až s dvojnásobnou pevností oproti bavlně a tato klesá v mokrém stavu jen asi o 25%.

Výrobky z viskózového vlákna mají příjemný omak, dobrou savost a (ve směsích s jinými vlákny a v závislosti na struktuře tkaniny) nemačkavost. Při vyšších teplotách se však snadno sráží a nejsou odolné proti biologickým vlivům.

S barvením běžnými protředky (i ve vlákenné hmotě) a bělením nejsou u viskozy žádné problémy.

Za průměrnou bavlnu se často platí dvojnásobek a za vlnu čtyřnásobek ceny obyčejných viskózových vláken.

[editovat] Použití

(Kdysi) moderní pánské sako ze směsi: 45% vlny, 30% přírodního hedvábí, 20% viskózy, 5% polyamidu. Podšívka je z 53 dílů acetátového a 47 dílů viskózového hedvábí.

Viskózové hedvábí se používá u všech výrobků, které mají mít vlastnosti podobné přírodnímu hedvábí a nesmějí být příliš drahé. Jsou to zejména tkaniny na halenky, šatovky a podšívkovina.

Viskózová stříž se snadno mísí s bavlnou, vlnou nebo syntetickými vlákny. Příze se nejčastěji používá k výrobě tkanin na (krátkodobě) módní vrchní ošacení. Hlavní důvod (mimo nižších nákladů) je líbivý lesk, který viskóza výrobkům dodává. Jestliže však podíl tohoto vlákna ve směsi přesahuje 30 %, kalhoty nebo sako se velmi rychle opotřebí.

U modifikovaných druhů viskózových vláken jsou tyto nedostatky téměř zcela odstraněny a i směsi s vyšším obsahem viskózy jsou vhodné pro vrchní ošacení. Oblíbené je také na příklad pletené spodní prádlo ze směsi modal/bavlna v poměru 50/50.

[editovat] Literatura

• Alfons Hofer, Stoffe : 1. Textilrohstoffe, Garne, Effekte, str. 108-155 , 7. völlig überarbeitetet Auflage, Frankfurt am Main : Deutscher Fachverlag, 1992, ISBN 3-87150-366-5
• Příručka textilního odborníka (SNTL Praha 1981) str. 164 - 173
• Kiessling/matthes: Textil-Fachwoerterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 400

[editovat] Reference

1. ↑ http://de.wikipedia.org/wiki/Zellulose
2. ↑ http://www.cirfs.org/frames_04.htm
3. ↑ http://www.cirfs.org/frames_03_02.htm
4. ↑ http://www.cirfs.org/frames_03_03.htm